Učit děti tvořit se pro mě stalo posláním

Učit děti tvořit se pro mě stalo posláním

rozhov2Její práce nalezly místo v mnoha soukromých sbírkách po celém světě, její socha Lidická madona je součástí sbírky památníku v Lidicích. Dosud uspořádala přes padesát samostatných výstav. Pravidelně se zúčastňuje kolektivních výstav například i Trienále ex libris v Chrudimi. Její práce byly k vidění i na čtyřiatřiceti ročnících tradiční výtvarné výstavy pod širým nebem Kladenské dvorky. Seznamte se s akademickou malířkou Renátou Kaiserovou. 


Renáta Kaiserová se narodila 12. listopadu 1962 v Kladně. U dědečka Josefa Popka od malička sledovala, jak se maluje realistická olejomalba. Zkoušela kreslit a tolik ji to zaujalo, že ji už v pěti letech zapsali do lidové školy umění. Za deset let si vyzkoušela různé postupy, ale ke grafickým technikám se dostala až na Střední škole výtvarné Hollar v Praze. „Tam vznikaly první litografie, hlubotisky, i linoryty, ale také serigrafie u prof. Jaroslava Hořánka,“ říká uznávaná výtvarnice. Po studiu se zkoušela dostat na Akademii výtvarných umění, ale zkoušky nedopadly podle očekávání. Jejího nadání si však všiml profesor Ladislav Čepelák a přijal ji do své grafické dílny. „Tady jsem vytvořila během roku několik grafických listů technikou suché jehly, další rok jsem se dostala na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze (VŠUP) k profesorovi Mikulovi a asistentu Majorovi do atelieru ilustrace a užité grafiky.“ Díky svému talentu a píli absolvovala školu v roce1990 s knihou Podoby, kde doprovodila osmi linoryty básně Jaroslava Hromady. Školu zakončila s titulem Akademická malířka. „Od té doby se věnuji výtvarnému umění jako samostatná výtvarnice,“ dodává Renáta.

 

rozhov1

 

První práce byly kresby a grafické listy. V obou činnostech se autorka opírá o nesporný kresebný talent, což se projevuje především v kresbách portrétů tužkou a suchým pastelem, které mají mimořádnou úroveň. Tématy grafických listů jsou převážně portréty, zátiší a květiny. Je významnou tvůrkyní ex libris, kterých vytvořila téměř tři stovky. Za pozornost stojí několik portrétních cyklů linorytů na téma 12 x Řecko, 12 x Orient, 12 x Egypt. V poslední době stojí za zmínku třináct linorytů ex libris na námět Erbenovy Kytice. Sběratelský úspěch zaznamenaly hlubotiskové cykly 15 x Baroko a 15 x Renesance, stejně tak neuzavřené série Akty, Objevitelé, Významné osobnosti světové kultury a další. Z raného období autorčiny tvorby je nutné zmínit cyklus ročních dob, které se liší od ex libris už svým formátem. Rozhodující technikou, kterou používá v hlubotisku je lept s doprovodnou suchou jehlou a mezzotintou.

 

rozhov7

 

Postupně se Renáta začala zabývat koženými kolážemi i malbou olejem a akvarelem s akrylem. Stále kreslí pastelem na semišový papír. V obrazech se věnuje námětově téměř stejným okruhům jako v grafice, vychází však ze svého vlastního, často i abstraktního vidění světa, které vnímá své okolí výrazně barevně. V kresbě stále častěji používá akvarelové pastelky a hlavní motiv doplňuje rozparcelovanými bordurami. Renáta současně vyrábí také kožené doplňky jako kabelky a šperky ve kterých kombinuje kůži s polodrahokamy a svými miniaturními kresbami. V posledních letech se mnohem více než dřív věnuje sochařství, své sochy tvoří s pískovce a z Džbánské opuky. Kromě toho vznikly také dvě bronzové sošky malých rozměrů. Komorní plastiky jsou pečlivě prokutané a většinou při otáčení vypráví svůj příběh. Rozměrově se pohybují od miniatur na krk až po větší sochy, jak s úsměvem říká – do velikosti, kterou sama unese.

