Kultura21.cz

O knihách Šípkové Růženky naruby, Sladký roky a Naděje nikdy nekončí Diany Kutilové jsme na Kultura21.cz už několikrát informovali a dnes můžeme potvrdit, že stojí za přečtení!

Knihy vycházejí z projektu nazvaného Sladké děti upozorňujícího na rozdíly mezi diabetem prvního a druhého typu a zdůrazňujícího že i když se obě diagnózy nazývají cukrovka, jedná se o onemocnění s odlišnou příčinou vzniku. Navíc se Sladké děti na sociálních sítích věnují osvětě, podpoře a fungují jako zdroj informací ohledně diabetu prvního typu, a to pro všechny, kterých se v životě týká.

Tři tituly sledují příběh Rózy, které je v deseti letech diagnostikován Diabetes Melitus prvního typu. Musí tak pravidelně jíst, čtyřikrát denně si píchat inzulín a také si měřit glykemii. Na nové věci si tak musí zvykat jak ona, tak její rodina. Róza se v prvním díle knihy Šípkové Růženky naruby vydává do lázní. Zpočátku se bojí, jaké to tam bude, ale hned na příjmu se potkává se Simonou a Zdeňkou a obavy se rozplývají. Z těchto holek se stane nerozlučná trojka, která si je navzájem velkou oporou. V lázních se skamarádí také s Vojtou a Adamem a dalšími dětmi s nejrůznějšími problémy. Častým motivem v této knize je tolerance.

„Když jsem byla v první třídě, píchala jsem si už sama inzulín. Učitelka řekla na třídních schůzkách mámě, že bych to neměla dělat ve třídě, ale někde jinde, protože by z toho jiné děti mohly mít trauma. Máme se strašně rozčílila, že i kdyby měla napsat na Ministerstvo školství, tak že si ten inzulín ve třídě píchat budu.“ (str. 98)

Název Sladký roky v sobě spojuje jak téma diabetu, tak se ironicky vztahuje k věku protagonistek. Z nich jsou třináctileté slečny, a nejen v dalších lázních už se více zaměřují na kluky. Navíc už nepoužívají pera, ale inzulínové pumpy. Parta se také vydává na diatábor a Róza si poté užívá dovolenou v Itálii. Naděje nikdy nekončí začíná v okamžiku, kdy Róza slaví patnácté narozeniny. Tento díl je nejdramatičtější, protože holky čelí zážitkům spojených s alkoholem a musí se potýkat také se ztrátou jejich kamarádky. Navíc zde hrají velkou roli i mezilidské vztahy a příběh se tak čte jedním dechem…

Autorka v knihách dobře dokázala navodit atmosféru, a hlavně vystihnout dospívání postav. Všechny prochází nějakým vývojem, který se dobře sleduje. Může za to zřejmě i odstup v psaní jednotlivých dílů, ale samozřejmě také její um. Vše dokreslují také ilustrace autorčiny dcery Terezy Kutilové nenarušující, ale naopak skvěle doplňující děj. Někdy jde o drobné ilustrace, jindy o znázornění portrétu hrdinů jako doplnění jejich popisu nebo zdůraznění některých emocí.

Diana Kutilová uvádí u první knihy, že je „určena všem malým bojovníkům se životem, kteří mají sílu a odvahu poprat se se svým zdravotním znevýhodněním. Dává jim naději, že z jakékoli nepřízně osudu mohou odejít silnější a jako vítězové. Je také povzbuzením pro rodiče, pro které je přijmout skutečnost, že jejich dítě onemocnělo, často nejsložitější.“

Já jsem si knihy přečetla s velkým zájmem jednalo se o nenáročné čtení a dozvěděla jsem se díky nim nenásilnou formou spoustu nových informací o onemocnění, o kterém jsem téměř nic nevěděla.

Diana Kutilová, tlumočnice, spisovatelka a zakladatelka projektu Sladké děti, a její patnáctiletá dcera Tereza, která je autorkou ilustrací dětské trilogie i beletrie pro dospělé.

Šípkové Růženky naruby
Sladký roky
Naděje nikdy nekončí
Autor: Diana Kutilová, ilustrovala Tereza Kutilová
Žánr: beletrie, pro děti
Nakladatelství: Nakladatelství Olomouc, Bondy
Rok vydání: 2018, 2019, 2021
Počet stran: 109, 120, 97
Hodnocení: 86 %

https://www.sladkedeti.cz/