Kniha o filmu Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec

kuchar perex Nakladatelství Casablanca se ujala záslužného úkolu, jakým je vydávání knižních monografií o jednotlivých světově proslulých filmech. Tak se čtenáři mohli seznámit například s Metropolis, Občanem Kanem, Sedmou pečetí, Andrejem Rublevem, Matrixem - a nejnověji (jako osmou položkou v pořadí) s anglickou vražednickou a dokonce kanibalskou tragikomedií Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec.

Poprvé se stalo, že knihu napsal český autor, Zdeněk Hudec. A hned předložil spis dvojnásobně obsáhlý oproti dosavadním překládaným svazkům.

Hudcovo jméno není neznámé, v Casablance vydal už monografii o americkém režiséru Samu Peckinpahovi. Je podepsán pod zhruba třemi desítkami textů, které publikoval v časopise Cinepur (v letech 2001-2010), jeho studie nalezneme též v Iluminaci či slovenském Kino-ikonu. Podílel se na řadě sborníků, z nichž některé byly na Kultuře 21 recenzovány (Poetika zločinu, Genderové stereotypy v animované tvorbě Walta Disneye).

A co je důležité: ať již k jeho textům zaujmeme jakýkoli postoj, nikdy jim nelze upřít pečlivost vypracování, promyšlené předestření a zdůvodňování výkladu. Prozrazují podrobné seznámení s hodnoceným dílem či osobností, s dostupnými prameny i kritické nakládání s ohlasy. To se týká rovněž jeho druhé knižní publikace.

Film Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec natočil před čtvrtstoletím britský režisér Peter Greenaway, jehož celá tvorba se vyznačuje experimentujícím zacílením, čerpá z klasického malířství, souběžně uhranut divadlem, literaturou i písmem. To vše se odráží i ve zmíněném titulu, který do českých kin - bohužel jen v omezené síti filmových klubů - pronikl v roce 1996. Později se ještě objevil na obrazovce, avšak vydání na DVD se český trh dosud nedočkal. Nezbývá než vyslovit lítost, že ani vydavateli se nepodařilo zajistit, aby se kniha prodávala i s filmem, o kterém pojednává. Bylo by to zajisté optimální řešení.

Na Hudcově zpracování je sympatické již to, že se vyznačuje nevtíravou hravostí, někdy snad až jakýmisi pobavenými postřehy, vyjadřuje se srozumitelně, když osvětluje své (i převzaté) náhledy. Hned v úvodní kapitole, kde se zabývá výstavbou filmu, si vypůjčuje gastronomické termíny a příměry, jak naznačuje hned samotným názvem - Z čeho je Kuchař uvařen? A podobně je nazvána i závěrečná kapitola Vražedné jídlo, genderová asymetrie a exkrementy moci.

kuchar 1

Výklad ryze odborných záležitostí (o demontáži filmové iluzivnosti, o režijním pojetí, o výpravě a barevném řešení, o kostýmech, ale také o podílu kamery, střihu a zvukovém opracování) a poté kontextu, v němž Greenawayovo vyprávění existuje a oslovuje, doslova vybízí, aby si čtenář film co nejrychleji někde opatřil a sám ohmatal to, o čem Hudec tak přitažlivě, a přitom zasvěceně vypráví.

V dalších čtyřech kapitolách, vložených mezi tyto dva texty, jako by se inspiroval jednotlivými postavami (kuchař, zloděj, žena a milenec), k nimž - respektive k vlastnostem a kontextu, v nichž fungují - vztahuje následující úvahy, ať již se týkají obžerství, politické alegorie nebo kanibalismu. Přitom se neupíná jen na film samotný, ale témata jím dotčená zkoumá skrze další Greenawayovy záliby (výtvarné umění) i jeho jiné filmy, rozebírá i „spřízněné“ tituly jako Velká žranice, Salo aneb 120 dní Sodomy, dokonce padne zmínka o české televizní hříčce Dopisy v krajkách.

Dotkne se ovšem rovněž Freudovy psychoanalýzy, různých filosofických úvah, feministických výkladů, nechybí ani rovina podobenství. Film totiž vnikal v době bezohledného panování Margaret Thatcherové a mohl na ni reagovat. V takovém případě by kuchař zastupoval státní zaměstnance a vůbec všechny svědomité občany, kteří pokorně snášejí příkoří, zloděj zosobňoval thatcherovskou aroganci a nenasytnost bezbřehé moci, žena by symbolizovala celou Britanii, zatímco smolařský milenec-intelektuál, jenž skončí zardoušen knihou o Velké francouzské revoluci, poté upečen a pojeden, odkazuje k neúspěšné levicové opozici...

Zdeněk Hudec: Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec