Kultura21.cz

Brněnskou hereckou a rozhlasovou legendu, jakou je všem velmi dobře známý Zdeněk Junák, snad ani není třeba dlouze představovat. Populární je nejen v Brně, ale díky seriálům Četnické humoresky či Vinaři, rozhlasu i dabingu zná jeho sympatický baryton snad každý napříč republikou. Tento oblíbený herec, dabér a rozhlasový moderátor oslaví v pondělí 6. prosince 2021, jak sám říká, „sedm pětek“.

Zdeněk Junák se narodil na Mikuláše roku 1951 v Kroměříži a s divadlem se setkával již od dětství. Jeho tatínek, ač vlastní profesí chemik, byl totiž současně prvním milovníkem v ochotnickém souboru v Kelčanech na Kyjovsku a jeho maminka zde napovídala a hrála i malé role. Sám Zdeněk Junák na jevišti poprvé vystoupil už jako čtyřletý chlapec a vzpomíná, že tehdy neuměl r a měl říkat větu: „A proč jste jedl brambory, když jste tak bohatý?“. Jeho maminka si s ním dala práci, do premiéry ho r naučila, on vše řekl správně a sklidil obrovský aplaus.

Tak tedy vypadaly jeho první herecké zkušenosti, už ve školní lavici projevoval talent bavit své okolí, původně měl ale o své budoucí profesi poměrně pestré představy – toužil být hasičem s nablýskanou uniformou a helmou jako jeho strýc, knězem jako jeho kamarád či advokátem a vyšetřovatelem, aby se připodobnil své oblíbené literární postavě soukromého detektiva Phila Marlowa. Maturoval v roce 1970 na gymnáziu v Uherském Hradišti, ale těsně před maturitou se nakonec rozhodl pokusit se o přijetí na Janáčkovu akademii múzických umění. Sousedi Junákových měli totiž v rodině herce a komika Miroslava Suchého, který vzal jednou Zdeňka s sebou do divadelního zákulisí a bylo jasno, fascinovaný Junák věděl, že bude hercem. Suchý ho proto poslal do Brna za svým kamarádem Stanislavem Zindulkou, který ho měl připravit k přijímacím zkouškám. Junák následně skutečně úspěšně složil talentové i všeobecné přijímací zkoušky a začal studovat na nově zřízené katedře syntetických žánrů. Jeho ročníkovým pedagogem na JAMU byl Rudolf Krátký, absolvoval v roce 1974 krásnou rolí Antonína Sommera v muzikálu pánů Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra Člověk z půdy v režii Miroslava Krobota.

Jeho prvním místem po dokončení studií se stalo tehdejší Divadlo pracujících v Gottwaldově, kde strávil sezónu 1974–1975. Po vojně se však vrátil zpět do Brna a v září 1975 se stal členem tehdejší činohry Státního divadla Brno, kde působil až do roku 1992. Mezi brněnskými diváky si získal popularitu i díky svému laskavému humoru a do jejich srdcí se následně na dlouhou dobu zapsal svým vystupováním na Malé scéně Mahenova divadla, kde zpíval písně Vladimíra Vysockého a doprovázel se k nim na kytaru.

Od roku 1992 pak působí jako člen Městského divadla Brno, kde si za dobu svého angažmá zahrál nespočet významných činoherních i muzikálových rolí. Výčet všech úloh, které Zdeněk Junák ztvárnil na jevištích Městského divadla Brno, by byl předlouhý. Zmiňme tedy namátkou, že jeho první rolí byl Woody Rychtarik v Divotvorném hrnci (1992), následoval Jaroslav Prus ve Věci Makropulos (1992) a pak již přišla titulní role ve vizualizovaném oratoriu Zdenka Merty a Stanislava Moši Bastard (1993), které se s úspěchem hrálo jak v MdB, tak i v Národním divadle v Praze. Představil se také jako Pilát Pontský v inscenaci Mistr a Markétka (1999) či jako Jakub Bušek v Našich furiantech (1999). Za ztvárnění role Abrama Beera v muzikálové baladě Stanislava Moši a Petra Ulrycha Koločava (2001) byl nominován na Cenu Thálie. Byl také Josefem Švejkem v inscenaci Osudy dobrého vojáka Švejka (2003) či Prosperem v Shakespearově Bouři (2005). V muzikálu Jesus Christ Superstar (2005) ztvárnil Krále Heroda, v muzikálu Šumař na střeše (2006) si s chutí zahrál Tovjeho, slavného mlíkaře, který má těžkosti s vdavkami svých dcer, a užil si též roli latináře a němčináře Lejsala v hudební komedii Škola základ života (2010).

Neuvěřitelných tři sta čtyřicet repríz má na kontě dnes téměř již legendární muzikál My Fair Lady (ze Zelňáku) (1999), ve kterém se už úctyhodných 22 let střídá s Ladislavem Kolářem v roli popeláře Alfréda Ďulínka, svérázného filozofa a člověka, který bere život s osobitým nadhledem. V situačně-konverzační komedii Charleyova teta (2007) 13 let „řádil“ jako peněz lačný Spettique a nezapomenutelný byl také jako Soudruh Šišolák v bláznivé féerii Bítls (2017).

