Kultura21.cz

Na přelomu 40. a 50. let, kdy naplno hořela studená válka, se v USA rozpoutal hon na komunisty, prý ohrožující americkou bezpečnost, z pohledu postižených připomínající dávné pronásledování čarodějnic. Počínání "vrchního inkvizitora" senátora McCarthyho, vyhovující antikomunistickému smýšlení takzvaně spořádaného obyvatelstva, uvrhlo do soukolí podezírání a bojkotu každého, kdo se ocitl v podezření, že by mohl mít blízko k levicovým postojům. Snadno se k nim mohli lidé propracovat během ničivé hospodářské krize či následné druhé světové války, kdy Amerika byla spojencem bolševického Ruska (a odrazilo se to rovněž v tehdy natáčených filmech). Daniel Srch se v knize Na černé listině ovšem zabývá vyšetřováním, vězněním i zavrhováním těch filmařů, kteří se ke komunistické víře - zpravidla v ostře stalinském nálevu - skutečně hlásili.

Podtitul knihy Hollywoodští rudí a hony na čarodějnice v americkém filmovém průmyslu (1947-1960) vcelku přesně odpovídá tomu, o čem autor zasvěceně i poutavě pojednává. Nejprve Srch osvětluje historické pozadí, zkoumá dobové kontexty. Přibližuje pnutí v americké komunistické straně, upozorňuje na špionážní aféry, v některých případech vrcholící trestem smrti (manželé Rosenbergovi odsouzení za předávání tajených jaderných informací Sovětskému svazu).

Zamýšlí se nad dopadem protikomunistického šílení v USA a represemi v komunistickém systému, které byly nesrovnatelně brutálnější. Americké umělce, kteří se netajili svým "neamerickým" smýšlením, aniž by si sebeméně připustili hrůzy bolševismu, postihl zpravidla "jen" zákaz povolání, takže jim nezbylo, než aby pracovali na cizí jméno, pokud se své profesi chtěli dál věnovat. Svým způsobem to připomíná "pokrývání" z dob československé normalizace, kdy docházelo k obdobným případům, zakázaní autoři také psali pod jménem někoho, kdo cenzuře nevadil.

Zavržení umělci - pověstná hollywoodská desítka - hlásící se ke komunismu (a patřili mezi ně přední spisovatelé, scenáristé i režiséři) reagovali na svou situaci rozdílně: někteří hledali práci v Evropě (Jules Dassin, Joseph Losey), jiní vytrvali ve vlasti (Herbert Biberman), odhodlaní všem navzdory natočit film podle vlastních představ. Složitý vznik i šíření jednoho z takových děl Srch líčí jako svého druhu dokladový případ. Zmiňuje jak ty, kteří ve svém odporu vytrvali, tak jedince, kteří nátlaku podlehli a udávali (režisér Elia Kazan). Odhaduje, že počet lidí z filmového průmyslu, kteří se ocitli na "černé listině", se pohyboval kolem tří set.

Záhy se ukázalo, že leckteří zavrženci (např. scenáristé Dalton Trumbo nebo Carl Foreman) patřili ke špičkovým profesionálům, takže několikrát došlo k absurdní situaci, když při předávání Oscarů byla oceněna fiktivní osobnost, za níž se skutečný autor skrýval - a tudíž sošku nemohl nikdo převzít. K prolamování zákazů docházelo postupně: jen váhavě producenti zveřejňovali, kdo doopravdy napsal scénáře k mimořádně ceněným filmům jako Most přes řeku Kwai, Exodus nebo Spartakus.

Na vážný neduh zajisté pozoruhodného a informačně důkladného pojednání, které pracuje s olbřímím množstvím archivních materiálů a snaží se postihnout náhledy obou stran, však upozornit musím. Ačkoli občas probleskne i český titul amerického filmu (konkrétně krátkého dokumentu Hollywoodská desítka), ve většině případů se Srch neobtěžuje zjistit si, pod jakým názvem se dané dílo u nás uvádělo. Takže vyvzdorované Bibermanovo sociální dílo Salt of the Earth (1953), kterému věnuje rozsáhlou kapitolu, se promítalo jako Sůl země. Pozdější kritické průhledy na antikomunistickou hysterii jsme také viděli: k nejznámějším patří Chaplinova satira Král v New Yorku (A King in New York, 1957), Pollackovo melodrama Takoví jsme byli (The Way We Were, 1973) a zejména Rittova hořká komedie s Woody Allenem Na černé listině (The Front, 1976).

Srchova práce není prvním v tuzemsku vydaným textem o daném tématu. Dotkla se jej také Jindřiška Bláhová ve své anglicky psané disertaci. Rovněž vyšly přeložené práce: např. Hon na čarodějnice 1947-1957 od Marie-France Toinetové. Za bývalého režimu byly vydány knihy napsané postiženými, Lawsonův Film v boji idejí a Coleův Rudý z Hollywoodu. Srchův spis, na němž je patrné, že autorem je obecný historik, a nikoli filmový odborník, se vyhýbá jednostrannému či zaujatému pohledu, i když v posledku uznává, že jakkoli vážně chybující zřízení USA pořád představuje lepší variantu než sebesvůdnější utopie, která prozatím měla pokaždé blíž k pozemskému peklu než k slibovanému ráji.

Daniel Srch: Na černé listině. Hollywoodští rudí a hony na čarodějnice v americkém filmovém průmyslu (1947-1960).
Vydala Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, Praha 2015.
298 stran

Hodnocení: 90%

Foto: kniha, www.austinfilm.org      www.nypost.com