Také k nám pronikla kultura Made in Japan
Banner

Také k nám pronikla kultura Made in Japan

janponsko perexJaponsko přitahuje svou exotičností, odlišným či spíše možná paralelním vnímáním snad všeho, nač si vzpomeneme - a jeho kultura fascinuje svou někdy obtížně uchopitelnou svébytností. Evropský či americký uživatel není konfrontován jen s literaturou či filmy, ale také se světem kreslených postaviček, které někdy vytvářejí samostatný vesmír obydlený bezpočtem duchovních spřízněnců. Právě ryze japonským fenoménům otaku, manga a anime, které si - aspoň prostřednictvím odrůstající mládeže - podmanily i "náš" civilizační okruh, je věnován sborník Made in Japan.  

 

 

V šesti kapitolách, od obecně seznamujících postřehů o japonských zvyklostech po exkurse do speciálních oddílů novodobé japonské popkultury. Jan Sýkora, autor vstupní úvahy o japonské mentalitě, se snaží postihnout základní odlišnosti: zatímco evropské (západní) pojetí historie se vyznačuje hledáním souvztažností a logiky vývoje, v Japonsku se dějiny vnímají jako nepřetržitý sled přítomností plynoucích událostí bez vědomého zásahu jedince.  

Jak Sýkora píše, "jedinec sice nemůže běh dějin ovlivnit, ale musí si ho všímat - neboť nese jeho důsledky - a v daném okamžiku (teď) v souladu s ním i jednat." A dodává, že tento přístup lze vystopovat v různých oblastech japonské kultury, v hudbě, písemných památkách, architektuře a také v náboženských představách, kdy není od sebe od sebe oddělen svět vezdejší a posmrtný (existuje-li nějaký), nýbrž obé splývá ve společném prostoru, obývaném lidmi i božstvy.  

Sýkorova zjištění pak pomohou lépe porozumět následným kapitolám, ať již jsou věnovány lidičkám zvaným otaku, kresleným komiksům zvaným manga, animovaným i hraným filmům jakož též videohrám. Přičemž za „otaku“ lze označit každého přívržence výše zmíněných (audio)vizuálních produktů, jenž se rád stylizuje do té či oné postavy z nich a pokouší se jí i svým vzhledem připodobnit. Karel Veselý tyto nadšence v druhé studii označuje za "obsedantní fanoušky japonské popkultury, pro něž je společenský styk nutným zlem." Zjevně se jim snáze komunikuje skrze sociální sítě než v osobním kontaktu.  

japonsko1

Veselý mapuje kořeny hnutí otaku, vysvětluje, jak se v samotném Japonsku měnil vztah k této komunitě, která záhy přesáhla jeho hranice. Bohužel již nepodchycuje rozšíření v cizině, počítaje v to i české prostředí, kde rovněž žijí početné houfy vyznavačů, s potěchou se účastnících i celorepublikových otakusrazů.  

Ale domnívám se, že vzájemná komunikace skrze sociální sítě (i případná osobní setkání v blízkosti bydlících jednotlivců) může nabýt i terapeutického účinu, neboť za přechýlením do světa otaku se skutečně mohou skrývat problémy se zařazením do školního kolektivu, rodinné nesnáze, osobnostní rozháranost atd. Tohle všechno lze probírat a hledat případnou radu od duchovně spřízněných vrstevníků. Protože sdílení podobných zážitků má svůj nepochybný význam. Jenže si možná ani nepřipouštějí, že v jejich životech mohou snadno převážit počítačové hry simulující partnerské vztahy nad aktivním vstupem do méně přehledného a předvídatelného skutečného světa.  

Kapitolu o kreslených (zpravidla sešitových) komiksech zvaných manga sepsala Anna Křivánková, anime - neboli svérázné odrůdě animovaných filmů - se věnuje Antonín Tesař. Jan Miškov se zaměřil na videohry a Jiří Flígl se poohlédl po současném japonském hraném filmu, který ovšem ve svém "postmoderním" šílení stěží dosahuje výpovědních hodnot jako kdysi u Kurosawy, Šinda či Imamury. Snad jedině Takeši Kitano, jehož rovněž u nás známým Ohňostrojem se Flígl podrobněji zabývá, by se jim mohl rovnat.  

japonsko3

Snadno vytušíme, že příspěvky spojuje především touha postihnout vývojové aspekty dané oblasti. Samozřejmě že se mně, který se probíranými oblastmi cíleně nezabývá, obtížně posuzují jednotlivé texty, avšak jsem toho názoru, že se příliš uzavírají do své "příhrádky" a nenahlížejí, snad s částečnou výjimkou Jiří Flígla, za vymezené hranice. Připomenu aspoň, že existuje francouzský dokument Otaku, vysílaný kdysi i Českou televizí.  

