Kultura21.cz

Asi v polovině odpoledne tříkrálového se v blízkosti Divadla Scéna ve Zlíně zvýšil výskyt těšících se dětí a jejich rodičů, kteří mířili na zlínskou premiéru pohádky Rákosníček a jeho rybník. Těch dětí a jejich rodičů bylo tolik, že divadlo mohlo hlásit „plný dům“.

Sluníčko mělo náročnou šichtu, než se mu podařilo spáče Rákosníčka probudit. Ale když už se to podařilo, začaly se dít v rybníčku Brčálníku věci. Úplně nejdřív ze všeho bylo nutné uklidnit fňukající vílu Jůlinku, které pachatel ukradl perly. Sherlock Holmes by mohl jít na stáž k Rákosníčkovi kvůli jeho vyšetřovacím metodám a trpělivosti při vyslýchání kapra Vendelína. Nicméně se nakonec podařilo zjistit, že zlodějem je rak, a trestu neunikl. Peripetie připravila Rákosníčkovi rybka závojnatka, která kvůli své parádivosti a marnivosti málem skončila v čapím žaludku. Do prekérní situace přivedl Rákosníčka pulec, a to když jej Rákosníček považoval za chodící rybu, rybu s nohama. Takže možná tak trošku za vysvobození považoval Rákosníček vítr, který byl předzvěstí blížící se zimy a sladkého dlouhého spánku.

Dětský divák je komunikativní divák, divák komunikaci s herci vyžadující, proto je pro zdar představení nutné navázat s ním kontakt pokud možná co nejdříve. Sluníčko v podání Jana Janči tento úkol splnilo na jedničku, děti v hledišti mu podstatně „píchly“ s buzením Rákosníčka ospalce. A podle hlasitosti buzení lze usoudit, že děti pociťovaly nadšení, že byly do děje pohádky vtaženy. S nadšením pak sledovaly hemžení na jevišti a občas se v nich probudilo nutkání dění komentovat či výkřiky usměrňovat Rákosníčka, vílu Jůlinku, Sluníčko nebo kapra Vendelína. Jako osvědčený způsob, jak pobavit a rozesmát, se ukázal starý a otřepaný, nicméně neustále fungující, trik, kdy někdo předstírá spánek a pak vybafne na někoho. Jak prosté a přitom to nezklame.

Co se míry „stravitelnosti“ informací a dění na jevišti pro dětského diváka týče, podařilo se scénáristovi i hercům vyhmátnout přesně tu správnou míru, kdy se třeba i tříleté dítě chytalo a nečinilo mu problémy pochopit „vo co gou“. Divácký divadelní potěr ve školkovém věku neměl problémy ani s délkou představení, ba naopak. Představení tak nadchlo a pohltilo, že z úst tříletého diváka vylétlo postesknutí „To už je tak brzo konec? Já ještě nechci domů.“

V mých očích hercům jednoznačně vévodil Jan Janča v roli Sluníčka, raka zloděje a především kapra Vendelína. Jeho odzbrojující „ééé“, které vypouštěl z úst kapr Vendelín, když byl vyslýchán Rákosníčkem, diváky značně pobavilo a kapr si v tu chvíli získal sympatie jakožto roztomilý nekňuba. Že však Jan Janča umí i v jiných charakterech, dokázal v „serióznější“ roli, třeba jako Sluníčko. Naopak Barbora Hrubá dávala do role víly Jůlinky až moc. Především v okamžicích, kdy Jůlinkou cloumaly negativní emoce jako pohrdání, nazlobenost nebo netrpělivost, to její představitelka značně přeháněla. Pro dětského diváka tak bylo její rozpoložení více než dobře čitelné, na některé rodiče však mohla působit jako afektovaná fiflena. To Petr Hoffmann dokázal do puntíku přesně vystihnout Rákosníčka jako „skřítka neposedu, zvědavého jak opička“, prostě přesně to 3D ztvárnění, jaké jsem si představovala.

Je více než patrné, že všichni, kdo jsou pod inscenací Rákosníček podepsáni, mají s tvorbou představení pro děti zkušenosti a především mají pro dětského diváka cit. Docela přesným barometrem úspěšnosti představení bývá kromě síly potlesku i intenzita dětského štěbetání a míra nepozornosti pro zhruba půlhodině hry. Musím konstatovat, že tentokrát hodnoty na pomyslném barometru poukazovaly na to, že se dílo povedlo nadmíru dobře.

Název představení: Rákosníček a jeho rybník
Žánr: pohádka
Uvádí: Divadlo Scéna, Zlín
Režie: Janka Ryšánek-Schmiedtová
Scénář: Jaromír Kincl
Hrají: Rákosníček - Petr Hoffmann j.h. nebo Václav Hanzl j.h.
Víla Jůlinka, Závojnatka, Žabička, Vítr - Barbora Hrubá
Sluníčko, Rak Loupežník, Kapři - Jan Janča nebo Petr Ťopek
Premiéra: 16. 9. 2012
Hodnocení: 80 %

Zdroj fotografií: Divadlo Scéna