Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Tato planeta skýtá přenádherné a majestátní kouty panenské přírody, nad nimiž se tají dech. Tato planeta skýtá množství druhů zvířat a rostlin. Na této planetě však žije i člověk. Člověk přetváří tuto planetu k obrazu svému. Přetváří přírodu, stěhuje zvířata, využívá lidí, těží nerosty. A tak tato planeta skýtá i mnohdy zbytečné výdobytky moderní civilizace, které padne za oběť tu pár druhů rostlin, tu pár kusů vzácné zvěře, tu lidská důstojnost…

To je jen pár pocitů, které mohou - a koneckonců snad i mají - popadnout diváka při sledování filmových esejů GODFREYE REGGIA. Společnost Magic Box uvedla na trh dva z jeho legendárních dokumentů, které si vystačí beze slov, oslovují jen silou obrazu a podmanivé minimalistické hudby Philipa Glassa. První se nazývá Koyaanisqatsi, druhý Powaqqatsi.

Když se před třemi desetiletími film Koyaanisqatsi poprvé objevil v amerických kinech, zapůsobil jako bomba. Všechny zaskočil, ba ohromil. Jeden z kritiků jej přirovnal k "tripu bez pomoci drog" a Reggio se bavil tím, jak se jeho filmový debut kdekdo snaží mermomocí někam zařadit. "Brali to jako něco divného, jako kočku, co štěká," vzpomíná, "nikdo si s tím nevěděl rady."

Realizace skladebně náročného filmu trvala sedm let, tolik času si vyžádalo prohledávání archivních fondů. Režisérovy vlastní dotáčky tvoří menšinu. Jazykolamný název snímku pochází, stejně jako duchovní inspirace, od indiánského kmene Hopi. Koyaanisqatsi znamená vykolejený život či život vytržený z rovnováhy.

Bez zajímavosti není ani fakt, že ve stejném čase, na druhé straně světa, realizoval duchovně spřízněné dokumenty arménský režisér Artavazd Pelešjan. Oba básníci i myslitelé mezi filmaři přitom dokonce použili místy téměř shodné záběry. Od té doby začal Reggio jezdit po světě vyzbrojen Pelešjanovými filmy a svého generačního i myšlenkového druha, který se bohužel narodil a pracoval v někdejším Sovětském svazu, se snažil všude propagovat. (Ostatně Pelešjana, u nás veskrze neznámého, loni připomenul i karlovarský festival). Reggio zavítal několikrát do České republiky a nebyly to návštěvy náhodné: v týmu jeho spolupracovníků působil i vynikající český střihač (a nyní režisér) Miroslav Janek.

V dalším snímku Powaqqatsi (1988), opět většinou sestaveném z archivních zdrojů, svůj pohled Reggio zaostřuje na rozličné podoby lidské existence a způsobu obživy. Stejně jako ve svém předchozím filmu se i nyní obešel bez jediného slova komentáře, opět použil minimalistickou Glassovu hudbu. A samozřejmě není důležité, odkud jednotlivé záběry pocházejí, režiséra zajímala jen celková mozaika skládající se z bezpočtu plošek, pokaždé vzbuzujících úžas svou výtvarnou krásou i výmluvností svého poselství. Oslovují zpomaleným pohybem lidí nesoucích těžké promáčené pytle i zrychlenými okamžiky dokládajícími až horečnatý tep velkoměst.

Vyprávění se skládá ze tří tematických rovin: v první sledujeme nejrůznější podoby těžké fyzické práce, v druhé dřinu střídá náročné duševní vypětí, aby se posléze oba akcenty slily v jeden mohutný proud - bída se stěhuje spolu se svými nositeli do velkoměst, na jejichž okrajích vznikají chudinské slumy a hromadí se hory odpadků. Ještě k vysvětlení nezvyklého názvu: opět pochází z jazyka indiánského kmene Hopi a bývá vykládán jako kouzlo života, ale také život na úkor jiných.

Škoda, že distributor do nabídky nezařadil ještě s nimi související středometrážní snímek Anima mundi (název pochází z latiny a lze jej přeložit jako "duše světa"), který vznikl na objednávku jedné ekologické organizace, režisér prostě sestříhal archivní materiál, ale výsledek je ohromující. Vytvořil doslovnou obrazovou symfonii o proměnlivosti života na Zemi.

Abychom lépe pochopili souvislosti Reggiovy tvorby, podívejme se do jeho minulosti. Narodil se 29. března 1940 v New Orleansu. Už jako čtrnáctiletý chlapec vstoupil do církevního řádu Křesťanských bratří a později se jakožto duchovní zabýval resocializací problémové mládeže v Santa Fe.

Teprve po překročení "Kristových let", vyvázán z povinností řeholníka, začal s přípravami na své další, nepochybně důležitější poslání - na poslání filmaře. Důležitější proto, že jako mnich by bezpochyby dál šířil dobro mezi mravně pokleslou mládeží, kdežto jako filmař s vytříbenou obrazotvorností a udivujícím duchovním obzorem může promlouvat k miliónům.

Koyaanisqatsi
USA 1982, 83 minut
Režie: Godfrey Reggio
Scénář: Ron Fricke, Godfrey Reggio, Michael Honig, Alton Walpole
Kamera: Ron Fricke, Christine Gibsonová
Hudba: Philip Glass, Michael Honig
Střih: Alton Walpole, Ron Fricke

Powaqqatsi
USA 1988, 99 minut
Režie: Godfrey Reggio
Scénář: Godfrey Reggio, Ken Richards
Kamera: Graham Berry, Leonidas Zourdoumis
Hudba: Philip Glass
Střih: Iris Cahnová, Alton Walpole, Miroslav Janek

Hodnocení: 100 %

Foto: www. pomegranatearts.com, www.toutlecine.com, www.imdb.com, www.internationalartsmovement.org, www.jedinak.cz