Slam poetry aneb „živé básně“

Neděle, 22 Duben 2012 23:00 Martina Černá

alt Pro mnoho lidí neznámý výraz, přesto si už začíná budovat svoje místo v kulturním programu nejednoho z nás. Strávit večer v tak úzkém kontaktu s účinkujícími na pódiu, se ani třeba při divadle zcela nepodaří. Slam poetry je hra slov, nápadů a nálad předávaná rovnou lidem, bez cenzur a masek.

Formát téhle zábavy se zrodil za oceánem už před pěknou řádkou let. Do našich končin se přivezl zhruba před deseti lety a těch několik posledních se o pořádání akcí stará občanské sdružení Fléda. Slamuje se pravidelně po celé České republice a vrcholem je vždy celostátní kolo, které uzavírá rok s hlavním vítězem. Není to totiž jen hra slov, ale regulérní soutěž, kde svoje síly poměřují lidé bez ohledu na věk, pohlaví či života za jevištěm. Rozhodující je vtip, přirozenost a schopnost improvizovat. A samozřejmě by aktérovi nemělo chybět pověstné „básnické střevo“. Performery hodnotí porota stvořená z hlasu lidu. Tím, že se porotcem může stát kdokoliv, kdo je náhodně vybrán z publika, se zaručuje nejenom nezaujatost, ale především názorová rozmanitost.

alt

Ve středu 18. dubna se Slam poetry opět vrátil do Prahy, přesněji do Rock Café, které se už po šesté proměnilo v jeviště a přenosovou halu myšlenek. Posluchači, uvolněně usazení na zemi, tak mohli nechat svojí mysl nakouknout do myšlenkových pochodů a názorů těch odvážných, kteří se nebojí vzít mikrofon do ruky a ve formě veršů a s intonačními prvky ukázat svůj pohled. A že stál někdy za to! Rýmovalo se o všem. O politice, vztazích, dnešní době, dokonce i o samotném „slamu“. Někteří svým projevem oslovili spíše diváky, jiní samotnou porotu. Ta měla k hodnocení na výběr stupnici bodů od jedné do desítky, přičemž klasicky bylo bráno, že čím větší číslice, tím lepší výkon. Občas se ozval z publika více či méně hlasitý nesouhlas k zvednutým bodovým kartám, ale porotci byli neoblomní.

alt

Vítězem tohoto Slam poetry se stal René Jahoda, který sice nerýmoval všechny své věty, za to si získal porotce inteligentně ironickým humorem. Těžko hádat, jak moc se pustil do improvizace a co bylo schované za domácí přípravou, nic méně na stupínku vítězů se dostal právem. Hned za ním v těsném závěsu skončila Monika Serbusová. Ta předvedla naprosto brilantní výkon v obou kolech! První věnovala (nejen) vztahům, dnešní době a výbornému sebeironickému pohledu a podruhé se pustila do reflexe dnešní politické situace. Verše nepostrádaly absolutně nic a k tomu ještě herecký výraz a důrazná intonace jí vynesly na výsluní. Těšit se může i z toho, že jako jediná se ze svých holčičích soupeřek dotkla umístění, protože na poslední ceněnou příčku se vyhoupl Metoděj Constantine, vítěz minulého slamu. Přestože to byl v jeho úspěších pokles, zklamaný rozhodně nebyl. Druhé kolo totiž pojal trochu experimentem, svůj projev posunul blíže k hudebnímu světu, což byl trochu riskantní krok, který se ale zjevně vyplatil.

alt

Barvitost soutěžících a jejich stylů byla nepřehlédnutelná (a nepřeslechnutelná). Rozhodně se sešly minimálně dvě generace, každý to pojal po svém a bylo zcela jedno, zda jeho jméno už je trochu v podvědomí veřejnosti, či není. Protože například Bio Masha a Taktika se (nejen) díky téhle soutěži začínají proslavovat. A vůbec celá akce začíná mít čím dál tím více zvučné jméno. Jedná se totiž skutečně o večer, kdy necháte všechny své soukromé starosti za dveřmi. Myšlenky druhých vás vtáhnou a vy dostanete možnost se pobavit. Inteligentní humor jakoby se vytrácel z kulturního růžku našich životů. Ale tady? Tady se inteligence a vtip snoubí, což se v dnešní době cení. Hodně!

alt