Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Říká se, že pachatel se vrací na místo činu. Občas je těch pachatelů víc, třeba čtyři. A vracejí se na míst více. Třeba do Zlína a třeba do pravěku. Přesně tak tomu bylo v neděli 2. listopadu, kdy se ve zlínském Městském divadle uskutečnila premiéra pohádky Cesta do pravěku. Nutno dodat, že ostře sledovaná premiéra, neboť v hledišti zasedli paní Zemanová, manželka Karla Zemana a pánové Josef Lukáš a Zdeněk Husták, kluci, kteří před lety cestovali do pravěku ve filmu.

Jeden z výrobců telekomunikačních zařízení ve svém reklamním sloganu hlásá, že spojuje lidi. A právě mobilní telefony jsou prvopočátkem příběhu, ony jsou příčinou a prostředkem, že se sejdou čtyři dávní kamarádi – Růža, Mirek, Láďa a Karel. Kamarádi jsou od toho, aby nám pomáhali. S kamarády se dají zvládnout lépe a ve větší pohodě i „vopruzy“ typu úklid bytu. A pokud se v hromadě harampádí navíc někde skrývá bonus v podobě deníku se záznamy dávných dobrodružství, tak se z vopruzu může stát i snesitelná činnost. Navíc není vůbec na škodu si dát od uklízení pauzu a odskočit si třeba klidně i do pravěku, mezi prazvířata, přesličky a plavuně nebo dál až do prvohor.

Karel Zeman nasadil svým filmem laťku proklatě vysoko. Snaha navázat na jeho dílo, by se dala nazvat skoro troufalostí. Odvážný se našel, režie se chopil Jiří Jelínek, brněnský divadelní režisér, herec a muzikant, umělec téměř neomezených možností, který ze sebe chrlí nápady jako pravěký vulkán. Ten si spolupráci se zlínským divadlem již osahal, když režíroval inscenaci Carmen – opera podle Fagi. Jestli se Jiřímu Jelínkovi něčeho dostává měrou vrchovatou, pak je to hravost a fantazie. Tento jeho tvůrčí rukopis má jistou podobnost s rukopisem Karla Zemana. Jak filmový, tak divadelní režisér si bohatě vystačili s omezenými „výrobními prostředky“, nepotřebovali moderní technologie, aby vytvořili dílo působivé, které do sebe diváka, zvláště toho dětského, vcucne jako černá díra. Vcucne a následně vyplivne o několik milionů let zpátky. Jak na filmovém plátně, tak i na divadelním jevišti čtyři přátelé proplouvají scenériemi – kulisami, jež v sobě kloubí jednoduchost a nápaditost.
A co herci? Hrají nebo si hrají? Místy to lze jen těžko rozlišit.  V každém případě je však více než patrné, že je cestování proti proudu času baví a baví i (nejen dětské) publikum v hledišti. Nelze jim plné nasazení nevěřit, vždyť který herec by si nechtěl alespoň chvilku připadat jako stvořitel a řídit evoluci, nebo jediným pohybem způsobit vyhynutí dinosaurů.

Již v inscenaci Kabaret Astragal se mohl nejeden divák přesvědčit, že s Tomášem Davidem přišla do zlínského divadla nejen mladá neokoukaná tvář, ale i muzikant k nezaplacení. Někteří dětští diváci běžně při představení neposedí. Při cestě do pravěku však pravidelně při hudebních vsuvkách seskakovali ze sedadel, pohupovali se do rytmu, ti ostatní alespoň tleskali. Tomáš David ví, jak na dětského diváka.
Pravěk táhne. Po pohádce O človíčkovi se ve zlínském divadle rozhodli, že v pradobách zůstanou. To, zda se jedná o dobrý tah, ukáže teprve čas. Premiéra však naznačila, že tato pohádková inscenace má našlápnuto výborně, že její reprízy budou plnit hlediště po dlouhý čas. Možná až tak dlouhý, že se při derniéře bude jevit premiéra jako událost kdysi v pravěku.

Název představení: Cesta do pravěku
Žánr: pohádka
Uvádí: Městské divadlo Zlín
Režie: Jiří Jelínek
na motivy filmu Karla Zemana
Hrají:
Láďa – Pavel Vacek
Karel – Tomáš David
Mirek – Vojtěch Johaník
Růžena – Jana Drgová
Premiéra: 2. listopadu 2014
Hodnocení: 92 %

Zdroj foto: Městské divadlo Zlín