Diváky stále baví i jeho výkon v roli nezaměstnaného oceláře „Bejka“ v muzikálové komedii Donaha! (2013) či v roli popleteného Ješka z Wartenberka v legendárním českém muzikálu Noc na Karlštejně (2014) a uchvacuje i dojímá také jako předák v loděnici Jackie White v muzikálovém hitu Poslední loď (2019). V současné chvíli ho můžete vidět v roli Anselma v Molièrově komedii Lakomec (2018), jako Krále v muzikálové pohádce Petra Ulrycha O statečném kováři (2020) či v romantickém muzikálu Pretty Woman (2021), kde mu připadla role Jamese Morse.

Již v době působení Zdeňka Junáka v Mahenově divadle o něj projevila zájem i televize, účinkoval v několika desítkách televizních inscenací i seriálů. Z tohoto období rád vzpomíná na natáčení dvoudílné inscenace Nerovná láska (1977), kterou v brněnské televizi režíroval Zdeněk Kaloč a v níž hrál s Evou Jakoubkovou ústřední milostný pár. První filmovou roli, jež Junákovi přinesla slávu, získal díky svému dobrému příteli a kolegovi Boleslavu Polívkovi, kterého oslovuje můj profesore, protože ho učil na JAMU. Šlo o první díl filmu Dědictví aneb Kurvahošigutntág (1992) režisérky Věry Chytilové, která mu svěřila roli Igorka, člověka, který naháněl kunčafty. A potom už ho začali poznávat i lidé na ulici. Širokou popularitu u televizních diváků si následně získal také jako hlas teleshoppingového prodavače u WS International Horsta Fuchse a na pomyslný vrchol ho pak vynesla především role brněnského četníka, praporčíka Josefa Ambrože v seriálu Četnické humoresky. Jak sám říká, postava Pepíka Ambrože mu byla blízká i svým stylem života – rád jedl, byl celkem líný, hrál na kytaru a zpíval. A to vše dle svých slov rád dělá i Zdeněk Junák. Dalším výrazným počinem v této oblasti z poslední doby je pak seriál Vinaři (2014), kde ztvárnil starostu Olina Vlčka.

Kromě všeho výše zmíněného se také s vervou věnuje dabingu, díky němu k divákům česky promlouvají herci jako Gene Hackman, Sean Connery, Gérard Depardieu, Michael York, či Alan Alda, nejbližší je mu ovšem svérázný detektiv v podání německého herce Ottfrieda Fischera ze seriálu Big Ben. Sám Zdeněk Junák miluje filmové westerny a v televizi se dívá nejvíc na cestopisy, dokumenty, sport a akční bijáky a je také velkým fanouškem starších i současných českých filmů.

Znají ho též posluchači Českého rozhlasu 2 Praha, kde moderoval pořad Písničky od srdce, na rozhlasové stanici Český rozhlas Brno moderoval pořad Rendez-vous s Junákem a od října 2015 na vlnách Českého rozhlasu moderuje pořady Srdcovky Zdeňka Junáka a Víkendové Srdcovky Zdeňka Junáka, na nichž spolupracuje s pravidelným hostem, exprezidentem Světové hádankářské federace Vítězslavem Koudelkou. Za tuto příležitost je vděčný, protože má rád lidi a rád si s posluchači povídá, a tak scénář, který dostává, často oživuje i svými historkami. Při první vlně pandemie v roce 2020 uváděl na všech regionálních stanicích pořad Na klidné vlně, který měl alespoň z části nahradit starší generaci osobní kontakt. O adventu 2020 byl průvodcem soutěže Vánoční pohlazení a zároveň je i občasným hostem v pořadu Patrika Rozehnala a Pavla Kučery Humoriáda, který rovněž vysílají všechny regionální stanice Českého rozhlasu.

V roce 1981 se oženil a se svou ženou Irenou žije dosud. Mají spolu dceru Zuzanu a radost jim dělají i vnoučata Sabinka a Sebastian.

Zdeněk Junák o sobě tvrdí, že ho baví „lenošit a snít“. Podle jeho aktivit to tak však nevypadá. Kromě práce v divadle, televizi, rozhlasu a dabingu se totiž věnuje i hudbě, která ho doprovází celým životem. Už před více než dvaceti lety s Josefem Hanákem, Zdeňkem Šmukařem, Igorem Vavrdou a Janem Kružíkem založili hudební seskupení Vinařští romantici, vydali album moravských lidových písní ve folkovém kabátě, dále hrají i balady, šansony, písně Vladimíra Vysockého i evergreeny jako Růže z Texasu a, i když už v pozměněném složení a jen příležitostně, vystupují dodnes, zato však vždy s nadšením a před vyprodaným hledištěm. Ke konci roku 2011 vyšla kniha Zdeněk Junák osobně, která je obsáhlým rozhovorem Zdeňka Junáka s Radkem Šauerem. Jeho životní motto zní: „Není umění sebrat se a jít, ale sebrat se a zůstat.“