Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Populární zpěvačkou se stala Michaela Linková v osmdesátých letech. Tehdy zaujala původními písničkami, ale i zvláštním zabarvením hlasu a přirozeným vokálním a jevištním projevem. Zabodovala ve Zlatém slavíkovi, vystupovala v televizi i na koncertech, vycházely jí úspěšné hity... Pár povedených písní ji napsal i rocker Harry Jeske z tehdy slavné německé skupiny Puhdys. Ale to už je historie. Dnes se sice neobjevuje ve Slavíkovi nebo v hitparádách, ale její písničky z "osmdesátek" mají na příležitostných vystoupeních pořád úspěch. Přitom vedle těchto hitů se věnuje i klasickému zpívání a klasické hudbě...

Byla jste vyhledávanou zpěvačku z osmdesátek. V ostře sledové anketě Zlatý slavík jste se dostala až na šesté místo, což už něco znamenalo. Co tomuto úspěch předcházelo?

Myslím si, že jsem v životě měla velké štěstí, drzost a sebevědomí. Celostátní soutěž Mladá píseň Jihlava v roce 1981 odstartovala mojí pěveckou kariéru. Tento ročník, a to je právě to štěstí, byl výjimečný v tom, že se na písních autorsky podíleli naši přední skladatelé a textaři. Tyto skladby finalisté (bylo nás čtrnáct) nahráli v Ostravě se skupinou Plameňáci Marie Rottrové - a právě moje píseň Jak pírko je láska tvá (hudba Pavel Skalický) se začala vysílat v rádiu. Lidé na mě začali reagovat a Pavel Procházka, tehdejší šéf vysílání Studia 7, se stal mým manažerem. Založili jsme kapelu Novum (část muzikantů byla z kapely Viktora Sodomy) a tím se moje kariéra rozjela.

Které písničky z vás udělaly populární zpěvačku a z písniček hity?

Televizní dívka Líza, Kvůli mně, Bílý měsíc, To by tak hrálo, Tajná láska, Láska vchází hlavní třídou nebo duety Já si počkám a Abeceda lásky, které jsme natočili se Standou Procházkou ml.

Jak došlo ke spolupráci s německým muzikantem Harrym Jeske z tehdy slavné německé kapely Puhdys? Napsal pro vás několik písniček, třeba Televizní dívku Lízu...

K Puhdys jsem se dostala přes pana Ladislava Vostárka, v té době manažera skupiny OK Band a textaře. Najednou jsem seděla v letadle směr Berlín a letěla za Puhdys natáčet Televizní dívku Lízu, kterou pro mě napsal Harry Jeske, zatímco autorem českého textu Ladislav Vostárek. Následovaly skladby Přiznávám (tuto skladbu jsem měla moc ráda a zpívám ji dodnes doma s kytarou), Může to být láskou (s textem Jaroslava Machka), Můžeš být jen sen, a také nádherná skladba Namlouvání. Krásný text a muzika. Tuto skladbu jsme s kapelou moc rádi hráli. Někdy mě z ní až mrazilo.

Harry Jeske byl neskutečný pohodář. Když jsem točila pomalé skladby, zhasnul ve studiu světlo a rozsvítil svíčky. Na zpívání jsem měla spoustu času. Prostě nezapomenutelný zážitek. Vzpomínám si, že se dokonce uvažovalo o turné po Německu společně s mladými německými zpěváky, ale to jsem odmítla, protože už jsem s kapelou Novum hodně koncertovala.

Asi jste zaznamenala, že Herry Jeske předloni zemřel...

Ano. Vím to a je mi to moc líto.

Mám pocit, že jste si psala i texty. Nebo se pletu?

Je to tak. Se Slávkem Jandou z kapely Abraxas jsme natočili u něj ve studiu CD Šílím. Hudbu dělal Slávek Janda a já texty. Mimochodem, jako hosta na CD mám i Tanju. Písnička se jmenuje Divoký kočky. Slávek je výborný muzikant a kytarista. Moc mě to s ním bavilo. Tak trochu šílené CD, trošku jsem přitvrdila.

Se kterými kapelami jste v 80. letech spolupracovala a jak často a kdy a kde jste koncertovali? Měla jste manažera?

Hostovala jsem ve skupině Kroky Františka Janečka,se kterou jsem absolvovala dvouměsíční turné po tehdejším SSSR, ale také jsem zpívala s orchestrem Václava Zahradníka. Pak přišla kapela Novum, s níž jsem byla asi pět let. A jako host jsem zpívala ve skupině Centrum Petra Rezka, což byla další perfektní zkušenost. Další hostování bylo ve skupině Pudr Leoše Petrů či ve skupině Tutti, kde vystupovali i zajímají hosté jako Slávka Budínová (tu jsem zbožňovala), Milena Dvorská a Pavel Trávníček. Ve své době jsem koncertovala prakticky po celé republice a hodně na Slovensku. Také jsem zpívala s Černým divadlem Františka Kratochvíla v Itálii, v Polsku zase se skupinou Tutti. Do roku 1989 než přišla revoluce jsem hodně koncertovala. Někdy to bylo i třicet koncertů do měsíce... Manažera jsem měla Pavla Procházku a pak Vlastu Přečka.

Co pokládáte za svůj největší zpěvácký úspěch?

