Učit děti tvořit se pro mě stalo posláním
Banner

Učit děti tvořit se pro mě stalo posláním

Tisk

rozhov2Její práce nalezly místo v mnoha soukromých sbírkách po celém světě, její socha Lidická madona je součástí sbírky památníku v Lidicích. Dosud uspořádala přes padesát samostatných výstav. Pravidelně se zúčastňuje kolektivních výstav například i Trienále ex libris v Chrudimi. Její práce byly k vidění i na čtyřiatřiceti ročnících tradiční výtvarné výstavy pod širým nebem Kladenské dvorky. Seznamte se s akademickou malířkou Renátou Kaiserovou. 


Renáta Kaiserová se narodila 12. listopadu 1962 v Kladně. U dědečka Josefa Popka od malička sledovala, jak se maluje realistická olejomalba. Zkoušela kreslit a tolik ji to zaujalo, že ji už v pěti letech zapsali do lidové školy umění. Za deset let si vyzkoušela různé postupy, ale ke grafickým technikám se dostala až na Střední škole výtvarné Hollar v Praze. „Tam vznikaly první litografie, hlubotisky, i linoryty, ale také serigrafie u prof. Jaroslava Hořánka,“ říká uznávaná výtvarnice. Po studiu se zkoušela dostat na Akademii výtvarných umění, ale zkoušky nedopadly podle očekávání. Jejího nadání si však všiml profesor Ladislav Čepelák a přijal ji do své grafické dílny. „Tady jsem vytvořila během roku několik grafických listů technikou suché jehly, další rok jsem se dostala na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze (VŠUP) k profesorovi Mikulovi a asistentu Majorovi do atelieru ilustrace a užité grafiky.“ Díky svému talentu a píli absolvovala školu v roce1990 s knihou Podoby, kde doprovodila osmi linoryty básně Jaroslava Hromady. Školu zakončila s titulem Akademická malířka. „Od té doby se věnuji výtvarnému umění jako samostatná výtvarnice,“ dodává Renáta.

 

rozhov1

 

První práce byly kresby a grafické listy. V obou činnostech se autorka opírá o nesporný kresebný talent, což se projevuje především v kresbách portrétů tužkou a suchým pastelem, které mají mimořádnou úroveň. Tématy grafických listů jsou převážně portréty, zátiší a květiny. Je významnou tvůrkyní ex libris, kterých vytvořila téměř tři stovky. Za pozornost stojí několik portrétních cyklů linorytů na téma 12 x Řecko, 12 x Orient, 12 x Egypt. V poslední době stojí za zmínku třináct linorytů ex libris na námět Erbenovy Kytice. Sběratelský úspěch zaznamenaly hlubotiskové cykly 15 x Baroko a 15 x Renesance, stejně tak neuzavřené série Akty, Objevitelé, Významné osobnosti světové kultury a další. Z raného období autorčiny tvorby je nutné zmínit cyklus ročních dob, které se liší od ex libris už svým formátem. Rozhodující technikou, kterou používá v hlubotisku je lept s doprovodnou suchou jehlou a mezzotintou.

 

rozhov7

 

Postupně se Renáta začala zabývat koženými kolážemi i malbou olejem a akvarelem s akrylem. Stále kreslí pastelem na semišový papír. V obrazech se věnuje námětově téměř stejným okruhům jako v grafice, vychází však ze svého vlastního, často i abstraktního vidění světa, které vnímá své okolí výrazně barevně. V kresbě stále častěji používá akvarelové pastelky a hlavní motiv doplňuje rozparcelovanými bordurami. Renáta současně vyrábí také kožené doplňky jako kabelky a šperky ve kterých kombinuje kůži s polodrahokamy a svými miniaturními kresbami. V posledních letech se mnohem více než dřív věnuje sochařství, své sochy tvoří s pískovce a z Džbánské opuky. Kromě toho vznikly také dvě bronzové sošky malých rozměrů. Komorní plastiky jsou pečlivě prokutané a většinou při otáčení vypráví svůj příběh. Rozměrově se pohybují od miniatur na krk až po větší sochy, jak s úsměvem říká – do velikosti, kterou sama unese.

