Režisér Václav Krška (1900-1969) patří mezi české režiséry, kteří zůstávají ve stínu svých slavnějších kolegů. Je uznáván jako průkopník poetických či lyrických výpovědí, jenž měl tu smůlu, že svého uměleckého vrcholu dosáhl v temných 50. letech, spoutáván tehdy vyžadovanými normami. Podřídil se jim zejména v sérii agitačních životopisů, ale zároveň jim unikal v procítěných, ideologických stigmat zcela zbavených přepisech Šrámkových předloh Měsíc nad řekou a Stříbrný vítr. A k velké obrodě svého talentu byl připraven díky kritickému snímku Zde jsou lvi, neskrývajícímu rozčarování z poměrů ve společnosti, který byl záhy odsouzen jako pomlouvačný. Pak už rezignoval…
O Krškovi, narozeném v jihočeské vísce Heřmani, již v uplynulých desetiletích pojednávala řada časopiseckých pojednání, dokonce vyšla Dvořákova monografie Poetický svět Václava Kršky (1989). Nyní se k zájemcům dostává sborník Osudová osamělost, sestavená z devíti metodologicky různorodých příspěvků, které přibližují jak jednotlivá díla, tak stylotvorné prvky jeho tvorby. Publikace byla zaštítěna olomouckou univerzitou, odkud pocházejí autoři jednotlivých statí, a jako třetí publikaci ji v ediční řadě Filmová mozaika (po knihách Marketa Lazarová a Kinematograf!) vydalo nakladatelství Casablanca.
Například Tomáš Uher zmapoval Krškovy aktivity před jeho vstupem do filmové branže, dovíme se mimochodem také o jeho problémech se soudy kvůli homosexuální orientaci. Jan Jendřejek podrobně popsal osudy prvního Krškova samostatného filmu Řeka čaruje – na černobílé fotografii (předchozí dva snímky spolurežíroval s jinými tvůrci): práce za něm začaly ještě za protektorátu a po osvobození se řešilo, co s celým projektem, zda není příliš poznamenaný německou nadvládou – nakonec byl přece jen dokončen. Škoda jen, že podobně nebyly zpracovány i další Krškovy filmy, které též narážely na rozpaky či vyslovenou nepřízeň (jmenovitě Stříbrný vítr a Zde jsou lvi).

Ondřej Sabol ve své studii přiblížil, jak Krškovy poetické filmy byly hodnoceny dobovou i pozdější kritikou, která žádoucí úrovně dosáhla až díky založení teoretického časopisu Film a doba. Svůj text pojal jako doplnění dosavadních převážně novinových ohlasů, když zkoumá narativní i stylistické postupy, všímá si smyslového opojení postav i diváka. Důležitý je příspěvek Milana Haina o kořenech Krškových životopisných počinů, které vyrůstaly z jiných kořenů – ze snovosti i expresivity – než jaké záhy filmařům vnutili stalinističtí ideologové. Jmenovitě rozebírá Housle a sen, pojednávající o houslovém virtuózu Josefu Slavíkovi, současníku a snad i konkurentu věhlasnějšího Paganiniho. Témuž filmu, respektive jeho snovosti coby důsledku hrdinova chorobného blouznění, se věnuje rovněž Andrea Faltýnková. Napsala, že snímek Housle a sen působí jako horečnatý sen, v němž je zpočátku velmi obtížné rozlišit jednotlivé roviny fikčního světa.
Další příspěvky rozebírají, co Krška natáčel (směl natáčet) v 50. letech. Životopisné filmy zkoumá na pozadí jednoho z nich, Posla úsvitu o vynálezci Josefu Božkovi. Ze srovnání verzí scénáře i výsledného filmu pak dovozuje, nakolik se výchozí záměry dařilo naplňovat, nakolik se obrušovala povahopisná schémata v kresbě jednotlivých postav. Jana Bébarová se dotkla dvou Krškových setkání s Fráňou Šrámkem, zajímala se o adaptační postupy při převádění literární předlohy do filmové podoby, rozlišuje příběh a vyprávění, osvětluje přenos narativních funkcí (mezi divadelní hrou a filmem v Měsící nad řekou - foto, mezi románem a filmem ve Stříbrném větru).

Závěrečný text Jany Jedličkové se zabývá ženskými postavami u Kršky – autorka si zvolila méně známý snímek Kde řeky mají slunce, s výrazným sociálním akcentem přibližující rigidní venkov v dobách před první světovou válkou. Škoda jen, že nikdo neprozkoumal herectví našich předních hereček (zejména Dany Medřické), které Krška s oblibou obsazoval. Je jistě pravda, jak se ostatně i v knize píše, že zejména ženské herectví bylo často teatrální, stylizované a „nefilmové“, avšak také strhávalo svou expresivní naléhavostí (třeba u Medřické v případě filmu Zde jsou lvi).
Kniha obsahuje cenné přílohy: nalezneme soupis literární Krškovy tvorby i shrnutí prací o Krškovi (doplnil bych ještě stať Ondřeje Koláře otištěnou v píseckém Otavínu či upozornil na rozsáhlou pasáž v knize Heřmaň od manželů Matoušových), připojen je ještě obšírný výběr další odborné literatury. Nechybí ani podrobná filmografie, zachycující všechny filmy, na nichž se Krška podílel, a to včetně televizních projektů, které chystal na sklonku života (a kterým se nikdo podrobněji bohužel nevěnoval). Jen schází zmínka, že se také podílel na sérii Shakespearovských monologů a rovněž na dvou dílech volného cyklu Malá noční povídka.
Milan Hain, Milan Cyroň a kol. : Osudová osamělost. Obrysy filmové a literární tvorby Václava Kršky.
Vydala Casablanca, Praha 2016. 272 stran.
Hodnocení: 90 %
Foto: kniha, Česká televize

| < Předchozí | Další > |
|---|





Zuzana Součková je česká spisovatelka, která žije se svým manželem a pejskem v západočeském Stříbře. Těsně před padesátkou se rozhodla začít běhat a psát. Od té doby inspiruje své okolí i čtenáře. Říká o sobě: „V den, kdy jsem pochop...
Co by to bylo za vánoční svátky, kdyby v televizi neběželo velké množství pohádek. Vedle každoročně hojně reprízovaných a všemi generacemi milovaných pohádek, přichází Česká televize vždy s alespoň jednou novou pohádkou. Tentokrát se ...
Obraz, který prosvítí byt, nemusí být drahý. Ve smíchovské Galerii Evy Jandejskové (Preslova 2, Praha 5) je pestrý výběr. Obrazy si tam můžete vybrat osobně, chystány jsou i nové internetové stránky. Cena je na domluvě. Pokud se vám zalíb...
Novou autorskou inscenaci oceňované dramatičky a režisérky Martiny Kinské s názvem Štyrský/Toyen/Heisler uvede 27. března v premiéře Švandovo divadlo na studiové scéně.
„A co byste pro lásku udělali vy?“ ptá se podtitul nového filmu režiséra Davida Laňky JEDNA NOC. Vypráví příběh jedné osudové lásky, která právě v tuhle chvíli musí dokázat, že obstojí. V hlavních rolích filmu zabývajícího se tématem sexuálních ...