Inscenace 1000 tváří Adiny přináší dobovou atmosféru a přitažlivý pohled za kulisy

Inscenace 1000 tváří Adiny přináší dobovou atmosféru a přitažlivý pohled za kulisy

Tisk

adina200Jeden barvitý život přinesla v živých barvách premiéra nové hry Daniely Sodomové. Inscenace, jejíž režisérkou a choreografkou je Adéla Stodolová, nese název 1000 tváří Adiny, což mnohé napovídá. Samozřejmě že jde o filmovou hvězdu Adinu Mandlovou. A není ani náhodou, že světová premiéra se uskutečnila v Městském divadle v Mladé Boleslavi - vždyť slavná herečka se narodila v roce 1910 právě v tomto městě.

Slavnostní premiéra proběhla v pátek 30. září a měla – vedle toho, že šlo o inscenaci povedenou a úspěšnou – i několik sympatických momentů. Třeba to byla řeč divadelní ředitelky Janety Benešové, malá výstavka přibližující osobnost Adinu Mandové a vznik inscenace 1000 tváří Adiny. Součástí premiéry bylo i malé představení zapůjčeného obrazu s ženským aktem s kyticí, kde jeho autor Zdeněk Tůma (1907 – 1943), jeden z hereččiných manželů, ztvárnil právě Adinu. Ostatně velkým překvapením bylo i uvítání Martiny Žižkové, dámy, která strávila s herečkou v roce 1991 její poslední dny v Dobříši.

Přiznám se, že mě představení uchvátilo už v prvních minutách, tedy od začátku do konce, a i když jsem věděl, co všechno mají autorka i režisérka za sebou, kolik krásné umělecké práce, nečekal jsem, kolik jímavé krásy mě čeká. Ocenil jsem nejen erudovanost obou tvůrkyň, ale i způsob, jakým Adinu Mandlovou a její život v trysku minulého století na jevišti představují. Nevyhýbají se jejím průšvihům stejně jako silným a krásným chvílím jejího charakteru.

adina foto1

Obraz za obrazem sledujeme hereččinu neúnavnou cestu ke slávě, a přitom stále toneme v napětí, co nás ještě na jevišti čeká a nemine, přičemž si uvědomujeme choreografii (Adéla Stodolová a Linda Rančáková) i proměnlivou scénu (Marek Cpin). Právě pohyb, tanec a hudba (nejen ta dobová), ale i dobře zvolené filmové projekce a jiné efekty jitří děj a hbitě mění kulisy času.

Vynikající byl nápad, kdy Adinu Mandlovou ztvárňují čtyři herečky – Malvína Pachlová, Svatava Hanzl Milková, Ivana Nováčková a Tereza Blažková j. h. – Každá je z jiné doby a každá z nich je na jevišti a vzájemně řeší svůj život. Zatímco Malvína Pachlová je tou noblesní hvězdou z filmového plátna, Svatava Hanzl Milková je tou pravou Adinou, která si „vyžere“ všechno, a přitom ve svých vzpomínkách vzpomíná často na své holčičí léta, která představuje Tereza Blažková. Čtvrtou Adinu představuje Ivana Nováčková, která už má coby dáma v letech téměř všechno za sebou, ale i tak je cítit její nadhled. To jsou také poslední momenty inscenace, které ztrácí kontury, ale o to víc nutí přemýšlet.

adina foto2

A další herecké obsazení? Výborní jsou herci Petr Mikeska, Martin Hrubý, Petr Prokeš, Milan Ligač a Ivo Theimer, kteří představují (jak jinak než) autentické postavy (Oldřich Nový, Hugo Haas, Vladimír Šmeral, Ben Pearson a mnozí další). Je to pestrá plejáda různorodých typů i Adininých mužů, ale jejich představitelé navíc umějí zpívat a tančit, což je další silná stránka představení. Totéž platí i o dalších herečkách, které hrají konkrétní ženy i svižný dav - jsou to Lucie Matoušková, Hana Marie Matoušková, Veronika Bajerová a Karolina Frydecká, která se promění v Ljubu Hermanovou.

