Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Už jsme asi pozapomněli, že ještě před čtvrtstoletím byly běžné kolektivně organizované závodní dovolené, přidělované odbory (jednotné, komunistické nadvládě podřízené Revoluční odborové hnutí - neboli ROH) pracujícím, řečeno dobovým termínem. Na dovolenou přispívaly, takže "dovolenkář" doplácel částku spíše symbolickou. O tom vše pojednává Alžběta Čornejová v knize Dovolená s poukazem, zachycující zejména období 1948-1968, avšak s výpravami jak do období předchozích, tak následných.

Své spíše povšechné, více popisné než výkladové pojednání, vycházející z nedávno obhájené diplomové práce (a s patrným školním původem), rozčlenila do jedenácti kapitol, v nichž postupně probrala jednotlivé aspekty zvoleného tématu. Začíná u obecných záležitostí, ať již se jedná o zdroje poznání, zejména archivní, ale také sem lze zařadit orální historii (tedy vzpomínky pamětníků), nebo sociologicky vymezená úvaha o proměnách využívání volného času.

Málokdo si totiž uvědomí, že samotná idea "dovolené" (ve smyslu i několikatýdenního odpočinku) se rodila postupně a zprvu byla dostupná zejména pro majetné vrstvy, zatímco pro jiné - např. rolníky na vesnici - vůbec nepřipadala v úvahu, protože se celoročně musely starat o svou živnost, případně jim na ni nezbývaly žádné finanční prostředky.

Autorka upozorňuje, že kolektivní dovolenou pro dělníky - zvláště v těch ve strategicky důležitých odvětvích - začaly prosazovat již nacistické úřady (nejprve v Německu, pozdějí také v protektorátu Čechy a Morava) a sledovaly tím stejný cíl jako následné komunistické zřízení: v podstatě se jednalo o korumpování dělnictva dočasnými výhodami. Dovíme se podrobnosti o struktuře odborové rekreace, o podmínkách účasti a vybíraných poplatcích. Průběh takovýchto akcí byl samozřejmě odlišný v dobách nejtužšího stalinismu na jedné straně a řekněme koncem 60. let během všeobecného uvolnění.

Kolektivní dovolené, zimní i letní, se pořádaly nejen v českých destinacích, ale rovněž ve slovenských horách - mějme na paměti, že stále existoval jednotný československý stát. Závodní "poukazová" dovolená mohla vybrané a zvlášť prověřené šťastlivce vyvézt i do zahraničí, byť hlavně do toho "spřáteleného" - do Bulharska, Rumunska, od 60. let také do východního Německa (po postavení berlínské zdi) a zejména do Jugoslávie, ojediněle na Západ. Například v roce 1968 mělo do zemí socialistického tábora takto vycestovat 16 943 lidí, do kapitalistické ciziny pouhých 1300.

Důležitou součástí odbory zajišťované rekreace byly rovněž dětské (pionýrské) tábory, taktéž dotované. Čornejová popisuje, jak byly organizovány, jak vypadalo stravování i zdravotnická péče - a samozřejmě ideologické působení. Také tato idea má své starší kořeny, na počátku stojí skautské hnutí, avšak plošnou snahu podchytit děti a mládež nacházíme hlavně za německé okupace, samozřejmě pod patronací kolaborantského Kuratoria pro výchovu mládeže.

Závěrečná jedenáctá kapitola pojednává o filmovém a literárním zobrazení odborové rekreace. Autorka si vybrala tři emblematické filmy, které danou tematiku zpodobňují. Všechny jsou podnes uváděné (a zajisté i sledované, protože jinak by je televize nevysílaly): Dovolená s Andělem a Anděl na horách z 50. let, Hogo fogo Homolka, poslední, počátkem 70. let natočená část "homolkovského" triptychu o jedné groteskně hašteřivé maloměšťácké rodině.