Mým zpěváckým úspěchem bylo možná šesté místo v anketě Zlatý slavík, různé hitparády či Zlatá deska za album Italo hits 80, ale když se nad tím vším zamyslím, tak za to může asi nejspíš můj hlas, který zaujal, jeho barva, styl a vůbec písničky, které měly u lidí obrovský úspěch. A o tom to je.

Na co ještě ráda vzpomínáte?

Natočila jsem řadu písniček, vyprodávala jsem koncertní sály a spolupracovala s těmi nejlepšími muzikanty, skladateli a textaři, což byla jedna velká éra. Na to nelze zapomenout. Nicméně spolupráce s dobrými muzikanty a těmi správnými lidmi z branže trvá dodnes, a já doufám, že to ještě nějaký čas potrvá.

Jak pokračovala vaše pěvecká kariéra po roce 1989. Vystupovala jste, anebo jste se vrhla na podnikání? Vím, že jste měla v Praze kadeřnický salón?

Po roce 1989 pro mnohé z nás přišla velká změna. Kultura přestala být státem finančně dotovaná. Pořadatelé kulturních akcí na zpěváka s kapelou neměli finance a tak jsme se od kapel odtrhli a začali jezdit sami. Zpívali jsme na halfplayback. Úroveň vystoupení začala klesat,což mě netěšilo. Prostě to začalo drhnout, jak se lidově říká. V roce 2005 jsem se rozhodla, že si udělám kadeřnický salon Novum a v tomto oboru pracuji dodnes.

Máte syna, zabývá se muzikou?

Mám syna, ale jeho hudbou je zvuk motorů závodních automobilů. V současné době jezdí závody do vrchů.

Mimochodem, nelákaly vás muzikály, s nimiž se v devadesátých letech roztrhl pytel?

V jednom z nich jsem zpívala. Byl to muzikál Babička a já v něm zpívala roli kněžny Zaháňské. Muzikál napsal Richard Pachman.

Dnes vystupujete příležitostně, a proto by mě zajímalo, co obvykle zpíváte?

Příležitostně vystupuji jako host na různých akcích, kde zpívám své nejznámější písničky. Mezi ně patří Bílý měsíc, To by tak hrálo, Šílím a další. Už to budou tři roky, co jsem se začala věnovat klasickému zpěvu a hudbě. Jsem členkou Staroknínckého chrámového sboru, se kterým vystupuju. Před dvěma lety jsem se připojila k vynikající houslistce Monice Cimprich, která léta žila ve Švýcarsku a hrála téměř po celém světě, a Jarmile Štruncové, která pětadvacet let působila v Karlovarském symfonickém orchestru jako klavíristka. Spolu jsme založily trio Romanza Music. Přes veškeré covidové restrikce jsme minulý rok společně odehrály několik koncertů a sezónu zakončily nádherným Adventním koncertem v Příbrami. Letos se těšíme i na náš Vánoční koncert Romanza Music, který proběhne ve čtvrtek 15. prosince v 18 hodin v Praze v kostele sv. Martina ve zdi.

Co vaše další hudební plány?

Moc bych si přála, aby se nám to s Romanzou Music pořádně rozjelo. Čeká nás natáčení tří skladeb v nahrávacím studiu a uvažujeme o videoklipu kde zpívám krásnou skladbu od Ennio Morricone La Califfa. A jak jinak, těšíme se na koncertování v novém roce.

MICHAELA LINKOVÁ CURRICUM VITAE

Michaela Linková se narodila 2. ledna 1963 v Ostrově nad Ohří, tam také vyrůstala, a vlastně od školních let se zabývala hudbou a zpěvem. V Lidové škole umění (dnes Základní umělecká škola) chodila na zpěv a tři roky se učila hrát na klavír. V šestnácti letech přesedlala na kytaru a tehdy začala skládat vlastní písničky. V té úplně první jí stačily tři akordy, potom přibývaly další. Když zazpívala na školní besídce dvě písničky, učiteli se to zalíbilo natolik, že ji přihlásil do soutěže amatérských zpěváků v Karlových Varech. Tehdy skončila jako druhá. V té době se učila na kadeřnici, nicméně další rok soutěž Karlovarská číše už s přehledem vyhrála. A právě toto vítězství ji předurčilo na jihlavský festival Mladá píseň 1981, kde obdržela zvláštní cenu poroty za výrazný interpretační projev. To byl pro ni odrazový můstek. Začala působit v programu zpěváka Stanislava Procházky ml., potom ve skupině Kroky Františka Janečka, ale také studovala zpěv na Lidové konzervatoři. V té době jí už vycházely první desky, z nichž se stávaly hity, vystupovala v televizních programech, bodovala ve Zlatém slavíkovi. Orientace na oblast středního proudu a melodický rock jí vyšla. Psali pro ni čeští autoři, ale několik písniček jí věnoval i Harry Jeske, baskytarista tehdy velmi populární německé skupiny Puhdys. V letech 1984 - 1984 ji doprovázela skupina Novum. Později zpěvačka hostovala v programu Petra Rezka, s Orchestrem Václava Zahradníka nebo v revue pražské Alhambry. Dalšími zpěváky, s nímž spolupracovala v nahrávacím studiu i na koncertech, byli Leoš Petrů nebo Richard Sacher. I se když v dalších letech zpěvačka věnovala mateřským povinnostem, a také podnikala, hudbu nikdy neopustila. Se svými písničkami příležitostně vystupuje či hostuje dodnes. V poslední době se zabývá také klasickým zpěvem a hudbě a je členkou hudebního tria Romanza Music.

Zdroj foto: archiv Michaela Linková