Díky silnému scénáři a dobrým herecko-pěveckým výkonům se tak Adinin příběh zařadil podle mého mezi nejlepší divadelní životopisné inscenace. Talentovaná režisérka a choreografka vytvořila plastické dílo, kterému vtiskla jak příznačnou a přízračnou atmosféru různých období hereččina života, ať už byla nahoře nebo dole, tak přitažlivý pohled do zákulisí jedné z nejkrásnějších českých filmových hvězd. A že měla těch tváří 1000? Možná i víc.

adina foto3

Zdroj foto: Anna Hladká-Vašicová a Janeta Benešová


 

Přihlášení



Ty nejtemnější noční můry mají hluboké kořeny. Jaká tajemství se ukrývají za zdmi nádherného sídla?

Sedmnáctiletá Verity zůstala se svou sestrou Camille na Highmooru. Sní o tom, že se podívá i mimo jeho zdi, ale Camille dělá všechno pro to, aby se tak nestalo. Když Verity dostane list od vévodkyně z Bloemu, zdá se, že se jí konečně naskytla příležitost zažít dobrodružství.

Někdy je to hračka, jindy úsilí. I to je film o slavném šansoniérovi Aznavourovi

V jednom dni jsem zhlédl v kině dva filmy, což bylo ale v plánu. Vedle kvalitního českého filmu Rok vdovy jsem viděl i francouzský snímek Aznavour a líbilo se mi, jak je udělaný. Jednak že pojednává o velké osobnosti, jehož uměleckou tvorbu znám, jednak přechází jednotlivými kapitolami francouzského šansoniéra Charlese Aznavoura od raného dětství k dospělosti, od snahy prorazit k úspěchu, od nuzné chudoby a různé krize až k hvězdné kariéře.

Banner

Videorecenze knih

Hledat

Rozhovor

Arnošt Vašíček: Musí to být láska na první pohled. Šíleně bláznivá, která vás pohltí

archiv Arnošt VašíčekPZe svých cest za odhalováním záhad a tajemna si přivezl spisovatel a scénárista Arnošt Vašíček řadu velmi zajímavých artefaktů a sám sbírá muzejní repliky záhadných archeologických nálezů. A právě téměř dvě stovky jedinečných exponátů, které ...

Mnichův průvodce k čistému domu i mysli

V listopadu u nakladatelství Alferia v edici Východní řada vyšla knížečka Mnichův průvodce k čistému domu i mysli od autora jménem Šókei Macumoto. Tento autor se snaží popularizovat buddhismus a přenést jeho principy do každodenního života lidí, třeba právě pomocí úklidu jak mysli, tak svého obydlí.

Čtěte také...

Epilog jedné rodinné tragédie

epilog 200Může mít člověk, který má peníze a s nimi také velkou moc, ještě nějaký morální kredit? Dokáže rodina zbohatlíků ustát zamlčované nevěry, korupční aféry a vypjaté vztahy mezi rodinnými příslušníky? Na tyto otázky dostanete odpověď v Divadle na Vino...


Divadlo

Dvě roviny Mistra a Markétky v Moravském divadle

MaM 1Představení Moravského divadla Olomouc na motivy Bulgakovova slavného románu Mistr a Markétka se odehrálo v sobotu 20. 5. v 16:00 v rámci 21. ročníku festivalu Divadelní Flora.

 

...

Film

Zelinář a nejen jeho televize

200filmO období normalizace, o dusném bezčasí 70. a 80. let minulého století, kdy lidé, pokud se hlasitě nestavěli proti režimu a spokojili se s málem v oblasti hmotné i duchovní, mohli vcelku pohodlně žít, pojednává kniha Pauliny Bren Zelinář a jeho televize. ...