Jak se francouzská revoluce proměnila v povyk

Jak se francouzská revoluce proměnila v povyk

Tisk

1789 200Národní divadlo v Praze si umanulo, že bude uvádět experimentální hry - a vylézají z toho příšernosti. Čekání na Godota se změnilo v pitvořivou roztlemenost, ze slavného experimentálního počinu Ariane Mnouchkinové 1789 aneb Dokonalé štěstí režisér Vladimír Morávek učinil prkenný spektákl, tím křečovitější, čím více chce působit spontánně a roztočeně.

Jak už název napovídá, hra se věnuje počátku Velké francouzské revoluce, což ostatně stvrzuje i podtitul názvu odkazující k Saint-Justově větě, že revoluce se musí zasadit o dokonalé štěstí. Českou variantu představení ovšem rámuje hold pokojné sametové revoluci, jednak podbarvený písní Modlitba pro Martu od Marty Kubišové, jednak už nadbytečně zdůrazněný i jednou z opon v podobě gigantického obrazu nadšeně stojícího divadelního publika.

Scénické řešení jeviště se pokouší dosáhnout co nejrozměrnějšího prostoru, otevřeného směrem dozadu bezmála na ulici (s dominantou zavěšeného slona), směrem dopředu pak s lávkou vytaženou hluboko do hlediště. Dění se ovšem odehrává i mimo jeviště, herci se usazují mezi diváky, obsazují lóže, nalezneme je na galerii. Avšak rozměr někdejšího představení, kdy Mnouchkinová před více než čtyřmi desetiletími využila prostor bývalé továrny a pracovala tudíž s prostorem odlišně vystavěným, se prostě a jednoduše napodobit nepodařilo.

1789

Mnouchkinová důsledně zužitkovala karnevalový princip pouličního divadla, s důrazem na fyzicky zdatné, snad až akrobaticky obratné výkony, když vyprávěla o tom, jak tlupa komediantů předvádí výjevy o svržení monarchie a prvních krocích revoluce. Jenže právě z téhle pestrobarevné, halasivé, místy až klaunské podívané zůstalo jen kouzlení se světlem a chození na chůdách, přidat lze upadnutí, snad používání koturnů (v tomto případě tlusté svazky písemností namísto bot) a občasnou přítomnost ohně.

Pěvecké výstupy, v nichž se přirozeně opakuje Marseillaisa, navíc zcela zanikaly - aspoň na galerii - ve hřmotné, dunivé (a mnohdy varhanami tvrzené) hudbě, zahlušující slova, kterým přestávalo být rozumět, ostatně někdy byly přespříliš šumlavé i "obyčejné" repliky. Kejklířskou mrštnost - možná až ve smyslu mejercholdovského "tělocvičného" herce - tu nahrazuje směšně zmatené pobíhání z místa na místo a ryčné povykování. Snad tak měla být naznačena rušnost dění zahlceného valícími se událostmi. Nepomohl ani zcizující okamžik, kdy komediantky na okamžik jakoby vystoupí ze své role a praví, že se jim příliš nelíbí to, co hrají, protože jim tam schází ženské hledisko.

Důstojní herci Národního divadla (Jan Hartl, Jan Kačer, Filip Rajmont, Václav Postránecký, Petr Motloch, Eva Salzmannová, Martina Preissová, Kateřina Holánová…) tak dosti bezradně ztělesňují rozjařené komedianty, kteří křiklavě nalíčeni volně přecházejí z jedné postavy do druhé, mužské i ženské, používajíce kostýmy více či méně inspirované rokokovými obleky - ať již se jedná o pouhý náznak v podobě suknicové výstuže, nebo spatříme téměř doslovné odění. Ústřední rekvizitou hojně užívanou se ovšem stávají bubny, téměř stereofonně znějící ze všech možných stran.

1789 1

Komedianty představované postavy jsou rozrůzněné od autentických osobností (královská rodina, ministr financí Necker, všelicí mluvčí revoluce) až po silně alegorické, kdy na jeviště přihopsá zosobněná Šlechta, Duchovenstvo a dlouho bezprávný Třetí stav, nechybí ani komentátor historického dění. Zatímco první dějství zobrazuje až zmatečný výbuch hněvu, který ovládne ponižovaný, ba hladem sužovaný lid, druhé dějství se pak odehrává jako modelová rozprava mezi poslanci, sestavujícími prohlášení o základních lidských právech i principech vládnutí - a také o potlačení nežádoucích "kontrarevolučních" srocení.

Zaznějí tu autentické texty. Přiznávám, že zejména druhá polovina inscenace získává nevtíravě aktualizovanou příchuť, když se třeba ozve návrh, aby se poslanci mohli stát jen občané dostatečně majetní (platící přiměřeně vysoké daně), kteří by tak měli být odolní vůči korupci.

