Dokumentární film Býk a krotitel mapuje svět masek tradičního karnevalu
Banner

Dokumentární film Býk a krotitel mapuje svět masek tradičního karnevalu

Tisk

krotitel

Dokumentární film Býk a krotitel mapuje svět masek tradičního karnevalu konaného v sardské vesnici Escalaplano, přičemž jeho ztvárnění se pohybuje mezi poetickou vizí, převyprávěním tradice a antropologickou analýzou. Francesco Fadda se postaral o všechny jeho kreativní fáze, od kamery přes střih až po scénář a samozřejmě režii.

Říká se, že někteří muži se v noci proměňovali v býky a bučeli poblíž domů těch, kteří měli během dané noci zemřít. V duchu této pověsti si napůl člověk, napůl býk - „su boi" - divoce razí cestu ulicemi vesnice, nabírá lidi a svého krotitele na rohy a s řevem se vrhá na zem, aby všechny přítomné zastrašil. Jeho protiváhou a uklidňující postavou je „su domadori", který ho krotí, bodá a bije bičíkem. Krotitel je jakýmsi čarodějem, jenž iniciuje konejšivý rituál zvaný „s'imbruxiadura", který spočívá v tom, že navede býka do pomyslného kruhu a donutí ho, aby se kutálel po zemi tak, aby Země pohltila jeho negativní vlivy. Krotitel shodí býku pokrývku hlavy (skutečnou býčí hlavu), aby mu tak symbolicky navrátil lidské rysy a přivedl ho znovu k lidství.

Dokument ožívá na základě vzpomínek starých lidí - někdy jsou vzpomínky ostré, jindy jsou předávány pouze ve formě pocitů a emocí. Odvíjí se mezi těmito dvěma narativními rovinami, přičemž se snaží zprostředkovat určitá fakta spjatá s touto tradicí, ale zároveň podat tyto někdy už jen vybledlé vzpomínky podmanivým obrazem vyvolávajícím silné emoce.

Ráz dokumentu výstižně vyjadřují jeho úvodní slova: Je to příběh o ztracených a znovunalezených cestách vyprávěný jako pohádka, jako rituál, jako kouzelný příběh zahalený v karnevalovém hávu, který se stal tradicí. Je to cesta za poznáním lidské duše a jejích nepřeberných nuancí.

Býk a krotitel

Ve vzduchu sardského městečka Escalaplano visí napětí. Všude kolem se ozývají animální zvuky, hluk zvonců a křik. Začíná karneval Su boi e su domadori. Starobylá tradice, které možná hrozil zánik, se díky místním lidem sdruženým ve spolku Bois – fui janna morti udržela naživu. Díky vystaveným fotografiím a videodokumentu italského autora, rodilého Sardiňana Francesca Faddy, je pak můžeme nyní vnímat i my. Rituální karneval probíhající každoročně v únoru zprostředkovává nejen historickou sounáležitost a místně specifickou tradici, slouží i jako určitá forma osobní očisty a psychoterapie. Vynáší totiž na povrch archetypální fenomény. Rezonuje v něm obraz bipolárního světa, v němž žijeme jako lidé a v jehož krajních polohách se zmítá naše duše. Zdivočelý býk expresivně se pohybující ulicemi Escalaplana symbolizuje temnou energii každého z nás.

Stín duše. Mít ho pod kontrolou znamená integrovat ho, zkrotit jeho sílu. Tento akt při karnevalu zosobňuje postava krotitele (domadori), která býka doprovází, drží ho na „uzdě“ (sa soga), bičuje ho a pacifikuje. Snesení masky – býčí hlavy v závěru rituálního aktu dokoná onen „terapeutický“ proces očisty a navrácení člověka zmítaného v područí stínu do rovnováhy, tedy do lidské podoby. Je to obraz věčného procesu spojeného s lidskou existencí, kterému musíme na úrovni ega čelit dnes a denně. Myslím, že se jedná o klíčové téma lidského života, konfrontovat se s tímto zápasem, a pokud možno v něm stále vítězit. Tak se nejen naše duše vtělená do konkrétního těla posouvá, roste a zraje, ale kultivuje se i kolektivní duše celého lidstva. Malý, pro zbytek světa neznámý karneval v horské vesničce Escalaplano tak stále zpředmětňuje bytostnou zprávu o snaze žít život v rovnováze mezi světlem a stínem.

