Jak si (nejen) středověcí lidé představovali zemi hojnosti

Zeme hojnosti perex Vzdělanci a myslitelé od pradávna promýšleli ideální uspořádání lidské společnosti, zatímco ti živořící na jejím dně, ohroženi ustavičnou dřinou i nouzí, snili hlavně o tom, jak by se dosyta najedli a nemuseli nic dělat. Těžké životní podmínky, ustavičná hrozba hladomoru a běžná přítomnost smrti probouzely představy o krajině či krajinách, zpravidla vzdálených a exotických, kde je všeho dostatek.

Právě hledání ztraceného ráje, kde by každý přebýval v nekonečné blaženosti, se stalo tématem nedávno vydané knihy Země hojnosti. Napsal ji nizozemský historik Herman Pleij (narodil se v roce 1943), jenž je u nás prozatím neznámý. Země hojnosti je jeho první prací přeloženou do češtiny.

Světy, kde je všeho dostatek

Pleij se zabývá zejména literárními konstrukcemi, připomíná i svět naruby, tedy „svátky bláznů“, které ukazovaly dobové poměry ve zcela převrácené podobě, ať již chuďasové vládli, ženy se namísto mužů ujímaly moci nebo stávající společenství nabylo podoby zvířat, kterým byly přisouzeny lidské vlastnosti, případně sociální postavení. A hlavně líčí, jak si lidé představovali svět hojnosti, kde bylo k mání vše, nač bychom si vzpomněli, kde panovalo věčné mládí a sexuální uvolněnost, prostě atributy, které v reálném životě byly sotva dostupné, pokud člověk nepatřil k hrstce vyvolených.

Zeme hojnosti 2

Bruegel - Země peciválů

Takové vize utvrzovali a šířili umělci, pronikaly do lidových vyprávěnek, přetaveny do pohádkových schémat třeba u bratří Grimmů. Rovněž stačí pohlédnout na téměř surreálné obrazy takového Bruegela nebo Bosche. A jak ve svých esejích, shrnutých v knize Šťastný věk, prokazuje Vladimír Macura, snění o ideálním stavu a prosperitě bylo vlastní i komunistické ideologii.

Jak se rodily představy o hojnosti

Zemi hojnosti autor rozvrhnul do osmi oddílů, které dále člení do několika (mini)kapitol. Prokazuje podrobnou obeznámenost s archivními převážně nizozemskými prameny, textovými i obrazovými, na jejichž základě načrtává myšlenkový obzor středověkého člověka, ovládnutého představou světa, kde pečená sousta létají přímo do pusy, na stromech rostou zákusky, kde v potocích či případně v městských fontánách teče pivo a víno. Pátrá přitom po kořenech takových vidin a dospívá k sotva překvapivému zjištění, že vše se odvíjí od všudypřítomného pocitu hladu a ohrožení.

Pleij přibližuje jak texty samotné, které vedle fantazírování zmiňovaly i skutečné události, tak jednotlivé stravovací vize. Už název kapitoly je výmluvný – Ujíst se do zapomnění. Nejprve se tu seznámíme s fyzickými i psychickým dopady strádání, církví předepsanému půstu je dokonce přisuzován omamný účinek. Obranou před nouzí je pak obžerství, rozhodně nepovažované za vážný hřích. Pleij snáší výmluvné doklady o plýtvání jídlem, dokládá velkolepé slavnosti, ať již provázely svatby velmožů či se konaly při jiných neméně prestižních příležitostech.

Báje o zázračných končinách si podmaňovaly lidskou mysl

Představy o dalekých končinách, kde je všeho hojnost, živily i populární cestopisy, třeba Mandevillův (známý i z českého převodu Vavřince z Březové, kronikáře husitských válek), ale také náboženská dogmata o prvotním ráji, z něhož byli Adam a Eva vyhnáni. Varianty pozemského ráje se tak někdy soustředily i do Svaté země. Ale současně hrozilo obvinění z kacířství, když se snění o zemi hojnosti ocitlo v blízkosti rouhání, neboť s biblickou inspirací nakládalo až příliš volně. Leckdo pobouřen zlořády své doby rozpoznával, že se naplňují proroctví novozákonní Apokalypsy, a tudíž příchod Kristův se blíží.

Zeme hojnosti 1

Bosch - Zahrada pozemských rozkoší

Pleij není jediným badatelem, jenž se vysněnými končinami blahobytu zabývá. Přitahovaly zájem už dříve, upozorním aspoň na Umberta Eca a jeho Dějiny legendárních zemí a míst, které s katalogizační přehledností shrnují vědomosti o výjimečných a tajemných společenstvích či rovnou marně hledaných státech. Země hojnosti se ovšem vyznačuje daleko hlubším ponorem do dané problematiky.

Zemi hojnosti má smysl číst

Pleijova kniha je dozajista poutavá, proložená poučnými detaily, vypovídá o autorových znalostech i píli, s jakou prozkoumal co chvíli citované prameny, ponejvíce samozřejmě nizozemské. Pokud se však obrací k jiným zdrojům, ať již pocházejí z antiky (Lúkianos, svatý Augustin) nebo středověku (Boccaccio, Chaucer, Mandeville), redakce zastoupená historikem Martinem Nodlem vůbec nezohledňuje, že tato díla vyšla i v tuzemsku, a tvrdohlavě přebírá jen původní údaje o nizozemském, případně anglickém či jiném vydání, s nímž autor pracoval. Český čtenář tak může mít potíže s dohledáním, nač Pleij vlastně odkazuje. Tak třeba z poznámky o utrápené, ale vždy pokorné Griseldě z Chaucerových Canterburských povídek, jíž lomcuje strach, zda její domněle mrtvé děti byly řádně pohřbeny, čtenář sotva pochopí, že se jedná o veršovanou povídku studentovu: v českém vydání Canterburských povídek z roku 1970 ji nalezneme na stranách 290-327. A také ho určitě nebude zajímat, které Dubyho nebo Le Goffovy odborné spisy uvedené v seznamu literatury vyšly holandsky, když by si je mohl přečíst v českém překladu – kdyby ovšem tušil, o které se jedná.

Knihu svědomitě přeložila Radka Smejkalová, jež se snažila dodržet osobité autorovo vyjadřování. Výstižně přetlumočila i pasáže, které Pleij čerpal ze staré nizozemštiny. Dokonce si prosadila samostatně zařazené upozornění, v němž sděluje, že nezvykle vyhlížející termín „hollandský“ si vymohla redakce. Dále upozorňuje, že v případě několika přímých výňatků z děl, která vyšla i česky, volí příslušné české znění.

Zemi hojnosti provázejí početné ilustrace, někdy i celostránkové. Zprostředkovávají ukázky dobových rukopisů i raných tisků s dřevoryty, prohlédnout si můžeme slavné obrazy, bohužel vyvedené jen černobíle. Nikdy si tak neuvědomíme, že třeba Boschova Zahrada pozemských rozkoší, uložená v madridském Museu del Prado, se vyznačuje nejen pestrostí postav, předmětů a barev, ale také olbřímími rozměry: má přes dva metry na výšku a téměř čtyři metry na délku. Kniha se vyznačuje velkou poznávací hodnotou, protože zpřístupňuje nedostupná fakta - a činí tak srozumitelně. Připojuje se tak k dalším publikacím nakladatelství Argo, které zkoumají a přibližují mnohotvárnou podobu všedního, každodenního života mimo jiné i ve středověku.

Zeme hojnosti