Co mám k Morávkově inscenaci, spatřené o první premiéře 4. prosince 2014, ještě doplnit? Považuji ji za upachtěný omyl, neboť vypravěčská dynamika mě ani v nejmenším nepřesvědčila o nějaké spontaneitě. Nevím, čemu a proč (snobské?) publikum odevzdaně tleskalo. Nevím, kdo by mohl adekvátně zprostředkovat vervně rozpohybované divadlo Mnouchkinové, omamnou podívanou, jakou pěstuje ve svém Théâtre du Soleil; z českých souborů by snad do úvahy přicházel jedině Cirk La Putyka. A věřím, že Národní divadlo snad nenapadne nastudovat ještě volné pokračování nazvané 1793.

1789 2

Ariane Mnouchkinová: 1789 aneb Dokonalé štěstí
Přeložili Milena a Josef Tomáškovi
Režie: Vladimír Morávek
Scéna: Martin Chocholoušek
Kostýmy: Sylva Zimula Hanáková
Hudba: Matěj Kroupa
Pohybová spolupráce: Vácav Jelínek
Hrají: Katřina Holánová, Martina Preissová, Jan Bidlas, Eva Salzmannová, Jan Hartl, Jan Kačer, Patr Motloch, Martin Pechlát, Václav Postránecký, Alexej Pyško, Filip Rajmont, Milan Stehlík, Ladislav Frej, Vladimír Polívka, Jiří Kniha

Uvádí Národní divadlo, premiéry 4. a 5. prosince 2014.

Hodnocení: 30 %

Foto: Národní divadlo, Martin Špelda

www.narodni-divadlo.cz


 

Přihlášení



Banner

Vznešená vyrovnanost hvězdné kariéry Dagmar Peckové pokračuje i po 43 sezónách

Vypadá to, jako by dosáhla met, přetěžko posunutelných dál. Ve svém žánru si udržovala několik desítek let pozici, u níž jsme nikdy zcela jasně neodhadli, není-li právě tou první – podle čeho se určuje nejtalentovanější a nejúspěšnější česká pěvkyně v zahraničí. Přitom vznešená vyrovnanost umělecké úrovně Dagmar Pecková pokračuje i v době, kdy „sestoupila“ z mezinárodních jevišť a pódií, ale přitom je stále hvězdou.

Otřesné svědectví o morálce dnešní doby

Možná vám to bude znít nadneseně, ale takový dojem ve mně zanechalo čtení knížky „Férová práce“ Kim Scottové. Sice píše o Americe, nemyslím si však, že u nás to bude o mnoho lepší. Nevím, jak je to v Česku s platy, zda je mzda mužů tolik odlišná od mzdy žen jako tam, avšak sexuální morálka, podle zjištění poslední doby (případy Feri, Cimický nebo šetření na vysokých školách), je přinejmenším stejná.


Jan Melvil Publishing
Banner

Hledat

Rozhovor

Kreslím jako každý, od té doby, co mi dali do ruky tužku

vaclav-moravecCo nám na sebe prozradil ilustrátor Petr Vyoral, patron naší výtvarné soutěže? Přečtěte si náš krátký rozhovor a třeba se i nechte inspirovat. Povídat si totiž budeme hlavně o tom, jak se stát ilustrátorem knih.

...

Videorecenze knih

Anketa

Červen, Mezinárodní den dětí, Světový den hudby. Co pro vás hudba znamená, vnímáte ji od dětství?
 
Banner

Co se stane, když naše vnitřní dítě mrzne?

Mít nějaký životní plán. To je to, co starší generace očekává od svých potomků. Jasnou vizi, do detailů promyšlenou cestu, po které by šli. Potomkové však nic takového nemají. Ano, vědí, co nechtějí, ale není jim jasné, jak by vlastně se svým životem měli naložit. Důležité je ale pro ně pořádně se vůči rodičům vymezit. Tyto rozdíly v očekávání pak způsobují střet generací, ve kterém není ani vítězů, ani poražených. A někde v tom všem zmatku mrzne naše vnitřní dítě…


divadlodisk.cz

Čtěte také...

Na podzim do divadla: Dobře placená procházka

slovacke divadlo 200O prázdninách divadla nehrají představení, ale připravují se na další sezonu. Díky nám si můžete vybrat, na co v podzimních měsících vyrazíte! Dalším tipem je Dobře placená procházka v podání Slováckého d...


Literatura

Detektivní nuda - Volání kukačky

volani kukacky perexNápaditý obal knížky zve na další román od J. K. Rowlingové, skrývající se pod pseudonymem, což knihkupci u tohoto detektivního románu rádi uvádí, protože i jméno prodává. Po tragikomickém románu P...

Divadlo

Repríza Dvořákovy opery Rusalka ve Státní opeře v Banské Bystrici bude událostí sezóny

opera banska bystrica perexHvězdného obsazení se dočká ve Státní opeře v Banské Bystrici repríza Dvořákovy opery Rusalky, která proběhne 4. června. V hlavních rolích tohoto mimořádného představení vystou...

Film

Svou kariéru, která měla na začátku mezinárodní lesk, bral herec Ivan Palúch s nadhledem

ivan paluch perexByl jen jeden slovenský herec, který v roce 1969 kráčel na festivalu v Cannes po červeném koberci a který tam byl tehdy zastoupen hned třemi filmy - českým snímkem Markéta Lazarová, kde měl roli A...