Na jevišti si mohu v bezpečném prostoru prožít spousty příběhů. Obohacuje mě to
Banner

Na jevišti si mohu v bezpečném prostoru prožít spousty příběhů. Obohacuje mě to

Tisk

archiv Tereza RychláPZpěvu věnuje od dětství a velice brzy ji také okouzlilo divadlo, které se stalo její vášní. „Když se to pak poštěstí, že je divadlo spojené ještě se zpěvem, tak jsem úplně ve svém živlu a zažívám ve své práci obrovský pocit naplnění“, přiznává Tereza Rychlá, která je také maminkou dvou dětí.

Jako malá jste zpívala v pěveckém sboru Zvoneček v Hudební škole hlavního města Prahy a s ním jste projezdila kus světa. Také jste navštěvovala dramatický kroužek. A dokonce jste vyhrála konkurz na stáž s francouzským divadlem Imague Ague. Jak na ten čas vzpomínáte? Někde jste řekla, že již v té době se ve vás probudila touha po divadle.

Ve sboru jsem zažívala nádherné dětství. Chodila jsem tam celých dvanáct let a zazpívala si spoustu velkých sól. Dokonce mně je paní profesorka Novenková nechala zpívat i když jsem měla na hlavě menší číro. Ale hlavně mi sbor přinesl do života mnoho kamarádek, se kterými jsem stále v blízkém kontaktu. Poprvé jsem profesionální divadlo dělala právě s Francouzi v Lyonu. Na cestování jsem byla se sborem zvyklá, ale tohle představení mě okouzlilo tématem, které neslo. Bylo o rozmanitosti lidské řeči, barvy, rasy, komunikaci a překážkách mezi nimi. Tehdy jsem tiše toužila věnovat se divadlu a umění naplno.

archiv Tereza Rychlá

Přesto jste nejdříve vystudovala gymnázium a až po maturitě jste šla na konzervatoř, kde jste studovala pop a jazz, pak herectví na DAMU. Neuvažovala jste, že byste šla rovnou na konzervatoř?

Jednou jsem náhodně potkala Janu Paulovou (maminku Anežky Svobodové, která s námi chodila do sboru) a svěřila jsem se jí, že bych taky ráda zpívala a hrála. A ona bez rozmyslu odpověděla, že lepší je nejdřív si udělat třeba gympl, aby člověk měl kvalitní vzdělání, a pak se dá třeba studovat herectví a zpěv na vysoké škole. Ani jsem si to tenkrát neuvědomovala, ale přesně takhle jsem to udělala a jsem za to ráda. Nerada bych se v patnácti letech rozhodovala o svém životním oboru. Herců a hereček vychází se škol každý rok až příliš, tak jsem si říkala, že by bylo dobré umět i něco jiného. Vždycky jsem potřebovala jistý pocit nezávislosti.

Během gymnaziálních studií jste zpívala v kapele Discoballs, hostovala jste s kapelou Green Smatroll. Na konzervatoři vystupovala s The Spankers, s níž jste absolvovala několik zahraničních turné. Nějakou dobu vystupujete s jazzovou kapelou Tereza Krippnerová & The Masters a v roce 2019 jste vydali CD Out Of The Blue, o rok později CD Live From The Theatre. Na inscenaci Válka s mloky pro divadlo Aqualung jste se podílela na hudbě. Proč právě jazz? A jaká jste posluchačka v soukromí?

Do jazzu jsem se zamilovala díky živé nahrávce Elly Fitzgerald z Carnegie Hall (1873). Absolutně mě očarovala svoji energií, jemností, radostí i melancholií. Celkem dlouho mi trvalo, než jsem si dovolila jazz zpívat. Měla jsem z něj obrovský respekt. Nicméně miluji improvizace, velmi často z nich vznikají nové originální nápady. Mám to štěstí, že mě doprovází úžasní muzikanti: Jára Bárta na piano, Jan Greifoner na basu a Branko Križel na bicí. Pravidelně hrajeme v Reduta Jazz Clubu, kde míváme vyprodáno. Panuje tam úžasná atmosféra. Doma poslouchám hudbu moc ráda, a to nejen jazz, baví mě i spoustu jiných žánrů. Nejčastěji ji mám v uších třeba někde na přejezdech mezi prací a péčí o děti.

archiv Tereza Rychlá 4

Než jste šla na zkoušky DAMU, jste strávila jednu velkou letní stáž v americkém Bread & Puppet Theatre a setkala se také se zakladatelem tohoto divadla Peterem Schumannem. Co vám tato stáž dala? Někde jste řekla, že vám pomohla v rozhodnutí se herectví pravdu věnovat.

