Historie Hlavního nádraží sahá do 19. století, ale není v Praze nejstarší. Stavět se začalo roku 1869 a zakázku získali architekti Josef Ignác Ullmann a Antonín Barvitius. Ti postavili budovu v neorenesančním stylu; nádraží neslo jméno císaře Františka Josefa I. Konec 19. století přinesl obrovský rozmach železnice, nádraží kapacitně nestačilo a muselo ustoupit modernizaci. Na novou budovu byl vypsán konkurs. Zúčastnili se věhlasní architekti jako byl tehdy Jan Kotěra, Jiří Stibral. Komise nakonec vybrala návrh architekta Josefa Fanty. Ten svůj návrh pojal v secesním stylu. Nádraží se stavělo se poměrně dlouho - dva a půl roku.
Pražské Hlavní nádraží se pyšní i tím, že jeho prostorami prošla řada slavných osobnostní a státníků. V roce 1918 sem přijel prezident republiky Tomáš Garrigue Masaryk. Další slavné osobnosti, které se objevily na nádraží, byl například slavný pařížský architekt Le Corbusier nebo vědec Thomas Alva Edison a také Charles Chaplin.
Nádraží několikrát změnilo svůj název. Původně neslo jméno císaře Františka Josefa, po roce 1919 amerického prezidenta Wilsona. Pak přišla okupace a Němci ho přejmenovali na Hlavní. Tak to zůstalo několik desetiletí. Po roce 1990 se zdálo, že se název Wilsonovo nádraží opět vrátí.

| < Předchozí | Další > |
|---|





Petr Horký, režisér a dokumentarista, cestovatel a publicista, toho zažil tolik, že jednou on sám bude „výborným materiálem“ pro filmaře. Zatím je to ale on sám, kdo připravil dokument o výjimečném M...

Tak se jmenuje nová výstava v Muzeu jihovýchodní Moravy ve Zlíně, která zachycuje život rodiny Fischerových a zejména pak malířky Marie Fischerové-Kvěchové. Výstava byla slavnostně zahájena vernisáží v den, který připadá na 130. výročí na...
Divadlo D21 má v posledních dnech skutečně napilno. Blíží se premiéra Gulliverových cest, listopadový program je nabitý a stále roste obliba tohoto koutku divadelní kultury známého i jako divadlo Malé Vinoh...
Dokumentární film Pavla Kolaji Zvony nad Tbilisi (2012) přibližuje stav kinematografie v současné Gruzii - a vyznívá jako nostalgické ohlédnutí na časy, kdy sice s obtížemi, ale přece jen vznikaly výsostně umělecké f...