Začtěte se do prastarých vlčích legend

Pondělí, 05 Červenec 2021 06:00 Jana Langerová

hati 200 Nejen milovníci vlků by si neměli nechat ujít útlou knížečku Hati s neotřelými legendami, která vyšla v nakladatelství Pointa.

Kniha obsahuje příběhy Inuitů, Indiánů a Víkingů. Malé holčičce Tanaki je vypráví velmi starý a mohutný vlk Hati. „„Jsi krásný! A obrovský!“ zaboří dětské dlaně do dlouhé huňaté srsti a blaženě zašeptá: „To je dobře, že jsi tady, čekala jsem na tebe.“ „Já vím,“ odvětí vlk, „dřív jsem nemohl, ale teď už tě neopustím. Budu ležet u tvých nohou, co svět světem bude stát, dokud Měsíc Zemi bude obíhat, dokud mi zbude síla na poslední dech, budu tady. Už ti nikdo, nikdo neublíží.““ (str. 10)

První příběhy vypráví o vzniku vlků, mořských vlcích a také o duši, následující se zase zaměřují na to, jak člověk přišel ke psům přišel nebo jaké bylo soužití vlka s chlapcem nebo krkavcem. Závěrečné vikingské legendy jsou o Odinovi, otci vlků a o vlku Fenrirovi. Kromě posledních pro mě byly příběhy nové a přišly mi moc zajímavé. Až byla škoda, že byly tak krátké, což může být naopak dobré pro nejmenší čtenáře. Moc se mi také líbila úcta k vlkům, která ze stránek čišela.

„Tak lidé začali nenávidět vlky. Kradli jsme jejich majeteček, sahali na jejich penízky. A to mnoho z nich dodnes odpustit nedovede. Začala mezi lidmi a vlky válka. Krutá válka, která měla na obou stranách mnoho zbytečných obětí. Pomsta není dobrý ukazatel cesty, víš, malá? Zatemní člověku i vlku mysl, on už ji pak přestane ovládat a chová se jako zběsilé zvíře. Jak člověk, tak vlk. Máme toho mnohem víc společného, než jste si vy, lidé, ochotni připustit.“ (str. 49)

Autorka knihy, Blanche měla s knihou jistě hodně práce, protože si takové příběhy „nevycucala z prstu“, ale měla je podložené. Svědčí o tom i množství zdrojů uvedených v závěru knihy, které mohou navíc pro ostatní působit jako inspirace. Za sebe můžu říct, že bych si klidně dala ještě nášup a poslouchala s Tanaki dál.

Blanche pochází z městečka Žatec ležícího při severozápadní hranici s Německem. Po studiu na konzervatoři v Teplicích přesídlila do hlavního města, kde působí jako členka skupiny prvních houslí Orchestru Národního divadla v Praze. Má dva syny, pro které velmi ráda vaří. Pokud nevaří, neuklízí nebo nehraje na housle, utíká od civilizace do lesa, fotí, vyhledává a čte staré severské legendy a pak o nich třeba i píše.

hati