Dne 3. 12. 2012 vystoupila v pražském Rock Café britská skupina s mezinárodním obsazením, považovaná za jednu z nejrychleji hrajících metalových kapel světa. Přijela Česku poprvé představit nového zpěváka Marca Hudsona. Ano, byli to DRAGONFORCE.
Letos vydali s Marcem svou pátou řadovku The Power Within a vyrazili s ní do světa. Turné jedou už od dubna 2012, zabrousili do Severní i Jižní Ameriky, teď brázdí Evropou a na přelomu února a března příštího roku se chystají do Austrálie. Do Česka zavítali po více než tříleté pauze - předtím u nás hráli v roce 2009 na Masters of Rock.
V klubu Rock Café jsem byla naposledy před několika lety, už si nevzpomenu, o jakou akci tenkrát šlo - ale letos mě to místo hodně nepříjemně překvapilo. Býval to poměrně prostorný sál pro pár stovek lidí, zatímco teď je rozkouskovaný a zmenšený ze všech stran přepážkami, podhledy, sloupky a dalšími záhadnými členitostmi. Fascinoval mě samotný vstup do sálu skrz dvoje lítačky se zhruba dvoumetrovým odstupem, které vytvořily velmi rafinovanou brzdu jakéhokoliv - zřejmě nežádoucího - přesunu fanoušků ze sálu ke stánku s merchem a zpět. Když šli dva lidé dovnitř a zároveň chtěli další dva jít ven, vznikl téměř neřešitelný logistický oříšek. Netuším, zda v tomto smyslu existují nějaké bezpečnostní předpisy a pokud ano, zda jim bylo učiněno zadost, ale v případě potřeby rychlé evakuace tohoto prostoru bych předpokládala dost velký masakr. Zrovna tak akustika, alespoň z mého místa zhruba ve třetí řadě u pódia, nepatřila k nejkvalitnějším a vokály jsem chvílemi spíš odezírala. V neposlední řadě musím ocenit klimatizaci, sestávající z rozpálených metalistů, výparů z rozlitého piva a cigaretového dýmu.
A teď k těm příjemnějším stránkám akce. Dragonforce si snad nemohli vybrat lepší předkapelu než brněnskou pětici EAGLEHEART. Kluci s nimi odehráli celkem pět koncertů - dva v Polsku, po jednom u nás, na Slovensku a v Maďarsku. V létě došlo ke změně na postu zpěváka - mikrofonu po Vojtovi Šimoníkovi se ujal Roman Sáček, kolegou z kapely trefně označený „siréna“. Já se s nimi naživo setkala poprvé a takový nářez jsem tedy vážně nečekala. Zahráli výběr z obou svých alb - Moment of Life a Dreamtherapy - a dokázali to rozjet opravdu parádně, kotel předehřáli na bod varu. Když dohráli, publikum je prostě nepustilo pryč a se souhlasem pořadatele jsme si nakonec vyřvali „ještě jednu“. Pár koncertů jsem už navštívila, ale aby předkapela dala neplánovaný přídavek, s tím jsem se setkala poprvé. Tihle Brňáci si zcela jistě zaslouží hrát na některém z velkých festivalů, a určitě na hlavní stagi - doufám že se s nimi nejpozději příští léto zase někde potkám. Kluci, díky, byli jste skvělí a brzy na shledanou!
Setlist:
1. Insomnia
2. Shades Of Nothing
3. Taste My Pain
4. Falling
5. Lost In The Dead End
6. Dreamtherapy
7. Creator Of Time
8. Moment Of Life
Přídavek:
9. Don't Turn Your Head
I přes neplánované prodloužení setu předkapely a následný úklid jejího nádobíčka skrz narvaný sál (další mínus body pro tento podnik) byl časový harmonogram koncertu dodržen a Draci vyběhli na maličké pódium jen několik vteřin po avizovaných 21:10. A pokud mi bude ještě někdo tvrdit, že nezvládají živá vystoupení, budu na něj hodně zlá. S jedinou výhradou, týkající se již zmíněného nepříliš dobrého nazvučení, předvedli skvělou show, na kterou budu dlouho vzpomínat.
Marc Hudson na mě na fotkách dělal dojem éterického blonďáčka, ale je to kus chlapa, který se do toho dokáže parádně opřít - aspoň pokud můžu posoudit ze slyšitelných pasáží. Konečně jsem také na vlastní oči viděla ty pověstné hrátky s kytarou obou sólistů - Hermana Li a Sama Totmana. Je fascinující, jak hra v jejich podání vypadá lehce. Asi jako všechno, co je dokonale zvládnuto. Herman házel úsměvy do publika, Sam se tvářil chvílemi lehce znuděně (zejména při nejdivočejších sólech) a oba dva si jen tak pohrávali se strunami a pražci.
Jeden by si řekl, že na tom vůbec nic není…
Basák Fred Leclercq vypomáhal Marcovi ve zpěvu drsnými vokály a klávesista Vadim Pruzhanov střídal klasický keyboard s keytarem, vydatně dekorovaným černou lepicí páskou, a co chvíli také vyběhl na kraj minipódia, aby měl lepší kontakt a přehled. My jsme z něj tedy moc neviděli, jelikož se po většinu času maskoval šátkem přes obličej - že by se bál nachlazení? Já se hlavně bála o jejich hlavy, protože když si vylezli na zvýšený okraj pódia, což dělali velmi často (a díky jim za to - aspoň byli vidět), dělily je od stropu skutečně jen centimetry. Páni pořadatelé, příště prosíme o víc místa, díky.
Dragonforce odehráli svůj stálý setlist z aktuálního turné, tady se žádné překvapení nekonalo. Atmosféra koncertu byla skvělá, bylo znát, že je přítomno hodně dlouholetých fanoušků, kterým nedělalo žádný problém zazpívat si se skupinou nějaký ten refrén. Pobavil nás také Marcův tahák s češtinou, od úvodního Jak se mate? přes Dneska platim pivo a nepublikovatelnou část proslovu až po závěrečné Na zdraví! Když si kapela dá tu práci a sežene si pár vět v jazyce země, kde právě hraje, je to pro mě další důkaz toho, že jí na fanoušcích záleží. Ať je obsah jakýkoliv.
Setlist:
1. Holding On
2. Heroes of Our Time
3. Seasons
4. Fury of the Storm
5. Die by the Sword
6. Operation Ground and Pound
7. Fields of Despair
8. Soldiers of the Wasteland
9. Through the Fire and Flames
10. Cry Thunder
Přídavek:
11. Valley of the Damned
Ještě ani nedozněl závěrečný bouřlivý aplaus po poslední písni a já se už začala těšit na jejich další koncert v Česku. Doufali jsme, že to bude na nějakém open air festivalu - a naše naděje se splnila. Dragonforce jsou další kapelou, potvrzenou na letní Masters of Rock 2013. Už se nemůžu dočkat, jak to tam rozjedou! A věřím, že během krátké doby se na soupisce objeví i Eagleheart.
Eagleheart + Dragonforce
Žánr: metal
Datum a místo konání: 3.12.2012 - Rock Café, Praha
Pořadatel: Pragokoncert
Hodnocení: 98%
Zdroj foto: autorka článku
< Předchozí | Další > |
---|