Kultura21.cz

Bytelná socha umístěná na ocelovém piedestalu se šestimetrovým stožárem nabízející přes sto zvukových nahrávek, Public Jukebox, se vrací do České republiky. Umělec Krištof Kintera ji poprvé představil veřejnosti v Bratislavě v roce 2013 a od té doby procestovala přední výstavy a festivaly od Belgie přes Švýcarsko, Nizozemí, Francii, Itálii až po Velkou Británii. Nově je nastálo umístěna na louce u lesa nedaleko středočeské vesnice Hrachov, kde bude sloužit jako prostředek k zastavení a meditaci, jako malebné poutní místo na zelené turistické značce. Krištof Kintera připravil pro sochu v krajině pestrou nabídku celkem sta nejrůznějších skladeb, písní a zvukových koláží, včetně mluveného slova.

Kintera původně uvažoval o tom, že by sochu Public Jukebox umístil do těžko přístupného rybářského městečka Siglufjörður na severu Islandu, kde kdysi žily tisíce lidí díky vodám bohatým na sledě. Z dříve prosperujícího letiště zůstala popraskaná betonová plocha prorůstající špičatou trávou a zbytky architektury vydané napospas přírodě divokého severského fjordu. „Nadchla mě představa, že by lidé museli projít skrze neznačené cesty přes louky a bažiny, pod vysokými skálami a následně by si sedli na břeh ke studeným vodám Norského moře a pustili si například Space Oddity,“ říká Kintera.

Z umístění skulptury na Islandu nakonec sešlo, své stálé místo však přeci jen našla. O pár tisíc kilometrů dále, na louce u lesa v sedlčanské krajině nedaleko středočeské vesničky Hrachov. „Najít pro Jukebox stálé místo v přírodě nám přišlo od počátku jeho vzniku jako nejlepší nápad. Public Jukebox už svojí podstatou jakéhosi koncentrátu kultury ostře kontrastuje s odlišnou povahou krajiny a přírody. Stoje na louce u lesa působí šaramantně nepatřičným dojmem. Umí být hlučný i naštvaný, stejně tak melancholický až mystický, dokáže přivolat déšť a bouřku,“ přibližuje Kintera.

Stačí si jen vybrat číslo jedné ze sta skladeb, zmáčknout tlačítko „play“ a poté se rozezní vybraná nahrávka. Playlist je opravdu bohatý. Vybírat lze od severského speed metalu přes zrychlené spirituální mantry, zpomalené evergreeny, poezii, pozpátku přehrávané suity až po skladbu 4:33 od Johna Cage, kde stěžejní partii hraje právě ticho, které v případě Public Jukeboxu přenechává part okolní přírodě. Tato hudební nabídka zdárně narušuje ustálenou atmosféru rurálního prostoru a vyzývá diváka k aktivní spoluúčasti. Staví ho před široké dilema volby, jak ovlivnit atmosféru krajiny, a zároveň rozbíjí zažitou představu o soše ve veřejném prostoru.

Socha je umístěna ve vsi Hrachov, spadající pod obec Svatý Jan nedaleko Sedlčan (GPS: 49.6693800N, 14.2800000E)

Kristof Kintera je vizuální umělec, který žije a tvoří v Praze. Narodil se v roce 1973, vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze a Rijksakademie van Beeldende Kunsten v Amsterdamu. Mnohokrát vystavoval nejen v České republice, ale také v zahraničí. Jeho výstavu Nervous Tree v roce 2017 vidělo v Galerii Rudolfinum přes 160 000 návštěvníků. V zahraničí vystavoval např. V Tinquely Museum v Basileji nebo Kunsthall Rotterdam. Jeho díla zkoumají především hranice současného sochařství. Jeho praxe se odvíjí od velkých veřejných instalací až po malá kinetická zařízení, charakterizuje ji určitá pochybnost o možnostech a roli umění. Je v dobrém smyslu angažovaným umělcem, který neustále klade svému okolí i sobě otázky: prostřednictvím instalací, videa a performancí. V současné době probíhá jeho výstava Neuropolis v Galerii Zdeněk Sklenář v Praze, až do druhé poloviny listopadu je k vidění výstava The End of Fun v Ikon Gallery v Birminghamu.