Domnívám se, že každý ze zařazených článků prozrazuje jisté fanouškovství a obdiv, převažující nad nezaujatě odborným průzkumem, jaký lze nalézt v úvodním Sýkorově pojednání, prozrazujícím i pobaveně shovívavý odstup. Zato oceníme bohatou obrazovou výbavu, názorně doplňující jednotlivé tematické okruhy. Neméně přínosný je slovníček běžnému čtenáři sotva srozumitelných výrazů, z nichž by mu mohl povědomě znít nanejvýš termín karaoke. Zájemce o prohloubení znalostí jistě ocení seznam literatury, vesměs cizojazyčné (dovolím si doplnit aspoň upozornění na knihu Mistři japonského filmu od českého japanologa Antonína Límana).

A z údajů na záložce vyčteme, že někteří pisatelé (Jan Sýkora, Anna Křivánková, Jan Miškov) pocházejí z univerzitního prostředí, další jsou označeni za publicisty (Karel Veselý, Antonín Tesař). U Jiřího Flígla popisek naopak zdůrazňuje podíl na organizaci přehlídek Filmasia a Festival otrlého diváka, dále že přispívá do časopisů Cinepur a A2. Ovšem, že zaměstnán je v České televizi jako dramaturg (a to je nepochybně hlavní činnost), se již nikde nedočteme; možná se za to stydí...

MADE IN JAPAN Eseje o současné japonské kultuře

janponsko

Editor: Ondřej Kavalír
Autoři: Karel Veselý, Anna Křivánková, Antonín Tesař, Jan Miškov, Jiří Flígl
Vydalo nakladatelství Labyrint v roce 2014
143 strany
Hodnocení: 80%

Foto: kniha

( 0 hlasů )



 

Přihlášení



Soutěže

Má cesta za štěstím - autobiografie Mistra

gottPrávě vychází unikátní autobiografie největší legendy české a československé hudební scény všech dob. Autentický obraz fascinující životní dráhy výjimečného umělce s mezinárodním renomé, který na hudebním nebi začal zářit ve svých dvaceti letech.
SUPRAPHON

V hlavní roli Tomáš Holý a jeho nesnadný život i tragický konec

Český spisovatel, básník a držitel Magnesie Litera – Kosmas Ceny čtenářů za rok 2018 Ota Kars přichází s již druhou knihou o jednom z nejslavnějších českých dětských herců. V hlavní roli Tomáš Holý, tentokrát prostřednictvím krásně zpracovaného grafického románu.
Nakladatelství Argo

Rozhovor

Zpráva z jednoho divadla v časech korony

Divadlo Viola Robert Tamchyna perexJaké problémy řeší ředitel divadla Viola Robert Tamchyna a jaké pozitivní impulzy, zkušenosti či inspirace přicházejí a ovlivňují chod Viloly, o tom si přečtěte v následujícím rozhovoru.

...

Hledat

Videorecenze knih

Vymazlené dítě harfistky Jany Bouškové – sólové album Má vlast

Dokážete si představit harfu jako plnohodnotný sólový nástroj, který dokáže znít jako celý symfonický orchestr? Harfistka Jana Boušková pojala tuto otázku jako výzvu a v průběhu čtyř let upravila vybrané skladby českých velikánů, jakými jsou Smetana, Dvořák a Suk, do zcela unikátní podoby.
Supraphon

Z archivu...

Čtěte také...

RETRO: Rozhovor Francise Forda Coppoly
ImageSedmdesátá léta  se stala zlatým obdobím amerického režiséra Francise Forda Coppoly, který proslul zejména filmovou adaptací Kmotra, jehož první díl byl oceněn třemi oscarovými soškami. Mezi prvním a druhým dílem této mafiánsk...

Literatura

Série Naturalista řeší Temný vzorec

temny vzorec 200V říjnu vyšla u nakladatelství Kalibr další kniha Andrewa Maynea ze série Naturalista, nápaditý thriller Temný vzorec. A já už chápu, proč je kolem toho takové haló! Pokud vás autor Andrew Mayne také míjel, měli byste to napravit.

Divadlo

Prostory Roxy a NoD slaví 20 let!

narozeniny roxy be twentyDruhé kulatiny oslaví kluby, jejichž adresa je známá tisícům lidí v celé zemi. Mimořádný věk si žádá mimořádnou oslavu a tou rozhodně program, nazvaný BE TWENTY, je! Svůj program má Roxy i

Film

Příběh ze současného Egypta

YOMEDDINE perexBešaj (Rady Gamal) žije v koptské kolonii pro leprotiky, kam ho jako dítě umístila jeho rodina. Našel si tu manželku, kterou má rád, a taky práci – sbírá věci na smetišti. Když jeho manželka zemře, pocítí stárnoucí muž naléhavou potřebu ně...