Muzikál Pískání po větru na Hudební scéně Městského divadla v Brně

Email Tisk

piska200Brno má za sebou další prvenství: Muzikál slavného Andrew Lloyd Webera ještě nebyl nikdy uveden na evropském kontinentě. Vlastně kromě Anglie a USA nebyl uveden nikde na světě. Při tom je to dílo (inspirováno novelou Mary Hayley Bellové  a filmovým zpracováním z roku 1961) uvedené poprvé na hudební scéně už v roce 1998.  Na Brodwayi se to nepovedlo, i když autoři přesunuli děj z Anglie do Ameriky, aby šli naproti publiku. Stejně měl pak muzikál úspěch opět po mnoha úpravách až v Londýně.

 

Ovšem ten úspěch nebyl zdaleka takový, jaký se od autora Evity, J.Ch. Superstar, nebo Fantoma opery očekával. Především se nedostal dál od Londýna a světové muzikálové domy toto dílo do dneška ignorují, i když muzikálu přiznávají výborné libreto a vynikající písňové texty i scéniku. Proč asi?  Důvod je na první pohled banální: hlavní hodinové jsou děti. Relativně malé děti. Tři hlavní protagonisté, Vlašťovka, Rošťanda a především Ubožáček, kterému by nemělo být víc jak šest let. A zpívají občas své party s nástupem a capella. Umí si vůbec někdo představit, že v živém divadle začne dítě zpívat správně nasazeným tónem, ke kterému se přidá celý orchestr? Navíc jsou zde sborové party asi pro dvacet dětí. Má nějaké divadlo takový pěvecký „materiál“ ? To je ta překážka, pro kterou nemají dramaturgové odvahu dílo Whistle Down the Wind (původní název) inscenovat.

piska


Libreto vypráví příběh tří farmářských dětí z Louisiany, které ve stodole náhodou narazí na záhadného muže. Děti jsou plné příběhů, které poslouchají v nedělní křesťanské škole. Proto začnou považovat toho muže, co se skrývá ve stodole, za Ježíše Krista. Hledá ho policie, možná to je zločinec, ale děti se všemožně snaží mu pomoci a dále ho ukrývají.  Děj je juxtapozicí nevinného světa dětí s pragmatickým světem dospělých, je emotivním příběhem, v němž se představivost střetává s realitou. A končí tak záhadně, jak příběh začíná. Muž v obklíčení zapaluje stodolu. Uteče? Shoří v ní? Je to zločinec, nebo nevinný psanec? To se už nedozvíme.
Městské divadlo v Brně sáhlo po titulu, který může být právě zde realizován. Herečka divadla, Alena Antalová, má (kromě jiných vlastních dětí) přesně takovou dceru, jakou v muzikálu potřebují, a má po mamince opravdu talent. No a roli Ubožáčka si v alternaci zahráli hned dva malí synové režiséra a hlavního protagonisty, Petra Gazdíka. Zase to jablko spadlo těsně u stromu. Protože děti jsou občas nemocné, musí být u nich vždy  alternace. I v tom dětském sboru, který nejenom zpívá, ale také se v choreografii po scéně pohybuje. Takže když to vše sečteme, na muzikálu se podílí asi šedesát dětí (!) Které divadlo si může dovolit tak veliký dětský ansámbl..? V brněnském Městském divadle mají už s dětskými herci dost zkušeností. Marry Poppins, Sněhurka, Let snů, Bídníci, Oliver, Nebojí se pracovat s dětskými herci, zpěváky tak citlivě, že divák vůbec necítí ten dril, který za tou prací je a těší se z přirozeného a talentovaného hereckého projevu dětí.
Takže už jsme prozradili „jádro porudla“ této brněnské inscenace. Ještě je nutné zdůraznit, že vedle role Muže (recenzent viděl Petra Gazdíka) hraje tu postavu také mnoha úspěšnými rolemi osvědčený Jiří Mach, dalších osm hlavních představitelů je také alternováno a všichni jako vždy v tomto divadle, odvádjí vysoce profesionální výkony. Potom je zde desítka dalších dospělých, dvacítka alternujících děti a to všechno režijně vede Petr Gazdík, který se pustil i do překladu a do úpravy. Klára Latzková jako dramaturg mu v tom jistě byla nápomocna. Ovšem zvláštní poklonu si zaslouží také hudební nastudování Danem Kaluskem. Jde o jednu z nejkomplikovanějších a nejbohatších hudebních děl, jaké A. L. Webber zkomponoval. A je to hudba vpravdě nádherná.