Kameraman, režisér a fotograf Francesco Fadda uvědomění o této pravdě, reprezentované působivým rituálním karnevalem, zhmotnil ve dvou jemu blízkýchvizuálních formách, tedy v sérii fotografií a v dokumentárním filmu. V obou případech byl autor veden snahou skloubit narativní výpovědní hodnotu s rovinou estetickou, respektive atmosférickou. Touha, nebo možná povinnost předat zprávu o rituálním aktu mu nestačila, a především u série fotografií se tak setkáme s interpretací posunutou do ryze umělecké polohy. V ní přesto zůstává přítomna samotná esence karnevalu. Animální pohyb, vířívá energie, mocný tok emocí. Z fotografií doslova vykřikují hlasy, ozývá se dupot a mrazivý zvuk vycházející z býčích rohů.

Fotografie neslouží jako prostý obrazový záznam, spíše máme co dočinění s petrifikovanou emocí, snem, z něhož tu a tam vysublimuje konkrétní tvář či maska. Francesco se totiž v obou mediálních formách, ať už filmu, či fotografii, pokusil o zachycení podstatného aspektu celého rituálu, tedy tajemství. Tajuplné dění doprovázené tajemnými bytostmi zastřené sazemi ze spálených korkových dubů, oparem štiplavého dýmu, prazvláštními pohyby a rohy protínajícími ztěžklou atmosféru karnevalem prosycené vesnice, to vše nás zavádí -jinam-. Do světa, v němž nevládnou data, čísla, grafy nebo statistiky. Vedou nás do starých tajuplných míst, v nichž se ještě komunikovalo symbolicky, skrze performativní akty rituálních pohybů, gest, masek a převleků. Známe to všichni, a i když se pokoušíme třeba na masopustní průvody hledět shora, pohledem takzvaně rozumného pozorovatele, něco hluboko v nás se probouzí k tichému úžasu, respektu a pokoře, k něčemu, co nás přesahuje, co nás vede k onomu surovému existenciálnímu bodu, v němž se mentální vrstvy rozpouštějí a naše duše splývá s veškerenstvem.

Francesco Fadda nám tyto mechanismy zprostředkovává a pobízí nás k mystickému ztišení, ale také k intenzivnímu prožitku konfrontace s temnými stránkami lidské duše. Účastnit se karnevalu v Escalaplanu prostřednictvím této výstavy, ale samozřejmě ještě lépe osobní návštěvou, může být pro každého z nás očistným aktem, kdy se skrze mohutné emoce účastníků potenciálně znovu narodíme jako vědomé lidské bytosti. (Text: Jaroslav Michna)

krotitel

FRANCESCO FADDA
Pochází z italského ostrova Sardinie, kde vystudoval fotografii na Evropském institutu designu ve specializaci zátiší a reportáž. Po pětiletém působení jako scénický fotograf ve starořímském divadelním amfiteátru Nora v sardském městečku Pula se přestěhoval do Říma, kde se začal věnovat kameře. Spolupracuje s italskou státní televizí RAI, pro kterou natočil a sestříhal několik sérií dokumentárních filmů, mimo jiné i o jízdě králů v jihomoravském Vlčnově. Natočil také dokument o jednom z nejslavnějších italských písničkářů Luciu Dallovi Senza Lucio, který byl uveden v kinech a poté v televizi Sky.


