Kultura21.cz

V dětství jste byl členem dětského divadelního souboru Studia Strýčka Jedličky. Jak jste se do tohoto souboru dostal?

Odmala jsem miloval divadlo, film, šaškování před spolužáky, herectví a všechno s tím spojené, a tak jsem jako dítko školou povinné samozřejmě navštěvoval dramatický kroužek. Potom se, tuším, že ve Večerní Praze objevil inzerát, že Strýček Jedlička zakládá dětské divadelní studio a že se v tehdejším Parku kultury a oddechu Julia Fučíka – tedy na dnešním holešovickém výstavišti ve Stromovce – konají konkurzy. Naši mi ten inzerát tehdy vystřihli, přihlásil jsem se a na konkurs šel. Nejprve mě pro veliký zájem uchazečů odmítli, ale za nějaký čas mi přišel dopis, že pokud mám o členství ve Studiu Strýčka Jedličky ještě zájem, že mě berou. Neváhal jsem ani vteřinu a nastoupil. Bylo mi tehdy nějakých devět nebo deset let. Oproti běžnému dramaťáku to byl obrovský posun, protože ten soubor byl poloprofesionální. Vystupovali jsme o víkendech s Antonínem Jedličkou na jeho představeních, jezdila k nám točit televize, objevovali jsme se ve Studiu Kamarád, osobně poznali Štěpánku Haničincovou, Miloše Nesvadbu, všechno už to nebylo jen jako, ale doopravdy, tak nějak dospělácké. Jsem za tuhle zkušenost moc rád. Byly to mé první opatrné krůčky v tom fantastickém světě her a iluzí.

Bylo vám dvanáct let, když jste se dostal k dabingu. A svůj první konkurz jste dělal osudného 17. listopadu 1989 a získal první dabingovou roli. Jakou roli jste tenkrát daboval?

On i za ten dabing vlastně může Strýček Jedlička. Poslal nás tam tenkrát ze souboru asi pět, v Československé televizi hledali nové dětské hlasy a pořádali konkurs. V ten později slavný pátek jsme tam šli, řekli před mikrofonem pár vět a odešli domů. Asi za měsíc k nám domů telefonovala asistentka režie, legendární Drahoslava Pešulová, že si mě pan režisér Hnilica vybral do hlavní role. No já byl paf! První a hned hlavní role! Později se sice ukázalo, že ta role má v tom filmu jen asi dvacet vět, ale to nevadilo. Hlavní role to byla a v titulkách se tenkrát ve vysílání televize poprvé objevilo napsané moje jméno. Jako první! (smích) Všichni mí spolužáci a celá základka se musela v den D a hodinu H koukat na televizi! Pak přišly role krvinek v seriálu Byl jednou jeden život, později se přidaly seriály Beverly Hills 90210, Krok za krokem a další. A ty mé dabingové začátky mám spojené s podzimem a zimou roku 1989, kdy jsem jezdil metrem na Kavčí hory a hlavním městem souběžně s tím pochodovaly dějiny.

Vy jste nejdříve začal studovat na strojní průmyslovce a pak jste přešel na Pražskou konzervatoř, kterou jste v roce 1999 absolvoval rolí Tartuffa. Vašimi pedagogy byli Ladislav Frej jako i Hana Maciuchová, kteří byli také vynikající dabingoví herci. Jak na ně s odstupem času vzpomínáte? Jak vás profesně ovlivnili? Setkal jste se s nimi v dabingovém studiu?

My byli snad poslední generace studentů herectví, která měla ještě to nádherné štěstí a potkala všechny tyhle herecké osobnosti. S nadsázkou celý život říkám, že když jsme přišli k talentovým zkouškám na Pražskou konzervatoř, tak tam před námi seděla porota, a to byla celá Nemocnice na kraji města! (smích) Všechny tehdejší herecké legendy se na nás upřeně dívaly a my jim museli zarecitovat báseň, předvést monolog, který jsme si připravili, zaimprovizovat cokoli na dané téma. Setkání se všemi těmi učiteli bylo neuvěřitelné, s panem Satoranským, paní Preissovou, paní Vránovou, panem Mrkvičkou a mnoha dalšími. Ale to s těmi dvěma nejbližšími, tedy Hanou Maciuchovou a Ladislavem Frejem, bylo ještě intenzivnější, protože to byli moji třídní. S Hankou jsme měli ten vztah opravdu blízký, později se z nás stali přátelé, pracovali jsme spolu. Také samozřejmě mnohokrát dabovali. Bylo to veliká škola, mít za učitele tyhle osobnosti, které nás naučily profesionalitě, slušnosti a pokoře, formovaly puberťáky a udělaly z nás dospělé adepty hereckého povolání. Moc rád na tu dobu i osobnosti, které jsme potkávali na chodbách naší školy, vzpomínám.