 

rozhov3

 

Jak už to u umělecky zaměřených lidí bývá, Renátin talent nekončí u výtvarného umění, ale zahrnuje i jiné obory, především zpěv. Je dlouholetou členkou Smíšeného pěveckého sboru Buštěhrad i členkou známého kladenského sboru Smetana-Slovanka. Je nutné ještě zmínit i pedagogickou činnost. Renáta Kaiserová v roce 1992 založila školičku Vějířek, kde učí děti i dospělé základům výtvarných postupů a technik. Z jejích žáků se prosadila celá řada talentů, které pokračovaly ve studiu na středních i vysokých výtvarných školách.

 

rozhov4

 

Školička Vějířek je určena dětem i dospělým, kteří mají zájem učit se techniky kresby i malby a zabývat se užitou grafikou. Žáci vytváří kalendáře, plakáty, písmovky, loga, roztodivné piktogramy, ale kreslí i zátiší, portréty, květiny a zvířata. Zabývají se grafikami v linorytu i hlubotisku a především si vytvoří svou vlastní knihu od skic, přes rozvržení v maketě, narýsování, vytvoření ilustrací až po závěrečné sešití a vlepení do kožené vazby. Naučí se zvětšovat přes mřížku, ale i vykutat sošku z pískovce, nebo vymyslet a slepit objekt – model z papíru. „Technika zpracování kůže na obálku knihy umožňuje udělat i módní doplňky jako přívěsky, náušnice i kabelku,“ vysvětluje. „Jedna dospělá žačka vytvořila dokonce kožené housle podle mého vzoru. Všichni žáci bez výjimky začínají mozaikou v pastelce, aby se naučili jinak držet tužku. Učím jen to, co jsem vystudovala na Hollarově škole a VŠUP. Připravuji mé studenty ke zkouškám na střední i vysoké umělecké školy. Mám radost, když se mnou na mojí velké výstavě vystavují i moji žáci, ale organizuji jim i jejich společné výstavy v kladenském spolku Atelier.“ Minulý rok jim zkompletovala cyklus linorytů, který všichni obdrželi při slavnostním aktu. „Pokaždé jsem nadšená, když vidím, kolik rodičů podporuje své ratolesti.“

 

rozhov11

 

V roce 1992 začala Renáta učit nejprve dvě malé holčičky kreslit a v letech 1993 až 99 učila ve svém obýváku v panelákovém bytě maximálně osm až deset dětí. „Byl to prvotní impuls a udělala jsem si z obýváku učebnu a atelier. Učit děti něco vytvářet se pro mě stalo opravdovým posláním,“ vzpomíná. „Nechtěla jsem zaplnit třídu žáčky, které to nebaví a jsou jen někam odkládáni.“ A to je i prostý důvod toho, proč se rozhodla nepřekročit počet sedmi dětí denně. „Ve středu jsem nikdy neučila, tu mám jako návštěvní den,“ usmívá se. „V roce 1999 jsem se zamyslela a domluvila v Zámecké galerii Kladno společnou výstavu. Sešla se tady díla moje, mých přátel Renáty Sobolové, Zdeňka Pachmanova, Jaroslava Hromady, Moniky Hanzlíkové a mojí maminky Evy Kaiserové. Výstavu jsem nazvala Vějíř. Ten rok byl zlomový.  Mojí školičce jsme začali říkat Vějířek a už v roce 2002 jsme poprvé společně vystavovali v Zámecké galerii. Výstavu zahajoval president SSPE (Svaz sběratelů a přátel exlibris) ing. Ivo Prokop CSc. a na vernisáži tehdy bylo skoro čtyři sta lidí.“ 

 rozhov6

 

Renáta Kaiserová měla od roku 1982 do roku 2017 celkem jedenapadesát samostatných i společných výstav a v Kladně se účastnila, asi jako jediná, naprosto všech pětatřiceti ročníků Kladenských dvorků. Dlouho byla jedinou výtvarnicí, která v Kladně tvořila Exlibris, dnes už tuto užitou grafiku tvoří také pan Mikuláš Cacara. Díla kladenské výtvarnice můžeme momentálně obdivovat v Galerii Radost v Kladně a na na jejím webu.