S Bread & Puppet Theatre jsem pobývala v rámci mého dvouměsíčního osobního turné v USA. Poznávala jsem svět, učila se anglicky a ochutnávala umělecké zážitky. Začali jsme se sborem Zvoneček. Zpívali jsme na soutěži v Missoule, pak ve Vancouveru, navštívili jsme Grand Canyon, San Francisco, Las Vegas, Dead Valley nebo Yosemite National Park. Dodnes v sobě nesu velký obdiv k manažerovi sboru Janu Vančurovi, že tak velkou akci pro děti zorganizoval. A když sbor odjížděl, já v USA zůstala. Bydlela jsem týden v Seatlu u kamarádky, pak jsem přelétla do Bostonu, kde jsem bydlela u saxofonisty Kena Fielda, pak s Bread and Puppet, a nakonec týden v New Yorku, kde jsme se potkávali se zpěvačkou Veronikou Vítovou a jejím mužem saxofonistou Petrem Kalfusem. Vzpomínám, jak jsme v Brooklynu seděli na střeše u Ondřeje Pivce, který mimo jiné spolupracuje s Gregorym Portrem a v roce 2017 získal cenu Grammy. Bylo to nabušené léto plné inspirace a setkání s neuvěřitelně zajímavými uměleckými osobnostmi.

V Bread and Puppet jsem se setkala se zakladatelem divadla Peterem Schumannem. Tenkrát mu bylo sedmdesát a chodil na sedmimetrových chůdách. Vždy v sobotu jsme hráli takzvaný Cirkus, kam se sjíždělo tisíce lidí. Herci tady měli velmi tvůrčí pozici. Vymýšleli scénky, byli velmi kritičtí ke společnosti, podporovali ekologii, jak jen mohli, vyráběli úchvatné loutky a pekli si i vlastní chleba. Život tady byl o tvůrčí energii, zápalu pro divadlo a skromnosti. Koho by tak charismatické období neuchvátilo.

A jaké to bylo v italských Gruppo Jobel?

Je to divadlo fungující nedaleko od Říma, věnují se hodně pantomimě, ale také kombinují tanec, zpěv i činohru. Učila jsem se tam italsky a hráli jsme 4 představení na Andělském hradě. Každému studentovi bych doporučila sem vyrazit na Erasmus. Dodnes na to vzpomínám, byla to pro mě velmi cenná herecká škola.

Spolu se spolužáky z DAMU jste založili soubor BodyVoiceBand, kde nyní hrajete v Lásce, vzdoru a smrti. Hrajete také v MDP (Petr Pan, Zítra swing bude zníti všude, Vojna a mír, Elefantazie). Čím je pro vás divadlo?

Se souborem BodyVoiceBand letos slavíme desetileté výročí a 21. 10. se uskutečnilo v Divadle Disk představení jako taková koláž z toho, co jsme všechno odehráli a zažili. Zakladatelka souboru a bývalá vedoucí ročníku Jaroslava Šiktancová s námi vždy propojovala herectví, pohyb a hudbu a opravdu hodně nás toho naučila. Ve Městských Divadlech Pražských hraju moc ráda. Mezi svými kolegy se cítím hezky. Všichni se k sobě chovají vřele, a to je myslím pak vidět i na jevišti. Divadlo je mojí vášní. Na jevišti si mohu prožít v bezpečném prostoru spousty příběhů, a tak mám díky němu velmi bohatý vnitřní život. Když se to pak poštěstí, že je divadlo spojené ještě se zpěvem, tak jsem úplně ve svém živlu a zažívám ve své práci obrovský pocit naplnění.

archiv Tereza Rychlá 2

Vašim manželem je od roku 2022 herec, režisér Ondřej Rychlý, který vás režijně vedl v inscenaci Mrk (Divadlo v Dlouhé) a vaše společná píseň Po bouřkách zněla v titulkách filmu Slovo. Jak se vám spolu pracovalo? A pokračuje vaše spolupráce i nadále?

Za tu hereckou zkušenost s Ondřejem jsem byla moc vděčná. Málokdy se páru poštěstí setkat se takhle u společné práce, která je tak trochu vlastně v jejich režii. Samozřejmě to byla jistým způsobem i velká zkouška pro náš vztah, protože musel zažívat úplně jiné zatížení než doma. Když jsem přišla domů tak jsem tam stále měla svého režiséra a on zase tu svou herečku. Nakonec jsme ale spolu vše krásně ustáli a naopak nás to jen posílilo. Také nutno říct, že Ondřejovi šla režie s opravdovou lehkostí a nikdy jsem ho neviděla při práci takhle šťastného. Moc bych mu přála, aby se k režii dostal častěji, protože myslím, že se pro to narodil. Co se hudby týče, tak tu tvoříme stále a vládne tam harmonie. Baví nás spolu skládat autorské texty a jsme nadšeni, že se naše tvorba líbí i Janu P. Muchowovi, který s námi momentálně spopracuje na našem debutovém albu Měsíční úžeh. Už jsme dokonce vydali náš první animovaný videoklip k písni A tak to necháme, a tenhle náš projekt si střežíme jako středobod našich rozlítaných pracovních životů. Času je na to pochopitelně méně ale, když už se nám podaří se zastavit, je krásné to oslavit společnou tvorbou.