Ukazuje, jak i hrané příběhy odrážely dobové představy o podobě dovolených. Důležité jsou zejména první dva tituly, kterým vévodí Jaroslav Marvan coby popudlivý dopravní revizor. Zatímco Dovolená s Andělem angažovaně staví na uvědomělé pracovní aktivitě i během dovolené, je-li zapotřebí pomoci, volné pokračování Anděl na horách již rozpracovává jen notně kýčařský motiv milostných neshod.

Čornejová tu ovšem mimoděk prozrazuje, že jí schází odborná filmoznalecká průprava, takže se převážně soustředí na popis syžetu, ohlasy v tisku a jejich komentování, případně čerpá z nepříliš spolehlivých, snad až alibistických vzpomínek herců (tiskem vydané Marvanovy paměti). Příliš nevnímá rozdílnou vypravěčskou strukturu probíraných snímků a jejich ideové zakotvení. A především nezkoumá, v čem tkví jejich neslábnoucí obliba, zvláště pak v případě úvodní Dovolené s Andělem.

Ačkoli se na počátku knihy dotýká sociologických průzkumů, neuplatňuje sociologický přístup také na filmová a literární ztvárnění, aby se dopátrala vývoje diváckého náhledu na ně. Možná by pak pochopila nejen jejich přitažlivost, ale také zdroj nynějšího nostalgického vztahu k éře kolektivně trávených dovolených. Ostatně působnost tohoto fenoménu je daleko širší: jak nasvědčuje snímek Hříšný tanec, získal svou podobu také v americkém prostředí. A dnes se převtělil do "animačních aktivit", tak rozšířených v rozličných přímořských letoviscích, třeba egyptských.

V knize dokonce zachytíme i zajímavou zmínku o tom, že ještě dnes jsou pořádány - a vůbec ne jako zábavná recese – jakoby rekonstruované odborové pobyty, naplněné společnými rozcvičkami, turistickými výpravami i zábavou. Téměř podprahově připomenutý (ani ne půlhodinový) televizní dokument Dovolená ve starých zlatých časech, který zachycuje jednu takovou akci uspořádanou v tatranském hotelu, kde se kdysi natáčel Anděl na horách, není ovšem jediný. Ještě podrobněji dotyčné počínání a mentalitu účastníků prozkoumal Zdeněk Jiráský ve Sladkém mámení. A nalezli bychom i další tituly: např. Dovolenou včera, dnes a zítra, nemluvě o mnohých ideologicky manipulovaných dokumentech, vzniklých za protektorátu i ve čtyřicetiletí socialismu.

A konečně bychom neměli zapomínat, že souběžně s kolektivně prožívanou dovolenou existovaly i výpravy "za hranice všedních dnů" veskrze privátní a tak říkajíc po vlastní ose. (Navíc tu existuje úzká spojitost s chatařením a chalupářstvím.) I této linie se filmaři už v 50. letech dotkli, třeba v dramatu Srpnová neděle nebo v komedii Slečna od vody; samozřejmě s příslušným kritickým akcentem.

Z normalizačního období lze přidat prostoduchou agitku Tři chlapi na cestách, nabádavou televizní frašku Dovolená na úrovni nebo kdysi tak populární bakalářský cyklus, který také přispěl několika povídkami (např. Moje nezapomenutelná dovolená). Zkrátka: problematika odborářských dovolených či vůbec trávení volného času, počítaje v to filmový či literární odraz, je mnohem pestřejší a zasloužila by si obšírnější, i metodologicky rozvětvenější průzkum, jazyk méně suchopárný, marně zalévaný občas prý zábavnými citacemi z dobových zpráv. Závěrem si nemohu odpustit poťouchlý povzdech: má smysl vydávat pro školní účely psanou práci?

Alžběta Čornejová: Dovolená s poukazem

Vydala Academia v roce 2014, 251 stran.
Hodnocení: 60%

Foto: Academia, Nova

  

    

    
1
    
2
    
3
    
4
    
5
  

  ( 0 hlasů )