Před šestadvaceti lety zemřela ve věku 84 let Inka Zemánková, swingová zpěvačka a interpretka takových evegreenů jako Slunečnice nebo Dívka k rytmu zrozená, objevila se i v několika filmech. Do českého jazzového zpěvu přinesla zcela nové prvky, ve zpěvu používala swingové frázování, scat i angličtinu. Tím byl její projev mnohem uvolněnější, než bylo v té době obvyklé.
Zpívání bylo pro Inku Zemánkovou (* 14. 8. 1915 † 23. 5. 2000) opravdu lékem na všechny bolesti a trampoty, které ji v životě potkaly. Když Inéz Koníčková, tak se původně jmenovala, osiřela, ve čtrnácti se jí ujala rodinná přítelkyně paní Zemánková, po které z vděčnosti přijala Inka příjmení.
Odmala byla Inka nabitá rytmem a hudbou. Chodila do baletu, na klavír, brzy ji okouzlil americký jazz a začala zpívat s několika orchestry. Byla, jak se říká, na šťastnou náhodu připravená. Nejen jako slunečnice se Inka Zemánková musela hodně otáčet. Objevila se i v několika filmech (Hotel Modrá hvězda, Rukavička, Okénko do nebe, Zpívající film) a úspěch ji provázel také v zahraničí...
V roce 1953 si ji zavolal jistý soudruh a sdělil jí: „Luskání prsty a houpání v bocích je zápaďácká manýra, soudružko Zemánková!“ - a následoval zákaz vystupování. Než zpívat častušky a budovatelské písně se odstěhovala s manželem na vesnici, kde pracovala jako traktoristka.
Přitom stále trénovala hlas a zpívání, sledovala, co se hraje, aby byla v obraze. Mimochodem, přežít tu šílenou dobu jí pomohlo i to, že se vrhla na horolezectví. V jednom rozhlasu prohlásila: „Když visíte ve stěně, poznáte, co je to spolehnutí na člověka.“
Po roce 1960 začala znovu zpívat a měla štěstí. Doba se měnila a zpěvačka získala angažmá v Polsku, Švýcarsku, Německu a ve Francii. Byl o ni zájem a ona byla opět ve svém živlu. V 70. a 80. letech se vracela také na česká pódia a vystupovala v televizních pořadech. V roce 1973 měl v kinech premiéru český hudební film Zpívající film, kde Helena Vondráčková a Waldemar Matuška připomínají nejslavnější filmové melodie a kde zákonitě nesměla chybět ani Inka Zemánková.
Později vydal Supraphon i několik alb s jejími písněmi, televize s ní natočila řadu pořadů i dva medailony. A ještě jedna zvláštnost provází tuto vynikající zpěvačku. Roky odmítala sdělit datum svého narození. Patrně zfalšovala i občanský průkaz, kde měla uveden rok 1925. Teprve až po jejím odchodu se našel křestní list, kde byl správný rok jejího narození - 1915.
Zdroj foto: archiv autora
| < Předchozí | Další > |
|---|
Nemůže snad být Čecha, který by někdy nesledoval Riskuj! nebo Videostop. Nejen tyto pořady spojuje jméno sympatického Jana Rosáka. Ten brzy oslaví 65. narozeniny, ale elán ani nadhled mu rozhodně nech...
V rámci třetího ročníku Doktorfestu se představí sedmnáct lékařů-muzikantů v kapelách různých žánrů, klavírista a dvě výtvarnice. Podle ředitelky festivalu Vladany Rýdlové lékaři často milují umění a dokonce je sami provozují jako muzikanti, malíři, spisov...
Muzeum hlavního města Prahy ve spolupráci s Českou televizí (moderátor Studia Kamarád Jiří Chalupa) a Galerií U Prstenu (Marie Holá) připravil...
16. ročník tradiční olomoucké přehlídky odpočítává poslední hodiny do svého začátku. Čtvrteční a páteční program nabízí premiéru a první reprízu exkluzivní taneční koprodukce Power Power Dance, která vzniká speciálně pro festival s podporou 
O krátkých filmech sotva nalezneme nějaké souhrnnější pojednání. Bývají zpravidla spojovány s dokumentární, případně animovanou tvorbou, ale nalezneme mezi nimi i snímky hrané. Když Lucie Česálková své knize Atomy věčnosti vtiskla podtitul Český k...