piska3


Malá odbočka: Přemýšlel jsem, kdo jsou dnešní hudební velikáni? Srovnatelní s Bethovenem, s Čajkovským? S Janáčkem?  První mne napadl Maurice Ravel, Arnold Schoenberg, ovšem nová doba médií přinesla i nová jména: Ennio Morricone, Autor geniální filmové hudby. No a ovšem A.L. Webber, kterého stejně nejvíc medializoval film, muzikály Evita, nebo Fantom opery. A teď tady máme Webbera docela neznámého, kterého se báli divadelníci inscenovat – důvod jsem už naznačil. Zůstává však otázka: Pustí se někdy filmaři do muzikálové verze tohoto díla? Tam by to šlo i s dětskými protagonisty. Možná tomu dopomůže i odvážné inscenování v Brně.
Vraťme se k brněnské inscenaci: ještě musíme pochválit jednoduchou a funkční scénu Emila Konečného i kostýmy Andree Kučerové, nápaditou hru se světly Petra Hlouška (požár stodoly) i když jsem  od tohoto kouzelníka právě v této inscenaci očekával trochu víc „čarování“. Choreografkou, která vytvořila účinné a často jednoduché pohybové prvky byla Angličanka Carli Rebbeka Jefferson a o bezvadné fungování sboru se postaral Karel Škarka.
Byl jsem na třetí repríze, nemohu tedy popsat premiérovou atmosféru. Ale stačí dodat, že při závěrečné koňačce byl velký divácký ohlas a končil potleskem ve stoje. To by mohl být dobrý signál, že hudební scéna Městského divadla v Brně má v repertoáru další stálici, o to vzácnější, ž jde o první evropské kontinentální uvedení.



Nejnovější články:
Starší články:

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

K21 se představuje

KATEŘINA HAJŇUKOVÁ


redaktorka a editorka

    Narodila se koncem března 2000, je tedy znamení berana a jak říká, zcela odpovídá její tvrdohlavosti. Pochází z Karlových Varů, které moc ráda a v současnosti je studentkou čtyřletého gymnázia.

    S K21 spolupracuje od začátku července a říká, že je za to neskutečně ráda. "Editace mi otevřela nový svět, který pro mně mnoho znamená a dává mi mnoho možností."

    Mezi koníčky Kačka řadí poslouchání hudby, čtení, psaní různých příběhů, hraní na keyboard, jízdu na skateboardu a trávení času se svými přáteli. "Dalo by se říct, že mým velkým koníčkem je barvení vlasů. D§vod? Už čtyři roky si barvím své hnědé vlasy částečně na modro a nikdy bych svoje modro-hnědé vlasy nevyměnila."

    Mimo studia a editace se věnuje svému blogu. Blogerkou je už asi sedm let, při čemž svůj dosavadní blog má čtyři roky. Ve škole ji nejvíc baví psychologie, český jazyk a angličtina.

    "Ze všeho nejdůležitější je pro mě moje rodina, která mě vždy drží nad vodou. Motta a citáty jsou moje doména. Už jako malá jsem si sepisovala a opisovala motta z internetu nebo ráda prohledávala mamčiny sešity s citáty. Můj nejoblíbenější pochází od zpěváka Andyho Biersacka, který má skupinu Black Veil Brides, kterou miluji: "Každý na světě má sny. Drž je blízko svého srdce a nikdy nepouštěj..."

Toulavka

Anketa


Banner

Partneři

Hledat

Mimísek 27

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

Jak (ne)být divný na netu aneb na rande s Feliciou Day

jak nebyt divny na netu 200Felicia Day je velmi zajímavá postava – v prvé řadě profesionální herečka, ale také člověk žijící velmi aktivně na internetu. Například založila webový kanál Geek & Soundry a je autorkou nebo herečkou v mnoha inter...

Divadlo

Svět podle Amanitas – tentokrát s názvem Destinace

Amanitas divadlo 200Prostranství před pražským Cross klubem se v úterý 29. července promění v tak trochu jiný svět, a to svět nového cirkusu. Budete zde moci shlédnout premiéru pouličního divadla s názvem Destinace v podání skvostných Amanitas.

Film

Jameson Done In 60 Seconds: Soutěž o minutový film pokračuje!


james empire awards 200Svůj minutový film mohou všichni filmoví fanoušci přihlásit až do 16. června!

...