Kultura21.cz

Vycházejí hrací karty inspirované pražskými Košířemi. Originální limitovaná edice propojuje architekturu, osobnosti, báje i symboly této pozoruhodné čtvrti. „Místo tradičních postav rytířů a bojovníků najdete na těchto kartách košířské motivy – zaniklé stavby, vinařské usedlosti i významné osobnosti spojené s touto částí Prahy. Snažil jsem se postihnout co nejvíc zajímavostí z celé historie Košíř a utřídit je do logického celku,“ říká vydavatel Košířských karet Petr Bílý, košířský patriot, předseda mezinárodně uznávaného Clubu sběratelů hracích karet a celoživotní karetní sběratel.

Slavnostní představení Košířských karet proběhne 28. července v Restauraci Ladronka v Praze 5, kde v ten den začne i doprovodná výstava trvající do 31. srpna. K vidění tu budou nátisky karet, zvětšenina srdcového esa s legendární Košířskou madonou, historické pohlednice a další zajímavé artefaktyz Bílého sbírky. Karty si lze objednat přes facebookový profil Jack Green – přezdívky, kterou Petr Bílý používá i jako sběratel.

Košířské karty nesou podtitul „karty ku hraní i pro radost“. Slouží však nejen ke hře, ale i jako výtvarné dílo, netradiční suvenýr i sběratelský artefakt. Každý z 300 balíčků je totiž očíslován, což zvyšuje jeho sběratelskou hodnotu. Výrazným rysem karet je výtvarné zpracování – černá linka kreseb připomíná staré dřevořezy, celkovým pojetím jde však o dílo ryze současné. Autorkou kreseb je výtvarnice a pedagožka Kateřina Krausová známá také jako Krakatka, která proslula i tvorbou karet tarotových. Košířské karty jsou už její dvacáté v pořadí.

Od průmyslu po mystiku

Celý balíček je pečlivě rozvržen, takže každá karetní hodnota reprezentuje jinou tvář Košíř. „Sedmičky zobrazují průmyslovou minulost, osmičky církevní stavby, devítky zaniklé stavby, desítky vinařské a hospodářské usedlosti. Spodky a filci představují ženské a mužské elementy, králové významné osobnosti a esa nesou výsostné symboly Košíř – městský znak, slavného starostu nebo legendární Košířskou madonu, jejíž fotoportrét visí v restauraci Klamovka,“ vysvětluje autor konceptu Petr Bílý, který patří mezi nejvýznamnější sběratele a znalce karet v Evropě.

Ani barvy Košířských karet nejsou zvoleny náhodně. Zelené představuje vinná réva, která se v této části Prahy dříve pěstovala, žaludy orobinec, z něhož tu košíkáři zhotovovali své výrobky. Srdce evokují košířský městský znak ozdobený třemi zahnutými srpy – kosíři, které daly čtvrti její název. „Kule reprezentuje andílek z usedlosti Kavalírka. Představuje radost a lásku, kterou my, patrioti, ke svému městu cítíme,“ líčí Bílý, jehož výtvarnice zpodobnila jako srdcového krále. „To nebyl můj nápad, ale Krakatka trvala na svém,“ říká Petr Bílý. A dodává, že jeho oblíbenou kartou byl vždy zelený spodek. „Tak ostatně vznikla i moje karetní přezdívka - Jack Green,“ uvádí Petr Bílý. „Cílem bylo přestavit Košíře s jejich bohatou historií a se vším, co nabízejí – pozoruhodnou architekturu, a to i zaniklých staveb, známé či významné osobnosti jako byl třeba starosta Hlaváček, který sem zavedl tramvaj, nebo výtvarník Jiří Trnka, který tu bydlel. Karty ale připomínají i místní staré báje a pověsti, které ztělesňuje vědma Dojka, a v neposlední řadě i mystično,“ říká vydavatel. I proto každý balíček obsahuje knížku, v níž jsou jednotlivé motivy podrobně vysvětleny.

Karty jako zrcadlo doby

„Karetní obraz vždy reflektuje dobu, ve které vzniká – ať už jde o typ lokomotiv, výjevy z války nebo módu. I dnes mají karty co říct. Proto mě baví: jsou kouskem historie a překvapením zároveň,“ říká Petr Bílý.

„Žiji v Košířích od narození a stále mě fascinují. Dříve to byla čtvrť romanticky zchátralých vil, klikatých uliček, bujné zeleně a tajuplných míst, kde jsme jako děti prožívali dobrodružství jako z knih Foglara,“ vzpomíná Bílý. Košířské karty jsou tak pro něj nejen sběratelským počinem, ale i způsobem, jak vyprávět příběh čtvrti, která má stále svoje kouzlo. „Křest se bude konat v den mých narozenin v Restauraci Ladronka, kde se konají schůzky Clubu sběratelů hracích karet. Stále se tu scházejí se tu i košířští mariášníci, k nimž se rovněž počítám,“ uzavírá Petr Bílý.

Zdroj foto: René Volfík