Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

KoRn je kapela, která se nebojí bořit a smývat hudební žánry. Nebojí se přicházet s novými trendy a udávat tak tón pro to, co se poslouchá. KoRn je moje srdcovka a nyní se pyšní už jedenáctým studiovým albem – The Paradigm Shift.

The Paradigm Shift je po dlouhé době také první studiovkou, na které je v základní sestavě Brian „Head“ Welch. Toho jsme si naposledy mohli vychutnat na Take A Look In The Mirror z roku 2003. Kalifornská kapela funguje v tomto složení: Jonathan Davis – zpěv + dudy, Reginald "Fieldy" Arvizu – basa, James "Munky" Shaffer – kytara, Brian "Head" Welch – kytara, Ray Luzier – bicí.

Za dvacet let na scéně stihla kapela vydat tyto alba: KoRn (1994), Life Is Peachy (1996), Follow the Leader (1998), Issues (1999), Untouchables (2002), Take A Look In The Mirror (2003), See You On The Other Side (2005), Untitled (2007), KoRn III: Remember Who You Are (2010), The Path Of Totality (2011) a 8. října novinkové The Paradigm Shift.

Jelikož se jedná o mou vůbec nejoblíbenější kapelu, tak nedokážu a ani nechci být objektivní a nestranná. Co na tomto albu nejvíc oceňuji a co mě mile překvapilo, to je rozmanitost. Slyším zde dozvuky všech předchozích desek. A když chcete, tak si tam najdete to svoje – ať už surové kytary, šílenou basu, zpěvnost i křiklavé vokály, hravé bicí, ale i ty dnes tolik moderní elektronické prvky.

Pro mě bývá důležité v hudbě kapely slyšet basu a u KoRn bývá velmi výrazná, signatura K5 je úžasná a i v úvodní Prey For Me posluchače naprosto pohltí. I Fieldy a jeho basa vytvářejí nezaměnitelný zvuk kapely. Tento otvírák má všechny atributy kvalitní, ba přímo klasické písně á la KoRn – je skočná, slyšíme hru s vokálem, pronikavou basu, laškovné bicí a mocné kytary. Jsou zpět v plné polní!

Jelikož se Headova mladá kapela jmenuje Love and Death, tak mě název písničky Love and Meth pobavil. I v téhle písni jde poznat vliv toho, že se vrátil Head a jeho kytarový um. Počáteční vybrnkávání na kytaru se rozvine v ohňostroj pohádkové hudby, jak to umí jen KoRn. Jon opět ukazuje, co vše dokáže s hlasem – výšky, čistý zpěv, growl.

What We Do zaskočí velmi hutnou basou a celkově velmi návykovými kytarami. Dočkáme se i velmi melodického zpěvu, který výborně doplňuje hudební stránku. Tomu říkám písnička, postavená na kytarách!

Spike In My Veins původně napsal Jon spolu se seskupením Noisia, když kapela koncertovala v Nizozemí. Kapela ji poté převedla do této podoby a nutno podotknout, že elektronické prvky zde nejsou vůbec na škodu. Mě ovšem stále dostává propracovaná struktura kytarových partů a jejich souznění s bicími, jakožto i s vokální linkou.

Co se týká písně Mass Hysteria, tak lyricky i hudebně, alespoň ze začátku, jde o návrat ke starší tvorbě. Ačkoliv bych čekala větší lomoz a větší agresivitu, toto je na mě až moc popové, líbivé. I když to pořád má svůj nápad a atmosféru.

Paranoid And Aroused patří k mým favortiům na tomto albu. Uspořádání písničky mě dostává. Začátek s pazvuky, pak se rozjede velmi chytlavý hudební podkres, frázovaný zpěv, pak přijde útlum a najednou se to zas rozjede. Takový netradiční hudební kolotoč. A v půli se to zase celé zlomí a jako by se jednalo o jinou písničku.

Na první, ba ani na druhý poslech jsem nebyla přsvědčena o kvalitách písničky Never Never. Lyricky mě zaujala, to ano; zpěvák se totiž svěřuje s tím, že pokud ho zklame drahá polovička, tak už nikdy nebude schopen milovat. Ale hudebně mi to přišlo k chuti až časem. Nasálo mě to do atmosféry té písně a naráz jsem byla nadšena lehkostí a vrstvami, kterými skladba disponuje. Třebaže jsem čekala něco ráznějšího a hlavně kytarovějšího, tak jsem mile překvapena. Prostě song pro holky.

Punishment Time se líně plazí v ušních bubíncích, aby se do nich následně zakousl. Zjemnělý a melodický hlas se nehodí k tomu, o čem se zpívá; tedy o tom, jak musí překonávat každý den a bojí se, že začíná bláznit. Já bych opět raději slyšela něco tvrdšího (třeba celou písničku ve stylu závěrečného growlu) a bez elektroniky (ta byla v této písni použita snad jako vycpávka).

Nejdelším kouskem (4:18) na albu je Lullaby For A Sadist a velmi mi to připomíná nějakou baladu. Lullaby znamená v překladu ukolébavka a asi to páni muzikanti vzali doslova. Zaměřeno je to na zpěv, oceňuju chytlavou číslenou pasáž (1 I love hurting you, 2 I love your pain, 3 Lets get together and play this sinis game, 4 is for the torture and 5 is for the shame), která evokuje ukolébavku, nebo snad nějaké pořekadlo pro děti; ale skoro zoufale mi tu chybí nějaké sólo a vyhrávky.

Victimized, tedy „obětovaný“, je nejrychlejší písničkou na albu a můžete tu slyšet hned několik temp. KoRn se opět prezentují depresivním textem o tom, že život není procházka růžovým sadem. Souhrně jde o velmi melodickou skladbu s poutavými částmi, které dohromady tvoří výjimečná celek.

It´s All Wrong, toť hutný song, který v sobě nese atmosféru minulých alb, přesto však svěží a moderní zvuk roku 2013. Já nemůžu setřást pocit, jako by to byla nezveřejněná písnička z alba Issues – tak moc mi připomíná náladu písní Make Me Bad či Somebody Someone.

Tell Me What You Want přichází s až lehce nepříjemně vlezlou kytarou, která se line celou skladbou. Zvláštní spojení popové nálady s kytarovou syrovostí a do toho naléhavé texty (Tell me what you want? Tell me what you want? Fuck you go away!).

Toto album má duši. Má svou osobnost, která je jen umocněná tím, že se do kapely vrátil Head, spoluzakladatel KoRn. Doporučuju všem, kteří jsou otevřeni novým trendům ve staromilecké atmosféře téhle partičky z Bakersfieldu.

Název nosiče: The Paradigm Shift
Interpret: KoRn
Žánr: moderní metal, nu metal
Skladby: 01. Prey For me, 02. Love and Meth, 03. What We Do, 04. Spike in My Veins,
05. Mass Hysteria, 06. Paranoid and Aroused, 07. Never Never, 08. Punishment Time,
09. Lullaby for a Sadist, 10. Victimized, 11. It´s All Wrong, 12 Tell Me What You Want
Stopáž: 43:18
Vydavatelství: Caroline, Prospect Park
Hodnocení: 95%

Zdroj foto/obálka: www.korn.com