Nesmrtelná heroická komedie o posledním z rytířů se vrací na brněnská divadelní prkna

Nesmrtelná heroická komedie o posledním z rytířů se vrací na brněnská divadelní prkna

Cyrano 200Na Štěpána roku 1897 zažila Paříž jednu z nejslavnějších premiér všech dob. Na scéně Divadla u Svatomartinské brány se poprvé objevila postava s velkým nosem (jenž „velkého ducha značí“) a s ještě větším srdcem. Když spadla opona, trvaly ovace údajně plné dvě hodiny. Tehdejší ministerský předseda Jules Méline, který byl na premiéře přítomen, závěrečného triumfu ani nevyčkal a už o přestávce po třetím dějství vyznamenal autora Řádem čestné legie. Na jevišti se totiž objevilo něco, co se z činoherního divadla pod přílivem módních vln naturalismu (zaměňujícího myšlenku kusem života a degradujícího lásku na tělesnou žádostivost) a ibsenismu (nahrazujícího dramatičnost psychologií) bezmála vytratilo – hrdinství a rytířskost, šarm a duchaplnost, víra v lásku a služba kráse. V neposlední řadě kouzlo poezie i efektní děj. Hra vytvořila z historického předobrazu mýtus, sama dramatická postava se stala lidským prototypem stejně jako Hamlet nebo Don Quijote.

 

Sláva Rostandovy heroické komedie nezůstala omezena na Paříž a Francii. Již v roce 1898 byla přeložena nejen do hlavních evropských jazyků, ale také do češtiny, a to kongeniálně Jaroslavem Vrchlickým, který stejně jako francouzský autor patřil do novoromantického proudu. Vzápětí došlo i k prvnímu českému uvedení: 22. března 1899 na scéně Národního divadla v Praze v režii Josefa Šmahy a s Jakubem Seifertem v titulní úloze. A nutno dodat, že málokterá dramatická postava u nás tak zdomácněla jako Cyrano z Bergeracu, ožívající na českých jevištích v nových a v nových hereckých vtěleních; Cyranem po Seifertovi byli třeba Eduard Vojan, Zdeněk Štěpánek, Eduard Kohout, Rudolf Deyl, Karel Höger, Otomar Krejča, Gustav Opočenský, Vladimír Brabec, Jaromír Hanzlík a Viktor Preiss, Radek Holub, Igor Ondříček a Jiří Dvořák, David Prachař a mnozí jiní.

V postavě Cyrana se snoubí udatný šermíř, naježený vznětlivec a výmluvný fanfarón s básníkem zároveň břitkým i něžně lyrickým, kavalír a chrabrý gaskoňský mušketýr, žárlivý na svou osobní svobodu a čest, se zakomplexovaným nesmělým milencem, ošklivost zevnějšku s duševní krásou a ušlechtilostí: dlouhonosý Cyrano napohled šťastnějšímu sokovi (Kristiánu de Neuvillette) nezištně propůjčí vlastní výřečnost oživovanou hlubokým citem a sám se ke své lásce (k sestřence Roxaně) nepřímo přizná až ve chvíli smrti, jež nemůže její zduchovnělou podobu už nijak ohrozit. Cyrano umírá s vědomím rytíře, jenž neporušil pravidla hry a jemuž se dostalo zadostiučinění, umírá s pocitem vítězství, že jeho láska nebyla marná a že Bohu odevzdá „štít svůj čistý“, jak Vrchlický znamenitě přeložil: „panache… sans tache“, doslova „chochol bez poskvrny“. Chochol, tato mužná ozdoba ovšem pro každého Francouze představuje dávný znak rytířskosti. Panache je slovo příliš starobylé a závazné, než aby bylo možno tlumočit je do mluvy současné; je symbolem velkorysého přístupu k životu, synonymem savoir-vivre, francouzského „umění žít“, to jest v případě Cyranově žít plně, čestně, opravdově. Neštěstí není prohrát, nýbrž vysloužit si pohrdání.

Rostandova představa, realizovaná v Cyranovi, že člověk najde vztah k druhému člověku toliko něhou a úctou, se líbí proto, že nespoutává, naopak: vyžaduje velkou vnitřní svobodu od těch, kdo by toužili sami žít po cyranovsku. Autor nemínil šířit ohněm a mečem nějakou novou víru, nezapovídal ani nepřikazoval; domníval se, že leckdy stačí jen málo – stát se alespoň jednou Cyranem – a lidský život bude košatější.