 

Zdroj foto: z archivu Renáty Kaiserové

 

Redakce přeje Renátě dodatečně všechno nejlepší k narozeninám, hodně zdraví, síly a tvůrčí invence a věříme, že se společně setkáme na některé z dalších výstav.


Renáta Kaiserová portrét


 
Banner

Přihlášení



Ráda bych si zazpívala s Jaroslavem Svěceným

Zpěv ji okouzlil již v dětství. Studium na konzervatoři nevyšlo, touha po zpěvu ale zůstala a nakonec se na základě konkurzu dostala do operetního souboru Divadla J. K. Tyla v Plzni, kde pak zpívala i v opeře. Po odchodu z angažmá v divadle nadále hostovala. Pak několik let vystupovala v Německu a skandinávských zemích. Po návratu do Čech působila ve finančnictví a nakonec se ke zpěvu Miriam Čížková vrátila. Dnes nejen koncertuje, ale také vede dětský pěvecký kroužek Svět kvítek.

Olomoucká Liška B. je inscenace půvabná a svébytná i díky silné hudební složce

Kdysi jsem viděl v hukvaldském amfiteátru operu Příhody lišky Bystroušky, což na mě natolik zapůsobilo, že jsem se stal milovníkem hudby Leoše Janáčka. Jenomže očekávaná premiéra inscenace nazvaná Liška B., která proběhla v pátek 19. ledna v Moravském divadle Olomouc, je přece jenom jiná písnička. Nicméně i hudební stránka nové inscenace je velmi silná.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Rozhovor

Extrémní a tápající postavy v chytrém divadle, které občas bolí

200 tvarPřinášíme vám rozhovory se třemi členy souboru OLDstars, složeného ze studentů pražských uměleckých škol, kteří ztvárňují hlavní role v představení TVÁŘ V OHNI (Feuergesicht) Maria von Mayenburga – Annou Peřinovou (Olga), Jeníkem Tylem (Pavel) a Ma...

Machiavelliho Vladař – cynik nebo realista?

Politika je umění, jak zacházet s mocí, aby se dosáhlo úspěchu. Má se zabývat tím, co je, nikoli tím, co by mělo být. V politice neexistují zcela bezpečné směry, obezřetnost spočívá ve výběru těch nejméně nebezpečných.

Čtěte také...

Jan Révai – herec a hrdý otec

revai200Jan Révai momentálně vystupuje v inscenaci Osmý světadíl v divadle Kalich.

...

Literatura

Dračí mor aneb výlet do světa draků
ImagePokud máte rádi fantasy příběhy odehrávající se ve smyšlených světech, neměla by vaší pozornosti ujít kniha české autorky Jany Rečkové Dračí mor, kterou vydalo nakladatelství Straky na vrbě. ...

Divadlo

Zamilovaný Shakespeare je působivý a plný nápadů

zamilovany shakespeare 200Už v minulé sezóně se zlínské divadlo pustilo do jevištní adaptace známého a oceňovaného filmu Zamilovaný Shakespeare. Jedná se o romanci, kde září Joseph Fiennes a Gwyneth Paltrow, kterou mají na starosti scenáristé...

Film

Herecký koncert Jana Wericha v krásné dvojroli

cisaruv-pekar 200Historická komedie Císařův pekař a Pekařův císař (1951) byla už v té době barevná, a přitom natočena tak dokonale, že dějový spád celého filmu nenudí ani dnešní, takzvaně uspěchané době. Režisér Martin Frič