Kultura21.cz

Přehrávám si LP Magical Mystery Tour a při písni The Fool On The Hill se mi vybaví slova Zdeňka Rytíře, která zpíval Ota Petřina v písni Nebýt tebe z LP Super-Robot (1978): ,,Nebýt tvých pohledů, tak by Paul McCartney nesložil The Fool On The Hill a ve všech kinech by promítali na černý tyl, já pochopil, že nebýt tebe, tak zpívám víc než nic.“ Pojďme se tedy vydat nejen k pohledům z této písně, ale k pohledům, které doprovázelo natáčení filmu Magical Mystery Tour.

JAK TO ZAČALO

Paul McCartney chtěl překvapit svou tehdejší přítelkyni Jane Asherovou a navštívit ji na její narozeniny. Zapomněl nejen fotografie z natáčení alba, které jí chtěl ukázat, ale zapoměl též zkontrolovat platnost svého amerického víza. Po půlhodinovém dohadování nakonec odletěl. S bedňákem Malem Evansem procestovali USA. Dokonce si pronajali soukromý tryskáč Lear Franka Sinatry. Po 2 dnech v Denveru napadlo Paula, právě když natáčel v denverském parku svou filmovou kamerou, nafilmovat TV film s mystickou cestou.

Paul McCartney: ,,U nás na severu se to jmenovalo jen tajemný výlet. Když jsme byli děti, posadili nás do autobusu a nevěděli jste, kam jedete, ale téměř vždy to byl Blackpool. Z Liverpoolu to býval Blackpool téměř nevyhnutelně a všichni povzdechli: ‚Áá, takže je to přece jen Blackpool‘.“

Částečnou inspirací mohl být Ken Kesey a skupina Merry Pranksters, kteří v r. 1964 pomalovali autobus a vydali se napříč Amerikou, přičemž cestou rozdávali LSD. Natáčeli všechny dramatické příhody. Jejich film o této cestě nakonec nebyl realizován. 11. dubna 1967 si Paul při zpáteční cestě do Anglie půjčil od letušky poznámkový blok a dělal si poznámky k textu titulní písně. Mal si do svého deníku poznamenal svůj nápad, že film bude jako tajemná výprava a že se s Paulem snaží dát nápady dohromady. Ještě před vydáním alba Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band, které vneslo svou aranžérií a jednotnou vlnou do sebe zapadajících nápadů nové světlo do všech koutů hudby, byla píseň Magical Mystery Tour skoro hotová. V ní jde nalézt pár narážek:,,Kouzelný tajemný výlet už čeká, aby vás odvezl“ - narážka na drogu, ,,umírá touhou vás vzít pryč“ - narážka na Tibetskou knihu mrtvých.

Paul s Johnem se inspirovali pouťovými vyvolávači. I přes svou nechuť se dal John k filmu přemluvit. Připomínal mu idylu s jakou chtěli nahravát Seržanta (v plánu byl dokonce film Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band, kde každá z 13 písní měla mít svůj prostor, byl oficiálně naplánován, jeho rozpočet byl schválený, ale nenatočil se, nikdo neví proč a ani Beatles či někdo z jejich blízkosti se k tomu nevyjádřili). Manažer Beatles Brian Epstein byl nápadem na film nadšen. Když se sešel s Paulem, občas přerušil jejich debatu zapsáním poznámky z poznámkového bloku na papír. Záležitosti jako meditace u Maharišiho Mahéše Jogiho či předčasná smrt Briana Epsteina však natáčení filmu pozdržely.

John Lennon:,, Do háje, nikdy jsem film netočil, jak to myslí ? (Paul) mi řek :,,Napiš scénář.“ Tak jsem šel a napsal snovou sekvenci o tý tlustý ženský a všech těch blbostech – špagetách a tak. George a já jsme nebyli tím podělaným filmem moc nadšeni, ale mysleli jsme, že bude lepší ho natočit, protože jsme měli pocit, že to dlužíme lidem.“

FILMOVÁNÍ

Přestože to vypadá, že film byl natáčen chaoticky, nebylo tomu tak. Cestující (včetně The Beatles) se ve filmu vydávají na neobvyklou, bláznivou i nesmyslnou výpravu, pod dohledem kouzelníků s někdy vtipnými hláškami, jejichž role si zahráli opět The Beatles. Filmování se však někdy neobešlo bez problémů.