 

rozhov3

 

Jak už to u umělecky zaměřených lidí bývá, Renátin talent nekončí u výtvarného umění, ale zahrnuje i jiné obory, především zpěv. Je dlouholetou členkou Smíšeného pěveckého sboru Buštěhrad i členkou známého kladenského sboru Smetana-Slovanka. Je nutné ještě zmínit i pedagogickou činnost. Renáta Kaiserová v roce 1992 založila školičku Vějířek, kde učí děti i dospělé základům výtvarných postupů a technik. Z jejích žáků se prosadila celá řada talentů, které pokračovaly ve studiu na středních i vysokých výtvarných školách.

 

rozhov4

 

Školička Vějířek je určena dětem i dospělým, kteří mají zájem učit se techniky kresby i malby a zabývat se užitou grafikou. Žáci vytváří kalendáře, plakáty, písmovky, loga, roztodivné piktogramy, ale kreslí i zátiší, portréty, květiny a zvířata. Zabývají se grafikami v linorytu i hlubotisku a především si vytvoří svou vlastní knihu od skic, přes rozvržení v maketě, narýsování, vytvoření ilustrací až po závěrečné sešití a vlepení do kožené vazby. Naučí se zvětšovat přes mřížku, ale i vykutat sošku z pískovce, nebo vymyslet a slepit objekt – model z papíru. „Technika zpracování kůže na obálku knihy umožňuje udělat i módní doplňky jako přívěsky, náušnice i kabelku,“ vysvětluje. „Jedna dospělá žačka vytvořila dokonce kožené housle podle mého vzoru. Všichni žáci bez výjimky začínají mozaikou v pastelce, aby se naučili jinak držet tužku. Učím jen to, co jsem vystudovala na Hollarově škole a VŠUP. Připravuji mé studenty ke zkouškám na střední i vysoké umělecké školy. Mám radost, když se mnou na mojí velké výstavě vystavují i moji žáci, ale organizuji jim i jejich společné výstavy v kladenském spolku Atelier.“ Minulý rok jim zkompletovala cyklus linorytů, který všichni obdrželi při slavnostním aktu. „Pokaždé jsem nadšená, když vidím, kolik rodičů podporuje své ratolesti.“

 

rozhov11

 

V roce 1992 začala Renáta učit nejprve dvě malé holčičky kreslit a v letech 1993 až 99 učila ve svém obýváku v panelákovém bytě maximálně osm až deset dětí. „Byl to prvotní impuls a udělala jsem si z obýváku učebnu a atelier. Učit děti něco vytvářet se pro mě stalo opravdovým posláním,“ vzpomíná. „Nechtěla jsem zaplnit třídu žáčky, které to nebaví a jsou jen někam odkládáni.“ A to je i prostý důvod toho, proč se rozhodla nepřekročit počet sedmi dětí denně. „Ve středu jsem nikdy neučila, tu mám jako návštěvní den,“ usmívá se. „V roce 1999 jsem se zamyslela a domluvila v Zámecké galerii Kladno společnou výstavu. Sešla se tady díla moje, mých přátel Renáty Sobolové, Zdeňka Pachmanova, Jaroslava Hromady, Moniky Hanzlíkové a mojí maminky Evy Kaiserové. Výstavu jsem nazvala Vějíř. Ten rok byl zlomový.  Mojí školičce jsme začali říkat Vějířek a už v roce 2002 jsme poprvé společně vystavovali v Zámecké galerii. Výstavu zahajoval president SSPE (Svaz sběratelů a přátel exlibris) ing. Ivo Prokop CSc. a na vernisáži tehdy bylo skoro čtyři sta lidí.“ 

 rozhov6

 

Renáta Kaiserová měla od roku 1982 do roku 2017 celkem jedenapadesát samostatných i společných výstav a v Kladně se účastnila, asi jako jediná, naprosto všech pětatřiceti ročníků Kladenských dvorků. Dlouho byla jedinou výtvarnicí, která v Kladně tvořila Exlibris, dnes už tuto užitou grafiku tvoří také pan Mikuláš Cacara. Díla kladenské výtvarnice můžeme momentálně obdivovat v Galerii Radost v Kladně a na na jejím webu.

