Divoké Miláno - v Cimitero Monumentale vás prostoupí transcedentno
Banner

Divoké Miláno - v Cimitero Monumentale vás prostoupí transcedentno

Tisk

hrbitov 200Pokud zrovna netrpíte určitou úchylkou či zálibou vymykající se běžným zvykům, městské hřbitovy lze jen málokdy pokládat za místo vhodné k turistické návštěvě. Zcela jiným příkladem je ovšem milánský hřbitov Monumentale, jehož teskná, leč velkolepá atmosféra prostoupí každým pórem vašeho těla a naplní jej transcendentnem až po okraj jako doposud prázdnou nádobu.

Pokaždé, když se nám naskytne situace, pohled či například poslech hudby dalece překračující hranice všednosti, pociťujeme příval často nesourodých emocí. Nadšení, stesk, pokora, absolutní štěstí, strach… To vše a mnohem více v nás mohou takové zážitky bezděčně vyvolat. Ať se ovšem jedná o jakýkoli pocit, důležitá je jeho nenahraditelná síla a intenzita, která v nás zůstává ještě dlouhou dobu poté. Podobně fascinující emoce ve svých návštěvnících budí také megalomanský počin hlavního milánského hřbitova, jehož fascinující hrobky a pomníky úhledně zarovnané dle originálního půdorysu působí spíše dojmem historizujícího sochařského parku.

Toto neobyčejné místo, jehož koncepci navrhl Carlo Maciachini (1818–1899), původně zastávalo funkci jakéhosi sjednocujícího okrsku několika menších již existujících milánským hřbitovů a od roku 1866 se plní hrobkami, památníky a pomníky, jejichž stylová rozmanitost a dokonalá forma představuje široké spektrum historickým období. Nalezneme zde projevy velkých osobností architektury a sochařství ( Lucio Fontana, Arturo Martini, Gió Pomodoro, Medardo Rosso atd), rozpínající své tvůrčí preference od klasicismu a romantismus, přes Art Noveau či symbolismus až po odvážné projevy moderního a současného umění.

hrbitov 1

Na nádvoří rozlehlých prostor vstupujeme přes gigantickou síň slávy z mramoru a kamene v medievalistickém stylu, místo posledního odpočinku nejvýznamnějších obyvatel města včetně spisovatele Allesandra Manzoniho. Tato vzpomínková kaple však není jediným místem významných jmen, po celém hřbitově jsou rozmístěny fantastické hrobky velikosti jednopatrových rodinných domků sloužící jako věčné útočiště významných zesnulých rodů. Dále zde nalezneme hrob zasloužilých obyvatel města (Civico Mausoleo Palanti) či monumentální památník 800 Miláňanů zabitých nacisty v koncentračních táborech zaujímající centrální polohu jako pomyslný střed architektonické kompozice celého prostoru.

hrbitov 2

Procházka tímto fascinujícím tajuplným místem otevírá návštěvníkům bránu k pochopení vnitřních světů a snů zesnulých skrze tvary, materiál a sochařskou výzdobu jejich náhrobků. Všudypřítomná melancholie budí silné vnitřní pnutí, odkrývá tajemství života a věčnosti jako dvou naprosto odlišných elementů. Naši podstatu cítíme jako postradatelný malý střípek celé struktury vesmíru. Nejedná se však o smutek či bolest, jde o pochopení a smíření, radost z vlastních možností. Existenciální proud prochází všemi zúčastněnými, z návštěvníků se stávají nepostradatelné prvky celého koloběhu života, rozdíly a propasti se stírají a najednou je jasné, že jsme všichni na stejné lodi.

hrbitov 3

Zdroj foto: Barbora Čápová, další fotografie najde v archivu B. Čápové


 

Přihlášení



Milostpán. Kniha (nejen) pro milovníky koček

Milostpán je kočka. Někdo by mohl říci obyčejná kočka. Ale my, co kočky máme, víme, že žádná kočka není obyčejná. A Milostpán není obyčejný vůbec. Má svou čtvrť, na kterou dohlíží, všechny a všechno má pod tlapkou. Sice je jeho paničkou oficiálně Šéfka a její přítel Mlékoknír, ale pro něj je to nepodstatné. Dle něj Šéfka není jeho panička, ale jeho spolubydlící. Páníčka mají tak maximálně ti otravní slintové – čili psi.

Kriminálnice. Příběhy o vině, trestu a druhých šancích

Pokud vám dělá problém začíst se do románu, možná vás chytnou poutavé rozhovory s ženami, které skončily za mřížemi. Knížka, jednoduše nazvaná Kriminálnice, vypráví osudy několika trestankyň z ženské věznice ve Světlé nad Sázavou, které jsou vyprávěné formou otázek a odpovědí. Své svěřenkyně vyzpovídala ředitelka tohoto vězeňského ústavu, Gabriela Slováková, která udělala to nejlepší, co mohla. Knihu vydalo nakladatelství Nastole.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Načítám nejnovější video z playlistu...

Rozhovor

František Groessl: „Spoustě lidí pomáhají naše příběhy zahánět pocit osamění, opuštěnosti či beznaděje.“

frantisek groessl200Přinášíme vám rozhovor s Františkem Groesslem, autorem knihy Pastevcovy zážitky, která vyšla loni v září v nakladatelství Cpress. Mnozí jej mohou znát z Facebooku, kde přibližuje činnost ČSOP Libosváry. I o tom nám prozradil více....

I když je komedie Pět švestek o stáří, nechybí v ní vtip, humor i splněné sny

Když jsem před pár dny zamířil do kina na nový český film Pět švestek (2026), moc jsem o něm nevěděl. Snad jen to, že režisérem je „oscarový“ Jan Svěrák a že se na plátně objeví herci, kteří ve filmu hlavní nebo titulní role – snad jen s výjimkou Oldřicha Kaisera – teď nehrají. Přitom jde o velké herecké osobnosti, což jsou v tomto případě Lenka Termerová, Jan Vlasák, Dana Syslová a Petr Kostka. Ti všichni jsou aktivnější přece jenom více v divadle a televizi, nicméně celovečerní film Pět švestek může být pro ně parádní příležitostí i skvělým zadostučiněním.

Z archivu...


Výtvarné umění

Robert Rohál: Dokonce jsem si vypůjčil z divadla andělská křídla – a bylo po ptákách…

andele200I když o sobě roky tvrdí, že je dělník kultury, tak bych ještě dodala, že je navíc tvůrčí až renesančně. Jistě, Robert Rohál pracuje v kulturní oblasti a publikuje v novinách a časopisech, ale také píše knihy, fotografuje a vystavuje po celé republice. ...

Divadlo

Jaro na Dramoxu jede: Langmajer Ungeltu, Sokol v Činoherním klubu, i Šikmý kostel Karin Lednické

dramox 200Máme tu jaro a Dramox má spoustu skvělých kousků. Do populárního divadla online přibylo hned 8 nových představení a ty starší ve vyšší kvalitě. Dramox před koncem roku spustil také aplikaci pro chytré televize s GoogleTV, takže si jej diváci mohou uží...

Film

Když může být láska k vaření také záchranou před vyhoštěním. Francouzská komedie A do kuchyně! se dotýká problémů migrace dospívajících

A do kuchyne200Čtvrtý celovečerní debut francouzského režiséra Louise-Juliena Petita sleduje osudy mladých migrantů snažících se integrovat do tamní společnosti prostřednictvím kurzů vaření. S nimi jim má pomoct svérázná kuchařka Cathy, pro kterou j...