 
Banner

Přihlášení



Ráda bych si zazpívala s Jaroslavem Svěceným

Zpěv ji okouzlil již v dětství. Studium na konzervatoři nevyšlo, touha po zpěvu ale zůstala a nakonec se na základě konkurzu dostala do operetního souboru Divadla J. K. Tyla v Plzni, kde pak zpívala i v opeře. Po odchodu z angažmá v divadle nadále hostovala. Pak několik let vystupovala v Německu a skandinávských zemích. Po návratu do Čech působila ve finančnictví a nakonec se ke zpěvu Miriam Čížková vrátila. Dnes nejen koncertuje, ale také vede dětský pěvecký kroužek Svět kvítek.

Olomoucká Liška B. je inscenace půvabná a svébytná i díky silné hudební složce

Kdysi jsem viděl v hukvaldském amfiteátru operu Příhody lišky Bystroušky, což na mě natolik zapůsobilo, že jsem se stal milovníkem hudby Leoše Janáčka. Jenomže očekávaná premiéra inscenace nazvaná Liška B., která proběhla v pátek 19. ledna v Moravském divadle Olomouc, je přece jenom jiná písnička. Nicméně i hudební stránka nové inscenace je velmi silná.

Tapír

  • TAPÍR 1/2024
    S novým rokem přichází i nové číslo vašeho oblíbeného humoristického časopisu Tapír. Letos jsme se zakousli už do sedmého ročníku!...
  • Tapír 6/2023
    Poslední číslo Tapíra pro rok 2023 je venku! V tomto vydání se můžete těšit na vtipy zaměřené na téma Na...
  • Tapír 5/2023
    Páté číslo Tapíra je od 6. 9. 2023 v prodeji! Tentokrát se můžete těšit na indiánský speciál plný kresleného i...
Banner

Hledat

Videorecenze knih

Rozhovor

Nanovo: „Snažíme se prodávané předměty vytrhávat z kontextu doby a zasazovat je do moderních interiérů.“

nano200Přinášíme vám rozhovor s Jirkou Mrázkem a Adamem Karáskem, kteří stojí za eshopem a dnes i kamennou prodejnou s názvem Nanovo. Ta se zaměřuje především na designový nábytek druhé poloviny 20. století a my se zeptali, jak k tomu vlastně došli a na spoustu ...

Machiavelliho Vladař – cynik nebo realista?

Politika je umění, jak zacházet s mocí, aby se dosáhlo úspěchu. Má se zabývat tím, co je, nikoli tím, co by mělo být. V politice neexistují zcela bezpečné směry, obezřetnost spočívá ve výběru těch nejméně nebezpečných.

Čtěte také...

Muzejní noc v Ostravě bude plná překvapení

ostravska muzejni noc 200Ostravská Muzejní noc se blíží. Vypukne už tuto sobotu, 25. května v 17 hodin. Nudit se během ní rozhodně nebudete! Do festivalu se totiž letos zapojí 33 kulturních institucí, což je historicky nejvyšš...


Literatura

Co zažily Sasanky? Kronika prvních českých skautek

Kronika Sasanek perexTenká brožura Z kroniky Sasanek vyšla v roce 2001 v edici Skautské deníky pod číslem 7. Na 65 stranách popisuje začátky dívčího skautingu v naší zemi. Obsahuje některé záznamy z vykonaných výletů, tábora, prázdninového putován...

Divadlo

Jak moc se může lišit subjektivní zkušenost a to, co považuje za skutečnost justice?

Na-prvni-pohled perexTessa Ensler (Marie Štípková) je elitní obhájkyní. V soudní síni se cítí jako doma a její práce ji nesmírně baví. Aby vyhrála, je ochotná udělat cokoliv. Promyslet dokonalou taktiku, pokládat správné otázky, po kterých mohou nás...

Film

Dny evropského filmu 2022

def22 perexZačalo jaro, a byť jitra jsou stále chladná, filmové fandy snad rozehřejí chystané DNY EVROPSKÉHO FILMU 2022, první vlaštovka oznamující, že se snad dočkáme i dalších filmových přehlídek a festivalů. Začínají ve středu 6. dubna v Praze, v dalších ...