Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Nedílnou součástí Mikulášovy družiny jsou čerti. Proto není divu, že pár dní před tím, než řinčení pekelných řetězů rozezvučí ulice, uvedlo Městské divadlo Zlín pohádku z pera Jana Drdy Hrátky s čertem. Zlínští herci však zůstali doma nebo se v hledišti, popřípadě se pohybovali v převleku Mikuláše, anděla nebo čerta ve foyer divadla, neboť po jevišti pobíhali herci hostujícího Těšínského divadla.

Osud zavedl nebojácného vysloužilého vojáka Martina Kabáta do lesa, kde se blízko sebe nachází poustevna skorosvatého otce Školastyka i mlýn, ve kterém každou noc mastí karty čerti. Cestu Martinovi zkříží vdavekchtivá děvčata, princezna Dišperanda a její služebná Káča, které jsou ochotny pro ženicha přemoci bolest z píchnutí do prstu a upsat se vlastní krví peklu. V jistém okamžiku se zdá, že jejich duše budou od pekla uchráněny, neboť úpisy získá Martin. Ten se ale nechá napálit a mimoděk úpisy Káči a Dišperandy předá vyslanci pekel. Jelikož se však jedná o čestného člověka, vydá se do pekla svou chybu napravit a úpisy ze spárů pekelných mocností vytrhnout. Vzhledem k tomu, že je Martinovi napravování chyb (nejen jeho) a uvádění věcí na pravou míru tak nějak vlastní, díky jeho intervencím u „Nejvyššího“ jsou odpuštěny hříchy Sarka-Farka loupežníkovi a napravena pýcha otce Školastyka. Své štěstí též nachází vdavekchtivá Káča, kterou Martin hodlá pojmout za manželku. Činí tak sice s výhradami, že „…loupežníka a otce Školastyka od pekla zachránil a s Káčou ho bude mít do konce života“, ale k velké radosti Káči tak činí.

Pohádku nastudovali herci těšínského divadla v klasickém provedení, bez výrazných experimentů, víceméně bez odklonu od toho, jak ji znají čtenáři Drdových knih nebo milovníci filmového zpracování z roku 1956 režiséra Josefa Macha. Jedinou výjimkou jsou relativně četné pěvecké vložky. Právě díky nim bylo představení poutavé. Zpěv vždy zaručeně přitáhl místy polevující pozornost dětských diváků zpět k dění na jevišti, donutil je přestat se štěbetáním (polohlasným, sic) a dokonce jsem několikrát zaslechla z řad někde za sebou i zpívající dětský hlásek. Hudební vsuvky se povedlo naroubovat velmi zdařile, divák nemusel přeskakovat přes větší či menší trhliny v běhu děje.

Za dosti patrnou slabinu představení považuji nepříliš zvládnuté opanování prostoru jeviště. Lze to přičítat na vrub skutečnosti, že pohádku hrál hostující soubor, tudíž se nepohyboval na domácí, „ošahané“ a zmapované scéně. Nemohla jsem se zbavit dojmu, že kdyby herci nedleli v hloubi jeviště, ale odvážně se vydali na okraj, hra by působila především na dětského diváka jinak. Snad by bylo herce lépe slyšet, snad by pozornost diváků tak často neochabovala.

Jako velmi zdařilé hodnotím vybalancování míry strašidelnosti čertů. Při některých scénách se ze sedačky vedle mě ozývalo vystrašené kňourání, které však šlo snadno zažehnat uklidňujícím stiskem ruky. A během několika okamžiků tomu pomohli i sami čerti, jež se po hrůzu nahánějícím pekelném reji změnili v partičku tak trošku přitroublých ňoumů. Navíc kvůli kostýmům nebylo mnohdy snadné čerta odlišit od jiné postavy, a snad si především ti nejmenší diváci neodnesli trauma z ušmudlaných roztrhaných a hrůzu nahánějících pekelníků.

Za vyzdvižení stojí herecký výkon Barbory Niedobové v roli Káči, nad její přesvědčivou urputností při dožadování se ženicha by si jistě mnul ruce nejeden zástupce seznamovací agentury. Udělala na mě dojem i tím, že Káča v jejím podání nebyla jen vdavekchtivá „husička“, ale správná holka od rány, která si jde odvážně za svým snem, a která mnohdy drží ochrannou ruku nad princeznou Dišperandou. Prostě taková zkušenější kamarádka, kterou by si jistě přála nejedna holčička v hledišti.

Musím se přiznat, že jsem přemýšlela o vhodnosti navštívit pohádku, kde se to bude hemžit čerty několik dní před svátkem Mikuláše. Možná jsem se tak trochu obávala, že se po představení mí synové změní v ustrašené uzlíčky a já budu muset zapojit fantazii, abych zmírnila jejich strach z čertů. Nic takového se však nekonalo, neboť Hrátky s čertem moc neděsily. Na druhou stranu jsem však přišla o „zbraň“ v podobě strašení čerty, protože starší syn odhalil, že stačí povolat anděla a vše bude vyřešeno. V každém případě však přetrvává pocit z velmi příjemně stráveného odpoledne.

Hrátky s čertem
Žánr: hudební komedie
Uvádí: Těšínské divadlo Český Těšín
Režie: Karol Suszka
Scénář: Jan Drda, Zdeněk Barták, Petr Markov
Hrají:
Martin Kabát vysloužilý voják - Zdeněk Hrabal
Sarka-Farka loupežník - Miloslav Čížek
Otec Školastykus poustevník - Vítězslav Kryške
Lucius mladý čert na zkušené - Zdeněk Klusák
Lucius II - Jiří Krupica*
Dišperanda princezna - Jaromíra Brettová
Káča její služebná - Barbora Niedobová
Solfernus rádce pána pekel - Petr Sutorý
Belial druhý rádce pána pekel - Petr Sedláček *
Belzebub pekelné kníže - Karel Čepek
Omnimor venkovský čert - Petr Buchta
Karborund venkovský čert - Otakar Prajzner
Teofil anděl - Petr Pěnkava
Král královský otec - Jozef Fuska j. h.
Čertice, Andělé, Lesní a jiná havěť - Kristýna Maléřová,
Adéla Krulikovská,
Kristýna Blahutová*, Lucie Hrůzová*,
Markéta Kredbová*, Tomáš Hába *,
Petra Motlochová**, Přemysl Richter**,
Lukáš Hollý**, Martin Heczko **

Premiéra: 27. října 2006 v Těšínském divadle
Hodnocení: 60%

Zdroj foto: Těšínské divadlo