Dabingu se věnujete přes tři desítky let a stal jste se dvorním dabérem hollywoodských hvězd jako Leonardo Di Caprio, Matt Dammon nebo Orlando Bloom. Nezapomenutelný je také váš dabing v britském komediálním seriálu Haló, haló!, kde jste daboval gestapáka Her Flicka v podání britského herce Richarda Gibsona, s nímž jste měl tu čest se také osobně sekat. Jak na to setkání vzpomínáte? A setkal jste se ještě s někým dalším, koho dabujete?

Bohužel, na setkání s Leonardem si asi ještě počkám. Nicméně i Richard Gibson je veliká hvězda a jeho Herr Otto Flick patří k mým nejzamilovanějším postavám. Setkali jsme se už dvakrát a moc se mu líbil ten náš český dabing. Nejprve jsme mu ale museli vysvětlit, co to vlastně je a proč se u nás vůbec dabuje. Dlouho nemohl pochopit, proč nějaký jiný herec otevírá pusu stejně jako on a mluví cizím jazykem na pohyby jeho úst. Byl nejprve zmatený, ale pak se bavil. Když jsme zaimprovizovali v naší největší hokejové hale před auditoriem a on jen otevíral pusu a já ho naživo daboval a do mikrofonu pronášel všechny ty legendární hlášky Herr Otto Flicka, hala bouřila nadšením…

Fotografie: Archiv Michala Jagelky

Co vás na dabingové práci baví? Jaké role ráda dabujete a co dabingová režie nebo úprava dialogů, láká vás to také?

Dabingovou režii i úpravu mi nabízeli milionkrát. Ale vždycky jsem s díky odmítl. Stejně jako řadu nabídek na to jít učit. Mě nějak pořád baví být na té druhé straně a prostě si hrát. I když je pravda, že v Českém rozhlase, pro který připravuji některé pořady, jsem často sám sobě i dramaturgem a režisérem. Ale to je něco jiného, tam jde čistě o autorské pořady. Ale zpátky k dabingu. Mám ho moc rád a baví mě si zkusit v dabingu role, které by mě v životě nepotkaly. Taky mě baví jít v přítmí studia s postavou, dýchat s ní, projít si s ní děj jednoho každého příběhu od začátku do konce. Dabing je magická záležitost. Tedy ten dobrý. Když slyším mluvit Zlatku Adamovskou jako Meryl Streepovou, Mirka Medunu jako Hercula Poirota nebo nebožtíka Mirka Dlouhého jako Toma Hankse, mému uchu to lahodí a srdíčko plesá. A takových případů bych jistě našel víc.

Svůj hlas jste uplatnil také při načítání audio knih, jako jsou – Velký Gatsy (Francis Scott Fitzgerald), Černá labuť (Nassin Nicholas Taleb), Jak myslí milionáři (T. Harv Eker), Cesta vlka (Jordan Belfort), Den, kdy došly prachy (Milan Vodička), Ultramaratonec (Charlie Engle), Tajemství stříbrných vlků (Thomas Brezina), Co se do životopisu nevešlo (Nic Martin), Krev pro Rusalku (Kristýna Sněgoňová). Jaký vztah máte vy sám k audio knihám? Posloucháte je nebo raději sáhněte po knížce?

Moje úhlavní kamarádka Jitka Ježková, která fakt skvěle načítá audio knihy, v jednom rozhovoru řekla, že je ráda načítá, ale sama za sebe nejraději čte. Mám to podobně. Jako interpreta mě to neuvěřitelně baví, ale když už se někdy dostanu ke knize, raději si ji přečtu sám někde o samotě. A kdybych měl vybrat jednu audio knihu, která mě skutečně zasáhla a kterou považuji za nejzdařilejší, tak je to Ultramaratonec, kterého jste zmínila. Toho doporučuji k poslechu všem, kteří jsou na dně a zoufale pro sebe hledají cestu, jak se od toho dna odrazit. Je to autobiografie, celé je to podle skutečnosti a mě to úplně dostalo.

