Kultura21.cz

Každý člověk žijící delší dobu uprostřed většího města dříve nebo později dozajista začne považovat přírodu za nadstandard, který si zkrátka nemůže dovolit.  Ať jsme již srdcem horalové či do morku kostí prolezlí světlem velkoměst, přirozená touha po přírodě, její vůni a energii se nezapře v žádném z nás. Tento deficit pak mají za úkol doplňovat městské parky, zahrady či zalesnění, které ovšem často ani zdaleka nevyhovují jak počtu, tak potřebám potencionálních návštěvníkům. Díkybohu, v tomto ohledu Miláno jednoznačně nestrádá.

Pravé přírodě, její nevyzpytatelnosti a unikátnosti se nemůže rovnat žádný sebelépe dispozičně vyřešený městský park – může však vytvořit vyhovující platformu alespoň částečně nahrazující tuto neodmyslitelnou lidskou potřebu. Koncepce potřeby aktivního odpočinku stálých obyvatel města a oddechu náhodných návštěvníků a turistů zároveň závisí na správně zvolené zahradní architektuře a lokaci parku ve vztahu k celému městu a jeho ostatním podobně fungujícím prostorům. Bohudíky, Miláno je jedním z větších měst odpovídající výše zmíněným potřebám a já bych se nyní ráda pokusila vytipovat pár míst, které jsem si při svém zdejším pobytu doslova zamilovala.

Parco Sempione
Největším parkem v samotném centru je dozajista Parco Sempione tvořící zahradu jedné z nejvýznamnějších pamětihodností – milánského hradu Castella.  Tento precizně architektonicky vyřešený prostor sice odpovídá konceptu anglické zahrady s mnoha zákoutími, jezerem a místy k posezení, jelikož je ale na přímé turistické trase, plní spíše funkci místa odpočinku nesčetných mas návštěvníků s fotoaparáty kolem krku svačících chleba s máslem v alobalu. Nicméně v případě krátkodobého pobytu a procházce po milánských památkách vřele doporučuji. Nejen, že se pojí s návštěvou působivých prostor Castella a po projití jeho hlavní bránou nám poskytuje nádherný výhled na Arco della Pace (triumfální oblouk na Corso Sempione), pro milovníky umění ukrývá budovu galerie Triennale s postmoderní sochařskou výzdobou zaměřenou především na současný grafický a produktový design. Pokud ovšem zvolíte osobitější trasu cesty a do parku přijdete z jiné strany, nežli hlavními branami Castella, příjemně vás překvapí klid a zcela odlišná atmosféra parku- prostor je totiž částečně členěn několika historickými budovami a turisté jen málokdy zabloudí dál než do jeho centrální části. Můžete si tak užít mnohem reálnější nádech milánského života.

Veřejná zahrada Indro Montanelli
Miláno, jako vyhlášené město módy v žádném případě nezapře svůj obchodní potenciál. Pokud i vaše kroky vede hon za módními úlovky, rozhodně byste neměli vynechat Corso Buenos Aires, jednu z nejdelších obchodních tříd v Miláně. Na konci této sáhodlouhé ulice vás čeká příjemné překvapení v podobě klidné anglické zahrady s mnoha altány, lavičkami a travnatými plochami vyzývajícími k posezení, mezi nimiž se kolem romantického jezírka vinou malé kamenité cesty. Specifickým prvkem těchto zahrad jsou kamenné zídky a vyvýšeniny formující celý terén do několika výškových úrovní a naplňující tak prostor mnohem útulnější atmosférou.

Parco Lambro
Parco Lambro, rozlehlý zalesněný prostor v blízkosti stanice metra Lambrate, je jedním z největších okrajových parků v Miláně. O proti výše zmiňovaným veřejným zahradám jde o mnohem volnější koncept uzpůsobený volnočasovým aktivitám milánských obyvatel. Kromě velkého hřiště s umělým povrchem park protíná mnoho běžeckých tratí lemovaných malými koutky pro venkovní cvičení (vzpírání, hrazda, bradla atd) a nechybí ani kruhovitá dětská hřišťátka s prolézačkami bizarních tvarů a barev. Skrze park protéká přírodní potok a spolu s celkově mnohem méně upravenou vegetací poskytuje místu atmosféru reálného kusu přírody bez okolního hluku městského života.  Tento, pro Miláno nepříliš klasický volný koncept podporuje i fakt, že právě v tomto parku se v letech 1975 a 1976 odehrával největší subkulturní hudební zdejší festival pořádaný časopisem Re Nudo. Tento kultovní italský Woodstock vzbudil svým volnomyšlenkářským přístupem k nahotě a užívání halucinogenů velkou vlnu nepokojů a v dalších letech se již nemohl v dosavadní podobě odehrávat – jeho atmosféra však zůstala ukryta v každém stéblu trávy tohoto parku.

Mimo tyto tři dle mého názoru nejpoutavější lokality je Miláno doslova protkané malými autentickými parčíky a zahradami, jejichž hustý lesní a travnatý porost vnáší do panelových zástaveb kus živé zeleně.  Ať už jde o romantickou procházku, aktivní vybití či jen chvilkové posezení a odpočinek, nikdy takové místo nemusíte hledat příliš dlouho.