Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Do českých kin vstupuje německý koprodukční snímek Čtvrtá mocnost. Jeho autor Dennis Gansel, režisér mezinárodně oceněného filmu Náš vůdce (Die Welle, 2008), se opět vrací k tematice pomyslných hranic demokracie a totalitarismu. Čtvrtá mocnost předkládá kritický pohled na novinářské prostředí současného Ruska a upozorňuje tak na umně skrývané totalitní praktiky fungující v podmínkách obecně deklarované demokracie.

Teritorium „čtvrté velmoci“, jak lze tisk metaforicky pojmenovat paralelně k rozdělení státní moci na zákonodárnou, výkonnou a soudní, bývá divácky velmi atraktivní. Komediální zápletku ale tentokrát opravdu nečekejte. Již bylo v kinematografii nejednou dokázáno, že povolání novináře, a to nejen reportéra, bývá velmi krušné. Co teprve, pokud je vykonáváno v místě, kde se již tradičně nemožné stává skutečností (a naopak).

Zajímá vás, co všechno může zažít německý novinář v Moskvě? Jste-li pesimistou, možná tušíte tragické drama. Optimistům asi nic nezabrání alespoň na chvíli doufat v romantickou komedii. A ryzí idealisté se pravděpodobně směle těší na napínavý thriller o důležitých společenských hodnotách, které nakonec zvítězí. Avšak realisté, dost možná znalí ruského prostředí, se s prozíravostí sobě vlastní neodvažují ani tušit, ani doufat, natož se na cokoli těšit.

Veškeré události i osoby zobrazené ve filmu jsou smyšlené. Tohoto upozornění se divákům dostane pro jistotu hned v úvodní sekvenci. Přesto z realisticky pojatého příběhu mrazí, a to nejen kvůli tomu, že se odehrává v chladem proslulých končinách. Narážky na skutečné, ale běžnému zdejšímu životu přecejen vzdálené události jsou silnou oporou filmu. Autentičnosti výrazně pomáhá kamera Daniela Gottschalka, o jehož řemeslných schopnostech jsme se již mohli přesvědčit např. ve filmu Krabat (rež. Marco Kreuzpaintner, 2008). Technika nervózního, místy rozechvělého obrazu udržuje napětí a vtahuje diváky do děje, který sám o sobě není jen tak lehce k prostoupení.

Herecké výkony decentně souznějí s vážnějším laděním příběhu. Panevropské obsazení nabízí zástup více či méně povědomých tváří, nutno podotknout, že velmi vyhledávaných v nezávislých či národních produkcích. Hlavní roli ztvárnil Moritz Bleibtreu, známý ze snímku Baader Meinhof Komplex (rež. Uli Edel, 2008). Nejen pamětníci si v jedné z vedlejších rolí mohou připomenout jugoslávskou hvězdu sedmdesátých let Radeho Šerbedžiju. Příznivci o něco mladších hereckých nadějí naopak mohou ocenit další skvělé výkony Marka Ariho, Kasii Smutniak či stále obsazovanějšího Maxe Riemelta.

Režisér se v produkční fázi obklopil „prověřenými“ spolupracovníky, a tak je možné, že vám Čtvrtá mocnost třebas i formou hudební stopy (Heiko Maile) evokuje již zmiňovaný film Náš vůdce.

Vyznění snímku balancuje mezi pokusem o aktuální společenskou kritiku a snahou o plnohodnotný akční film. Tomu pochopitelně není co vytknout. Nicméně to ale asi bude důvodem, proč dramaturgicky trochu rozkolísaný příběh občas sklouzává do banálních rovin a proč některé záběry nemají daleko ke klišé, která nahrazují realističnost schematičností. Na druhou stranu – i taková někdy může být skutečnost.

Konspiračně laděný (avšak nikoli zcela nepodložený) námět, reflektující problematiku neomezného politického vlivu, přinejmenším vyvolává otázky nad tím, nakolik jsme (a máme-li vůbec být ochotni) věřit sdělovacím prostředkům, a jak je to vlastně s tou jejich „neochvějnou“ mocí. Média totiž nemusí být vždy jen zkaženým hybatelem světových událostí. Naopak. Ona sama mohou něčemu (či někomu) podléhat, mohou se lehce stát bezmocným nástrojem „vyšších“ zájmů.

Snímek Čtvrtá mocnost patrně není nejvhodnějším zábavným rozptýlením na sobotní večer s rodinou. Avšak nabízí výpověď o nepříliš známém, ale o to aktuálnějším dění, které nemusí nutně reflektovat pouze situaci v postsovětském Rusku. Pokud se tedy nebojíte poodhalit (možnou) skutečnost a rádi pochybujete o tom, co je vám předkládáno jako nezpochybnitelný fakt, neváhejte nad zhlédnutím tohoto filmu.

Čtvrtá mocnost (The Fourth State / Die vierte Macht)

Německo 2012, 115 min, v kinech od 25. 4. 2013
režie: Dennis Gansel
scénář: Dennis Gansel, Florian Schumacher
kamera: Daniel Gottschalk
střih: Jochen Retter
hudba: Heiko Maile
hrají: Moritz Bleibtreu, Kasia Smutniak, Rade Šerbedžija, Max Riemelt, Mark Ivanir, Stipe Erceg a další
hodnocení: 70%

Oficiální text distributora:

Paul Jensen je novinář a právě opouští Berlín. Vydává se daleko na východ, do Moskvy, aby zde začal pracovat v bulvárních novinách, které vede jeho mentor Alexej Oněgin. S nebývalou rychlostí dokáže novinám navrátit jejich zašlý lesk a slávu a také zvýšit prodej. Paulův život je jedna velká party, dokud nepotká okouzlující Katju a nezamiluje se do ní. Ta ho přiměje uvést v novinách politicky laděný nekrolog. Od té chvíle se spustí řetězec událostí, jenž obrátí Paulův život vzhůru nohama. Paul je zatčen jako terorista. Když je s Oněginovou pomocí propuštěn, musí čelit dalším tajemstvím, tentokráte ze své vlastní minulosti, a odhalit politické spiknutí namířené proti němu samému. Závod s časem začíná…