Působíte také jako moderátor a začínal jste v roce 1994 v ČT v pořadu VEGY. Pak jste byl rádiu Zlatá Praha, kde jste měl pořad Ranní radiátor. V letech 2002 – 2004 jste na Primě moderoval motoristický magazín Autosalon. Pak jste dva roky moderoval pořad Snídaně s Novou. A již nějakou dobu v Českém rozhlase Dvojka provázíte pořadem Nedělní kolotoč. Co vás na této profesi baví?

Nikdy jsem nebyl klasický činoherní herec, na to jsem moc neposedný a žánrově i profesně rozkročený. Baví mě mnoho oborů a rád zkouším nové. Kdybych měl být v jednom angažmá, v jednom divadle a s jedním souborem třeba až do důchodu, patrně bych zešílel! (smích) Mám rád pestrost a rád říkám také myšlenky vlastní, nikoli jen ty cizí, proto jsem vždycky tíhnul i k moderování. No a rozhlas a jeho mikrofon, to je prostě nepopsatelná věc! Rozhlas je magická disciplína a je to zase něco úplně jiného než televize nebo divadlo. To kouzlo spojení člověka v rozhlasovém studiu s posluchači přes jakési neviditelné vlny, které nesou náš hlas a emoci někam daleko, to mě naprosto fascinuje. Já si pořady z velké části připravuji od začátku až do konce sám. Ty předtáčené ve studiu se zvukařem dolaďujeme až do finálního tvaru. Je vzrušující, když si doma vymyslíte nápad, který pak ve střižně realizujete, a on zafunguje. To je pecka. Český rozhlas je navíc instituce tradiční a krásná, opravdu je mi ctí být její součástí.

Objevil jste se také před kamerou, a to v různých TV pořadech a také jste si před ní zahrál. Vy jste si také zahrál na scéně Národního divadla v Praze v dramatu Smrt Hippodamie, kde jste se setkal s Aloisem Švehlíkem, Hanou Maciuchovou, Radovanem Lukavským… A co dnes, hrajete někde? V čem byste si rád zahrál?

Na divadlo najednou není čas a vlastně se vám přiznám, že divadlo, kterým to kdysi začalo a které jsem tak moc chtěl dělat, jsem už ze života prakticky vytěsnil. Přestalo mě lákat a vzrušovat. To se musí dělat celou duší a srdcem, jinak to nemá smysl. A my máme tolik báječných a skvělých herců, kteří se pro jeviště narodili! Dneska se moje cesta ubírá jiným směrem a já jsem naplno zahlcen jinými úkoly. Ale kdo ví, třeba to za rok bude jinak a já zase něco zkusím. Uvidíme.

Co vám říká slůvko relax? Jak rád trávíte chvíle volna?

Relax je něco, co jsem kdysi ve své naivitě považoval skoro za sprosté slovo. Dnes vím, že je to ryzí zlato. Začínám se učit mít rád odpočinek. A zjišťuji, že ho vlastně miluju. A jeho podoba? My tři, tedy já, můj Aleš a náš vipet Tobiáš na dvorku naší roubenky. Je léto, vzduch se tetelí, všude je ticho a jen občas zabzučí včelka. Den je dlouhý a na venkově si plyne svým pomalým tempem. Nikdo nikam nespěchá, je klid, všechny mobily světa se proměnily v nádherné motýly…

Michal Jagelka:

• Narodil se 17. 4. 1977 v Praze.
• V roce 1999 absolvoval Pražskou konzervatoř (hudebně-dramatický obor).
• V letech 2003-2006 studoval Právnickou fakultu UK v Praze.
• Hrál např. ve filmech – O modrém ptáčku, Sjezd abiturientů, Kameňák …
• TV pořady – Vega, Autosalon, Snídaně s Novou, Aféry, Kolotoč v kuchyni, Život na houpačce, V českém znění, Sejdeme se na Cibulce, Joker Show…
• Je držitelem dabingové Ceny Miroslava Moravce a nominace na Cenu Františka Filipovského.
• Jeho životním partnerem je moderátor Aleš Cibulka.