Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Komedie Což takhle dát si špenát vznikla v roce 1977 a od té doby patří mezi nejlepší filmy, které se u nás vůbec kdy podařilo natočit. Velmi vhodně navržené hlavní postavy, které se dostávají vinou stroje na omlazování do různých prekérních situací, daly vzniknout velmi vtipné taškařici.

Hrdinové příběhu Liška a Zemánek se ze začátku znají jen od vidění. Oba pracují v socialistickém podniku a vzhledem k tomu, jaký nedostatek zboží v té době byl, přilepšují si malými krádežemi ve skladu, jak můžou. Nakonec mají společně ukrást líh ve firmě, ale nevychází jim to.

Jakmile je pouštějí z basy, jsou už odkázáni sami na sebe, a tak se rozhodují jít společně do nové lumpárny - ukrást nový přístroj na omlazování. Původně je tento projekt určený k regeneraci dobytka, jako dojných krav a podobně, ale chtějí ho nelegálně používat i v salónu krásy, kde se do té doby používala maximálně tak mast z olomouckých syrečků.

Stroj je ve fázi vývoje a má vedlejší účinky. Hlavně v případě, kdy si dotyčný dá špenát, může být omlazení přílišné anebo se subjekt zmenší. V salónu krásy o tom nic neví a hned ve vedlejší restauraci nabízejí špenát jako specialitu, takže o problémy není nouze.

Skromné rodiny obou hrdinů se tak začínají mít dobře, ale situace v salónu krásy se pomalu komplikuje. Sami dva se omylem ozáří a k večeři si dají špenát, takže jsou z nich přes noc mladí hoši, kteří musí začít chodit do základní školy.

Zemánek od té chvíle zůstává u Liškovy rodiny, protože Liškova žena si to nechala vysvětlit a adoptovala si je. Od této chvíle narážíme na celou řadu vtipných scén, kdy mladí kluci mluví o tom, jak by si dali panáka nebo chtěli řídit náklaďák.
Na této situaci je zajímavé, jaký kontrast oproti normálním dětem Zemánek s Liškou tvoří. Zatímco děti jsou zvyklé na to, nechat si poroučet, tihle dva byli ještě nedávno staří chlapi a spoustu věcí si líbit nedají.

Aby se dostali z problémů, musí sehnat nějaké peníze, protože se k nim jejich šéf Mlejnek obrací zády. Takže s pomocí ukradené policejní pistole vykrádají poštu.
”Je tohle vůbec možné? Chlapci, co z vás bude?”  říká pošťačka při pohledu na děti s pistolí v ruce.

Protože se špenátem vzniklo problémů více, vymýšlí se obrácený proces. To se nakonec daří i Liškovi se Zemánkem, ale ozářeni jsou příliš, a tak jsou z nich rázem staří dědci. Po dalším pokusu jsou místo omládnutí zmenšeni a zatímco snídají jako malí trpaslíci utopení v krému od zákusku, hladový pes je sežere.

Na dějových zvratech filmu je nejvíce zajímavý styl, jakým je Macourek prováděl – je totiž velmi jednoduchý, ale efektivní a zajímavý. Když například potřeboval několikrát naštvat kuchaře a zničit poslední špenát, nechal jednoho otrapu neustále reklamovat knoflíky v polévce. Nebo když potřeboval v hotelové hale vysvléct do spodního prádla Liškovu manželku, seznamoval od začátku filmu diváka s automatickým zavíráním dveří, které občas zlobí.

Kromě fiktivního příběhu o zázračném přístroji, který omlazuje, film znázorňuje dobrodružství dvou lumpů, kteří si v civilizované společnosti snaží přilepšit, kde se dá. Jejich neustálá selhání a nové problémy nám ukazují, že neuvážené činy mají své následky.

Na druhou stranu v tom nejsou zdaleka sami. Do problémů je dostává jen přehlížení velmi zřejmých faktů a pozornému divákovi neunikne, jak se jejich nepozornost často nevyplácí.

Což takhle dát si špenát
sci-fi komedie
Československo / 1977
Režie: Václav Vorlíček
Scénář: Miloš Macourek
Hrají: Vladimír Menšík, Jiří Sovák, Iva Janžurová, Michal Kocourek, Ondřej Hach, František Filipovský, Ivana Maříková, Petr Přívozník, Stella Zázvorková, Josef Somr, Eva Trejtnarová - Hudečková, Petr Kostka, Jaroslava Obermaierová, Bedřich Prokoš, Čestmír Řanda st., Juraj Herz a další
Stopáž: 86 min.
Distributor: Bontonfilm
Hodnocení: 95%

Zdroj foto: Bontonfilm