Vůbec mě nepřekvapí fakt, že valná většina čtenářů, potažmo posluchačů hudby, o kapele Palms nikdy neslyšela. Jde totiž o mladou kapelu, která vznikla teprve v roce 2011 a kterou tvoří zpěvák Deftones, Chino Moreno, a tři členové nyní už rozpadlé kapely Isis: Jeff Caxide – basa, Bryant Clifford Meyer – kytara a klávesy, Aaron Harris – bicí.
Dali se dohromady přede dvěma lety a 25. června tohoto roku vypustili do světa eponymní nahrávku, kterou sami nahráli a sami produkovali. Je to naprosto unikátní mix hudby a to v tom smyslu, že jde o špetku onoho z Deftones a trocha onoho z Isis. Navíc sázejí na melodie a ne na riffy, jde o klidnější a umírněnější verzi výše zmíněných kapel.
Hypnotická serenáda smyslů, přesně tak bych popsala úvodní píseň Future Warrior. Poklidná kytarovka, která posluchače až ukolébá sladkým čistým vokálem China. Mimochodem, vybrat jako zpěváka právě China Morena byla výborná volba, protože už v první písni mám pocit, že jeho projev pro tuto skupinu není zpěvem, ale spíš chybějícím hudebním nástrojem.
Patagonia už pracuje s přímější a jasnější hudební linkou, opět pod taktovkou podmanivého zpěvu. Kytary se skvěle doplňují. Bicí potlačené do pozadí příjemně rezonuje v uších.
Mission Sunset představuje takřka desetiminutový epos, který se líně plíží a člověka až uspává svou nevtíravou přítomností. Mám pocit, jako by to byl svět sám pro sebe a ke konci mi to připadá jako úplně jiná písnička.
Další píseň, Shortwave Radio, mi víc než cokoliv jiného připomíná osobní zpověď, ale jinak bych to popsala jako průměrné a překombinované.
S písní Tropics přichází změna scenérie. Nemůžu se vyvarovat toho, abych o žánru skupiny neuvažovala jako o dream rocku. Psychedelie z toho úplně čiší.
Závěrečná píseň nese název Antarctic Handshake a nese se na vlně jemné melodie, která laská vnitřek vašich uší a až únavně vás nechce pustit ze svých spárů. Strašně mě to zahltilo a nevím, jestli je to dobře. Po poslechu jsem si připadala jako po lobotomii.
Vůbec jsem netušila, jak kapelu obodovat. Jak změřit úroveň pouhých šesti písniček, které však mají šílenou stopáž (05:44 – 09:58 minut!). Chápu, že jde o alternativu/soft rock zahalený poklidnou mlhou. Palms jako kapela i jako toto album neláká posluchače na nějakou vypalovačku, spíš vábí na jemný a vyvážený rock. Já ale postrádám trochu bujařejší projev emocí. Celé mi to připadá jako snová realita, možná až příliš klidné a místy i překombinované. Proto 65 %.
Název nosiče: Palms
Interpret: Palms
Žánr: dream rock, alternativa
Skladby: 01. Future Warrior, 02. Patagonia, 03. Mission Sunset, 04. Shortwave Radio, 05. Tropics, 06. Antarctic Handshake
Stopáž: 46:56
Vydavatelství: Ipecac Recordings
Hodnocení: 65 %
Zdroj foto/obálka: www.palmsband.com
| < Předchozí | Další > |
|---|
Když se náctiletá holka zamiluje do antických mýtů a bájí, může se za řadu let stát, že je z ní vydavatelka a v rukou drží svůj ztělesněný sen. Svou vlastní knihu o mýtech a bájích inspirovanou hvězdnou oblohou. Jedinečné pojetí a strhující styl vyprávění. ...
Již pošesté se v prostorném a starobylém ambitu Kláštera františkánů na Jungmannově náměstí v Praze sejdou na pozvání Marcely Levinské čeští umělci různých profesí. 
V letním období jsou v kamenných divadlech prázdniny, ale milovníci divadelních představení kvůli tomu smutnit nemusí, protože se mohou kulturním zážitkům oddávat mimo ...
Pro vnímavější diváky narozené dříve než v 80. letech nebývají vrcholem filmového umu ani tak ohromující trikové efekty a formálně bezchybná klipovitá vypravěčství, nýbrž soustředěná výpověď o světě, v němž žijeme. Filmaři se odjakživa pokoušeli "něc...