Co je příčinou stálé životnosti Rostandova Cyrana z Bergeracu? Vedle nesporných básnických hodnot a divadelní účinnosti hry je to snad potřeba každé doby mít svého romantického hrdinu, hrdinu bez bázně a hany jako výraz optimistické víry v ideální lidské možnosti. Snad, ale vlastně to ani nechceme vědět, vždyť se jedná o tajemství divadla jako takového, o jeho kouzlo. Zkrátka a dobře: Cyrano z Bergeracu je hra úchvatná a oblíbená; mají ji rádi jak divadelníci, tak diváci. Není proto divu, že se opakovaně stává ozdobou repertoáru Městského divadla Brno, a to znovu v překladu Jaroslava Vrchlického, znovu v režii Stanislava Moši, znovu s Igorem Ondříčkem v titulní úloze.

Cyrano

Edmond Rostand
CYRANO Z BERGERACU

Překlad: Jaroslav Vrchlický
Úprava: Stanislav Moša, Jaromír Vavroš
Režie: Stanislav Moša
Dramaturgie: Jiří Záviš
Dramaturgická spolupráce: Klára Latzková
Scéna: Emil Konečný
Kostýmy: Andrea Kučerová
Hudba: Zdenek Merta
Světelná režie: David Kachlíř
Asistenti režie: Jan Brožek a Jakub Przebinda
Produkce: Zdeněk Helbich

Premiéra se uskuteční 25. a 26. února 2022 na Činoherní scéně Městského divadla Brno.

Více informací: https://www.mdb.cz/


 

Přihlášení



Soutěže

Hana Zagorová dokázala oživovat písničky, byla v nich krása, oduševnělost a poetika

I kdyby nazpívala třeba jen třetinu toho, co ve své kariéře Hana Zagorová skutečně natočila, tak by byla pořád tou milovanou zpěvačkou. I když nevyzpívala tři oktávy, uměla chytit za srdce, zaujmout. Už od svých uměleckých začátků dokázala oživovat písničky. Textem, výrazem, atmosférou a pak ještě čímsi, co v sobě nemá každý zpěvák.

Bouřlivé ticho po pobřežní cestě

Po tisícikilometrové Jihozápadní pobřežní cestě se manželé Raynor a Moth snaží vrátit k normálnímu životu a zase žít mezi čtyřmi zdmi. Jenže to pro ně není vůbec jednoduché. Raynor bojuje se strachem z lidí i z budoucnosti a Moth vzdoruje postupující nemoci. Ale postačí neuvěřitelné gesto někoho, kdo si přečetl o jejich putování a ztrátě domova, a znovu se v nich probudí síla a odhodlání.
Kazda
Banner

Videorecenze knih

Rozhovor

Seriál k měsíci čtenářů: Knihovny pro K21, U Mokřinky

brezen-mesic-ctenaru 200Regály plné knih, u počítače dáma či pán, který obřadně přebírá vracené knížky a zapisuje nově vypůjčené. Místnost specificky vonící – tak voní jenom tištěné publikace, stojící jako vojáci v řadách. V sále tichý šum, jak...

Hledat

Odvážná rebelka, která jako jediná může zachránit království

Malá Mia je sirotek žijící ve středověkém městě, v němž zná každý kout. Je samostatná a velmi vynalézavá, a tak se jí a jejím třem lasičkám daří přežít na ulici, a to zejména díky krádežím jídla. Jednoho dne Mia prchá před strážemi a narychlo se převlékne do princeznovských šatů.
Kazda

Čtěte také...

Koktavý Bertie miláčkem pardubických diváků

Kralovarec perexKdyž v roce 2010 spatřil světlo filmového světa snímek Králova řeč, okamžitě si dokázal získat city neurozených diváků a dokonce obměkčit i zkamenělá srdce kritiků a akademiků. Málokdo si však v té době uvědomoval, že...


Literatura

Posádka lodi Volavka dokončila lov: Bratrstvo – Kniha třetí – Lovci

200 bratrstvoAustralský spisovatel John Flanagan píše fantasy pro kluky. A nejen nějaké jednotlivé příběhy – on píše rovnou celé série. Už s první (a nekončící) Hraničářův učeň dosáhl přímo světového věhlasu. Jeho dr...

Divadlo

Pan Kaplan má třídu rád, budete ho mít rádi vy?

pan kaplan ma tridu rad 200V dubnu se v Městském divadle Zlín konala poslední premiéra 73. sezóny, a to lingvistická komedie Pan Kaplan má třídu rád od Leo Rostena.

...

Film

Co se stane, když se na JEDNÉ svatbě setkají DVĚ nevěsty?
dve nevesty a jedna svatba 200Marie je typická městská singl. V práci s jí daří víc než dobře - je úspěšná televizní moderátorka a to, co dělá, miluje, v soukromí však moc úspěchů nezaznamenává. Ve vztazích má totiž absolutně nezávidění...