 

Zdroj foto: z archivu Renáty Kaiserové

 

Redakce přeje Renátě dodatečně všechno nejlepší k narozeninám, hodně zdraví, síly a tvůrčí invence a věříme, že se společně setkáme na některé z dalších výstav.


Renáta Kaiserová portrét


 

Přihlášení



Soutěže

Hana Zagorová dokázala oživovat písničky, byla v nich krása, oduševnělost a poetika

I kdyby nazpívala třeba jen třetinu toho, co ve své kariéře Hana Zagorová skutečně natočila, tak by byla pořád tou milovanou zpěvačkou. I když nevyzpívala tři oktávy, uměla chytit za srdce, zaujmout. Už od svých uměleckých začátků dokázala oživovat písničky. Textem, výrazem, atmosférou a pak ještě čímsi, co v sobě nemá každý zpěvák.

Bouřlivé ticho po pobřežní cestě

Po tisícikilometrové Jihozápadní pobřežní cestě se manželé Raynor a Moth snaží vrátit k normálnímu životu a zase žít mezi čtyřmi zdmi. Jenže to pro ně není vůbec jednoduché. Raynor bojuje se strachem z lidí i z budoucnosti a Moth vzdoruje postupující nemoci. Ale postačí neuvěřitelné gesto někoho, kdo si přečetl o jejich putování a ztrátě domova, a znovu se v nich probudí síla a odhodlání.
Kazda
Banner

Videorecenze knih

Rozhovor

Od dětství mě lákal svět filmu. To není klišé, tvrdí maskér Bobo Sobotka

bobo sobotka 200Už před lety si zvolil profesi maskéra, díky čemuž se podílel na řadě nezapomenutelných filmů a poznal přitom fůru osobností. Bobo Sobotka spolupracoval nejen s Karlem Kachyňou, ale také třeba s Milošem Formanem, když tady točil oscarovéh...

Hledat

Odvážná rebelka, která jako jediná může zachránit království

Malá Mia je sirotek žijící ve středověkém městě, v němž zná každý kout. Je samostatná a velmi vynalézavá, a tak se jí a jejím třem lasičkám daří přežít na ulici, a to zejména díky krádežím jídla. Jednoho dne Mia prchá před strážemi a narychlo se převlékne do princeznovských šatů.
Kazda

Čtěte také...

Turistický seriál K21: Karlštejn

karlstejn 200Milí čtenáři, s blížícími se prázdninami jsme se u nás rozhodli podívat se pod pokličku různých turistických cílů. Seznámíme vás s životy kastelánů několika hradů a zámků, podíváme se na zoubek strašidlům a představíme pár mu...


Literatura

Kniha, která se bude líbit nejen maminkám

mamince-se-budes-libit 200Jaroslav Konvička v nakladatelství MaHa vydal humorný román pro ženy nazvaný Mamince se budeš líbit.

 

...

Divadlo

Divadelní Flora nabídne Mikuláška, Komedii i tanec

altHned tři dramaturgické linie připravila pro své diváky letošní – již šestnáctá – Divadelní Flora. Tradiční festival s mezinárodní účastí, který v Olomouci spolupořádá občanské sdružení Divadlo Konvikt a Mor...

Film

Kniha o pozapomenutém proklatci nové vlny

nemec perexJan Bernard patří k význačným filmovým badatelům, spojeným zejména s pražskou FAMU, kde byl během 90. let děkanem. Zabývá se jak teoretickými otázkami, tak zkoumáním tvorby významných režisérů (Pier Paolo Pasolin...