Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

V říjnu se obrazně řečeno roztrhnul pytel s nejrůznějšími filmovými přehlídkami pořádanými v Praze. Skončila přehlídka věnovaná střední Evropě, seznamující s (některými) novými filmy z Česka, Slovenska, Maďarska  a Polska, přičemž zejména Poláci se zdráhají poskytnout díla nejoceňovanější.  Přehlídka B2Can  zpřístupnila snímky, které vítězily na nejpřednějších mezinárodních festivalech. Z Prahy do Brna se přesunula přehlídka německy mluvených děl Das Filmfest. A na přelom října a listopadu se premiérově chystá první ročník přehlídky 3Kino, hodlající představit zejména kolekci polských filmů, převážně ovšem uváděných v tuzemských kinech.  Odehrávat se bude v pražském kinu Atlas ve dnech 30. října až 2. listopadu 2014. Bližší údaje: http://www.3kino.cz/.

Organizátoři doufají, že přehlídka v budoucnu získá pojmenování 4Kino, protože pokryje celý visegrádský prostor, obohacena ještě maďarskou kinematografií. Tu nyní zastupuje jediný, ovšem výjimečný titul – pozoruhodné podobenství Bílý bůh, dotýkající se soužití člověka a psa. Zkoumá, co nastane, když zrazená zvířata ovládnou velkoměsto, rozhodnuta mstít se – na snímku.Jiným pozoruhodným snímek je gruzínský film Kukuřičný ostrov (se zdarem uvedený na letošním karlovarském festivalu), na němž se ovšem podílela i Česká republika.

Sice spatříme méně známé filmy české (dokumenty Sněhová pole Ivana Hartla a 5 pravidel), ze Slovenska dorazí reprezentativní průřez tamní tvorbou, najmě animovanou, avšak nejpřitažlivější bude nejspíš rozsáhlá kolekce polských příspěvků, natočených v posledních letech.  Většinou jsme je mohli spatřit (ale zpravidla nespatřili, protože kina je uváděla víc než ojediněle). Jmenuji z nich aspoň Druhou stranu mince, Čas umírat, Fígle, Krycí jméno Krtek, Křtiny, Edi, Walesa.  Zpravidla zpracovávají společensky aktuální témata, mnohdy v divácky atraktivním kriminálním balení. Několik filmů dosud uvedeno nebylo – zejména Dozvuky, otevřeně kritická výpověď tom, jak je v Polsku dosud obtížné vyrovnávat se s dávnými zločiny spáchanými na židovském obyvatelstvu. Nechybí ani připomínka legendární sci-fi komedie Sexmise, pravděpodobně filmu, který  před bezmála třiceti lety dosáhl u nás největší návštěvnosti.

Protože pojetí přehlídky 3Kino do značné míry souzní se zacílením výše zmíněné Střední Evropě, zeptal jsem se na tuto záležitost programového ředitele Miloše Máci.

Má smysl pořádat další akci, když existuje právě skončená přehlídka Střední Evropa - současná filmová tvorba, též zaměřená na Polsko, Maďarsko a Slovensko?
Smysl to určitě má hned z několika důvodů. Až na pár výjimek uvádíme zcela jiné filmy, než letošní přehlídka Střední Evropa, proto si rozhodně nejsme konkurenční a neočekáváme, že bychom si navzájem braly diváky. Naopak věříme, že dvě přehlídky mapující filmovou tvorbu Visegrádu jsou ještě lepší než jedna. Obě akce mohou naopak v sově mít  ten správný "tmelící efekt", jak řekl výstižně Maciej Ruczaj z Polského institutu v Praze.
V konečném důsledku však smysl neposoudí lépe nikdo jiný než samotní diváci.

Z Polska - až na  pominutelné výjimky - uvádíte jen filmy u nás již promítané v tuzemské distribuci. Smyl by mělo například zpřístupnění filmů, které uspěly na letošním gdyňském festivalu. Je složité jednat s polskou stranou, případně s Maďary?
Je pravdou, že většinou jde o filmy, které mají českého distributora. Nicméně film Bobry či Dozvuky, které v distribuci nejsou, a zahajovací film Papusza, který bude mít distribuční premiéru až během roku 2015, jsou jedny ze stěžejních filmů festivalu. Filmy, které mají českého distributora a promítáme je na festivalu 3Kino se nedostaly úplně do širšího povědomí diváků. Mnohé z nich v době distribuční premiéry jen prolétly několika menšími kiny v Praze. Nezaznamenali jej ani diváci ani odborná veřejnost. Sám, a to se již v prostředí filmových festivalu léta pohybuji, jsem byl překvapen, kolik polských filmů je u nás v distribuci, přičemž jen leží ve skladech a některé z nich se uvedení v kinech dokonce ani nedočkaly. Není na škodu tyto filmy oživit. Výběr distribučních filmů pro první ročník byl zvolen taky z důvodů nákladů - až na Polský institut jsme financováni výhradně ze soukromých zdrojů. I toto lze použít jako doplňkový argument. V neposlední řadě existuje něco jako festivalová politika. Čerstvé novinky jsou v Polsku nejen drahé (min. 500 EUR/projekce za uvedení v zahraničí), ale producenti rovněž vybírají, na který festival film pustí. Většina festivalů, a to nejen „áčkových“, má totiž  podle našeho názoru absurdní podmínky typu, že poprvé musí být film uveden právě na tomto festivalu, musí jít o první projekci na území toho kterého státu, že musí jít o evropskou/mezinárodní/světovou či jinou premiéru apod. Jestliže producent dostane několik takových nabídek od větších festivalů, ale nabídek, které jsou limitovány těmito podmínkami, pečlivě zvažuje, neboť na výběr má vlastně jen jeden. Malé, začínající či nesoutěžní festivaly jsou v prioritách producenta na chvostu. Takže ano, jistě by mělo smysl promítat třeba jen novinky této sezóny. Ale pro malý festival je to neuskutečnitelné.  I díky tomu jsou jednání nejen s polskou stranou složitá.

Nemělo by větší smysl zaměřit se třeba na uvádění skutečně významných děl z oněch zemí tak, aby bylo pokryté dejme tomu celé poválečné období a mohla se vidět díla i naprosto neznámá, třeba trezorová?
Jistě by to smysl mělo, a těšíme se, že třeba někdo odvážný přijde s takovým konceptem. My jsme ale zvolili smysl jiný. Navíc bych k tomu ještě dodal, že ač se to může jevit jako nepochopitelné, realitou je, že konkrétně práva uvedení starších polských filmů na festivalu jsou ještě dražší, než  současná tvorba. Možnosti uvést Sexmisi (tzn. 30 let starý film, navíc poměrně známý, ale uvedení tohoto filmu má jiný účel než být objevnými) na plátně na našem festivalu předcházely dlouhé mailové diskuze, aby se finanční podmínky staly aspoň trochu přijatelnými. Ale nejde jen o Sexmisi, hovořím opět obecně ze svých zkušeností.

Foto: 3Kino

www.3kino.cz