Sara bere přestěhování do Stockholmu jako nový start do života. Chce udělat za minulostí tlustou čáru, zpátky do normální života, začít s čistým štítem. Ze začátku to vypadá, že se jí to podařilo, ovšem minulost nedá na sebe jen tak zapomenout.
Pro Saru byl loňský rok peklem na zemi, nejprve si prošla brutálním znásilněním, z něhož má doteď následky a šrámy na duši. Několik měsíců poté tragicky zemřel její otec, uhořel v jejich chatě, ovšem nenašly se žádné zvláštní skutečnosti a případ byl uzavřen jako sebevražda. Ačkoliv ve Stockholmu bydlí v malém bytě místní ubytovny na periferii s velmi podivnou domácí a pracuje v bistru jako pomocná síla, je ráda, že má svůj nynější život aspoň trochu pod kontrolou. Navíc si nic lepšího nemůže ani dovolit. Ačkoliv vzdělání má, bez praxe ji nechtějí nikde přijmout. Za nějakou dobu potkává v bistru Bellu a po malém incidentu se spolu zapovídají a zjistí, že mají mnoho společného. Bella jí po pár návštěvách v bistru dá neuvěřitelnou pracovní nabídku. Sama pracuje v PR agentuře v centru města jako lovkyně talentů a Sara by byla vhodná kandidátka na volnou pozici. Nemusí mít ani příslušnou praxi, protože agentuře záleží spíše na člověku, než na tom kde pracoval v minulosti.
Sara jde na pohovor a místo ke svému velkému překvapení získá. Má dojem, že její život se konečně obrací k lepšímu – skončí v bistru, přestěhuje se do nového bytu k Belle, potká nové přátele a dokonce i nového přítele. Ovšem po nějaké době si nemůže nevšímat podivných věcí, které se kolem ní dějí. Začíná to její fotkou, jak spí ve vaně, kterou někdo umístí na Instagram, v době kdy je sama doma. Poté s ní přestává komunikovat její bývalý spolubydlící, a tak se ho rozhodně navštívit na své staré adrese ubytovny. Když tam přijede, ubytovna je zbořená a dělníci jí sdělí, že už tam roky nikdo nebydlel. Sara si tedy začíná všímat podivných věcí kolem sebe a tím pádem se zaměří i na otcovu smrt, která vyvolává řadu otázek. Čím více se jeho smrtí a zároveň prací zabývá, tím více se jí přestává zdát, že by to mohla být nehoda - její otec totiž prošetřoval různé politické machinace.
Sara si chvílemi myslí, že snad začíná blouznit a možná si jen všechno namlouvá. Přece jenom prošla hlubokým traumatem, které ji poznamenalo a mohlo pozměnit to, jak vnímá realitu kolem sebe. Vyvstává u ní tedy otázka- jsou všechny ty věci skutečné? Nebo je jak sama říká jen blázen, blázen, blázen.
O autorovi:
Louise Boije af Gennäs je švédská scenáristka (podílí se např. nejdéle běžící soap opeře ve švédsku Redeiret), spisovatelka a dramaturgyně, která se výrazně angažuje za práva žen. Její spisovatelská kariéra začala v roce 1996 knihou Stäjnor utan svindel (Hvězdy bez podvodů), se kterou dosáhla také svého největšího ohlasu. Jedná se o autobiografický román, který vychází z jejího vztahu se známou feministkou Mian Londalen. Krvavý květ je první knihou z trilogie Vzdoru a zároveň její první knihou přeloženou do češtiny, jehož dalšími díly jsou Skenöda a Verkanseld - ty na překlad do češtiny zatím čekají. V současné době je vdaná za Carla-Erika Lagercrantze a má s ním dvě děti.
Ukázka z knihy:
Mé okno olizovaly velké žluté plameny. Pomalu jsem okno otevřela a uvědomila jsem si, že na stěně nad mou hlavou se odráží sytě žlutá záře. Z domu jsem slyšela praskot. Byl to požár. Dům hořel, ale já měla bůhvíproč v hlavě prázdno a ruce ani nohy mě neposlouchaly. Žár linoucí se z okna byl tak silný, že jsem se potila po celém těle. Podařilo se mi vstát z postele a doklopýtat se k oknu. Pochopila jsem, že pokoj i celý dům jsou v plamenech. Všude kolem mě plápolaly žluté a červené plameny.
Umřu? Uhořím jako táta?
Měla jsem stále klidný, pomalý tep. Jako bych se nebyla schopná rozrušit. Správně jsem měla vyběhnout na chodbu a spustit hlásič požáru. Měla jsem varovat ostatní a volat hasiče 112. Já jsem ale nepodnikla nic. Jen jsem si zase lehla zpátky do postele a pozorovala z ní plameny za oknem. Pak jsem zavřela oči a znovu mě pohltila tma.
Tati, uvidím tě zas? Proč se chovám tak podivně?
Když jsem se ráno vzbudila, došlo mi, že to byl mimořádně odporný sen. V pokoji to vypadalo jako obyčejně a skla v oknech byla naprosto čistá. Žádný kouř jsem necítila. Za oknem tedy nehořelo, všechno to byl jen sen. Ale proč jsem se v něm chovala tak podivně?
Foto: Lenka Kališová
Název: Krvavý květ
Autor: Louise Boije af Gennäs
Překlad: Jaroslav Bojanovský
Žánr: thriller
Vydáno: 2019
Stran: 380
Vydalo nakladatelství: Euromedia Group, a.s.
Hodnocení: 75 %
| < Předchozí | Další > |
|---|
Já svý sny mám. Tak se jmenuje debutové CD zpěváka Vladyho Gryce. Navíc jde v tomto případě o album autorské – všechny texty si zpívající textař napsal sám, zatímco hudební stránka je dílem Hellmuta Sickela. Ten všechny písničky napsa...
Řeč člověka se skládá z mnoha slov. Nejvíce však mluvíme my, dospěláci a v očích dětí ne vždy srozumitelně. Občas jim musíme připadat jako bychom spadli z jiné planety. No posuďte sami : ekologie, globalizace, image, mystifikace, evakuace a ...
Novou autorskou inscenaci oceňované dramatičky a režisérky Martiny Kinské s názvem Štyrský/Toyen/Heisler uvede 27. března v premiéře Švandovo divadlo na studiové scéně.
Kráčející skála (2004) je film jako vystřižený ze staré akční školy. Kdysi dávno nebyly třeba lasery, umělá inteligence ani vesmírné bitvy s mimozemšťany. Akční zážitek uměl zprostředkovat i obyčejný mezilidský problé...