Jste maminkou dvou malých dětí – syna Tobiáše a dcery Františky. Vedete své děti také k umění? Jak zvládáte skloubit náročné poslání maminky s neméně časově náročným povoláním?

Tak tou nejdůležitější ingrediencí jsou ochotné a nejhodnější babičky. V tomhle máme opravdu štěstí. Moje i Ondrova maminka jsou nám plně k dispozici a jsou naší největší oporou. Za to jsme jim také nesmírně vděční. Dále to chce taky perfektní domácí organizaci a sdílené kalendáře. Ondřej je plně aktivní tatínek, ale zároveň velmi zaměstnaný, takže se ve všem střídáme, jak jen to jde. Bereme také často děti do divadla a Tobiáš už začal projevovat lehký zájem o herectví. Na to je samozřejmě ještě brzy, ale velmi mě těší, že teď začal chodit do dětského pěveckého sboru Zvoneček, kam jsem chodila i já, protože je vidět, že ho to baví.

Umíte odpočívat? Jak ráda trávíte chvíle volna?

Odpočívat se snažím i za normálního chodu rodiny. S Ondřejem třeba rádi hrajeme deskové hry anebo skládáme puzzle, ale takhle jsme se nezastavili už dost dlouho. Také ta společná tvorba je pro nás velký odpočinek. Ale pokud chceme opravdu načerpat sílu, tak potřebujeme vyrazit do přírody. Bydlíme kousek od Prokopského údolí, a tak třeba vyrazíme na výlet na kole. A když je více volna a podaří se nám sbalit obě děti do auta, podnikneme výlet do lesa někam za Prahu, na chalupu, na chatu nebo ideálně na hory nebo k moři.

archiv Tereza Rychlá 3

Foto: archiv Terezy Rychlé


 
Banner

Přihlášení



Ráda bych si zazpívala s Jaroslavem Svěceným

Zpěv ji okouzlil již v dětství. Studium na konzervatoři nevyšlo, touha po zpěvu ale zůstala a nakonec se na základě konkurzu dostala do operetního souboru Divadla J. K. Tyla v Plzni, kde pak zpívala i v opeře. Po odchodu z angažmá v divadle nadále hostovala. Pak několik let vystupovala v Německu a skandinávských zemích. Po návratu do Čech působila ve finančnictví a nakonec se ke zpěvu Miriam Čížková vrátila. Dnes nejen koncertuje, ale také vede dětský pěvecký kroužek Svět kvítek.

Olomoucká Liška B. je inscenace půvabná a svébytná i díky silné hudební složce

Kdysi jsem viděl v hukvaldském amfiteátru operu Příhody lišky Bystroušky, což na mě natolik zapůsobilo, že jsem se stal milovníkem hudby Leoše Janáčka. Jenomže očekávaná premiéra inscenace nazvaná Liška B., která proběhla v pátek 19. ledna v Moravském divadle Olomouc, je přece jenom jiná písnička. Nicméně i hudební stránka nové inscenace je velmi silná.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Rozhovor

ROZHOVOR - MUZIKÁLOVÝ HEREC TOMÁŠ LÖBL

lobl200Jak vypadá běžný rok muzikálového herce a které inscenace v divadle Kalich má nejradši Tomáš Lobl?

...

Machiavelliho Vladař – cynik nebo realista?

Politika je umění, jak zacházet s mocí, aby se dosáhlo úspěchu. Má se zabývat tím, co je, nikoli tím, co by mělo být. V politice neexistují zcela bezpečné směry, obezřetnost spočívá ve výběru těch nejméně nebezpečných.

Čtěte také...

Ředitel Klášterních hudebních slavností: „Již se nebojím.“

Roman Janku 200Rozhovor s Romanem Janků, ředitelem hudebního festivalu, který neúnavně pořádá v srdci Jeseníků již 15 let. Letos má od 27. června do 13. září na programu symbolických 15 koncertů. Vystoupí mimo jiné světová harfistka a patronka festivalu...


Literatura

Jak na Biodynamické zahradničení

biodynamicke zahradniceni 200V Knižním klubu nedávno vyšla moc pěkná kniha autora Montyho Waldina s názvem Biodynamické zahradničení podle přírodních cyklů a lunárního kalendáře. Nečekejte recepty na nějaká zaklínadla ani různé čáry, ale na...

Divadlo

Je tanec vaše vášeň? Pak vás zveme na TANCESSE 2012

altV květnu 11.-13. května Brno opět ožije tancem a pohybem.  Již počtvrté se sem sjedou soubory z nejrůznějších končin republiky.  Zahraniční hostem festivalu bude soubor z Polska Akro Dance Theatre Torun. Festival pořádá

Film

Baltasar Kormákur zavítá v květnu do Prahy uvést svůj film Hluboko, výjimečný příběh o vůli a síle přežít

Hluboko plakat 200Mezinárodně vyhledávaný režisér, scenárista a příležitostný herec Baltasar Kormákur je v českém prostředí patrně nejvíce známý díky krimi snímku Severní blata (2006), který na ka...