Ringo Starr:,,Byl to Paulův nápad. Přišel s kouskem papíru a začali jsme na tom dělat. Potřebovali jsme někoho, kdo by byl zamilován. A potřebovali jsme tu tlustou ženu, která hrála moji tetu. Hrál jsem s tou tlustou ženou, která hrála mojí tetu.“

George Harrison:,,Byl to v podstatě výlet s vyhlídkovým autobusem, který lidé používají, když chtějí z Liverpoolu vidět Blackpool lights (pozn. místní známá světelná show, známá též jako Blackpool Illuminations) . Dostali basy piva a hráče na akordeon a všichni se opili... pili a viděli Blackpool lights.“

Pro natáčení scén k oduševnělé písni The Fool On The Hill odjeli Paul McCartney, Mal Evans a Aubrey Dewar 30. října 1967 do Nice. Píseň už přehrál Johnovi v březnu 1967 během práce na písni With A Little Help From My Friends. Ten mu poradil, aby si ji radši napsal, Paul ho však ujistil, že ji nezapomene. Ve Francii se ovšem zjistilo, že si Paul zapomněl vzít s sebou peníze i pas. U celníků tvrdil, že oni ho určitě znají. Po sérií telefonátů byly potřebné dokumenty přepraveny leteckou poštou. Pověřený člověk z NEMS však zapomněl k pasu přiložit i nějaké peníze. Hotel odmítl Paulův podpis jako záruku na úvěr a kolo telefonátů se opakovalo. Po dotazování místního taxikáře na nejlepší výhled na východ slunce se odebrali na hornaté okolí Nice. Příprava zabrala asi hodinu a do východu zbývala půl hodina. Klapku neměli, jen kazeťák a kameru, o kterou se staral Dewar. Filmovali až do západu slunce, ale denní světlo bylo moc ostré, takže byly použity záběry jen z rána. Jak Paul přiznal, nesměli mít jen jednoho kameramana, kvůli odborům. Největší hrozbou tak bylo, že film nebude v souladu s odborářskými pravidly.

Jednou z nejpsychedeličtějších písní je určitě Flying. Její délka byla zkrácena z 9 minut a 36 sekund na 2 minuty a 14 sekund. Jednalo se o jedinou oficiálně vydanou instrumentálku The Beatles pod Parlophone Records. Jsou pod ní podepsáni všichni 4 členové skupiny a všichni ji i zpívají. Ve filmu je jako hudební podklad filmových záběrů, který přinesl Dennis O´Dell. Ten pracoval s režisérem Kubrickem a jednalo se o záběry co Kubrick nepoužil. Barevné filtry bohužel způsobily, že v černobílé britské televizi byla šedá mračna ještě šedivější a úplně beztvará, proto se scéna s Flying jevila jako velice nudná a dílem přispěla k nepříznivému přijetí filmu jako celku.

Paul McCartney:,,(Klukům) jsem řekl, že uděláme něco jednoduchého, dvanáctitaktový blues. Potřebujeme jen nějaké drobné téma a nějaký spodek.“

Píseň Your Mother Should Know se nejvíc přiblížila představám části diváků, pokud vůbec nějakou představu měli, což ostatně většina neměla. Mysleli si, že film se bude skládat z písniček a tanečních čísel, bez experimentování. Paul McCartney chtěl mít ve filmu aspoň něco skutečného. Napsal ji během návštěvy příbuzných, kteří byli v obýváku naproti přes chodbu. Přes otevřené dveře naslouchali tónům harmonia. A tak vznikla velmi music-hallová písnička, zachycující rodinnou atmosféru.

I Am The Walrus je Johnova píseň. Byla nahraná jen 9 dní po Brianově smrti. Některá slova tak John zpívá vemi procítěně, jako: ,,Já pláču.“ Vajíčkář, který je ústřední postavou tohoto velice psychedelického songu, je téměř určitě Eric Burdon (frontman skupin The Animals a War), který rozbíjel vajíčka nad těly nahých žen. John na písni pracoval s producentem Georgem Martinem a sborem Mike Sammes Singers. John je přiměl k hlasovým a fonetickým výstřednostem. Později chtěl, aby I Am The Walrus tvořila A stranu singlu. Tu však nakonec tvořila Paulova méně silná, zato komerčně úspěšnější Hello Goodbye (založená na Paulově myšlence o Blížencích a hluboké dualitě vesmíru v protikladech jako je světlo-tma, eben-slonovina atd.). Hello Goodbye se zčásti objevila na konci filmu. Singl se stal nejprodávanějším od She Loves You. John měl ještě rozdělanou písničku One of them Beautiful People, kde se inspiroval článkem o vynořujících se hippies, kteří se tehdy ještě nijak nenazývali.

John Lennon:,,I Am The Walrus je taky jedna z mých oblíbených skladeb – protože jsem ji udělal.“

George Harrison složil Blue Jay Way v srpnu 1967 poté, co se svou ženou Pattie přiletěli do Ameriky. Najali si dům v ulici, která se jmenovala Blue Jay Way. Derek a Joan Taylorovi se je rozhodli navštívit (Derek Taylor byl tiskový mluvčí The Beatles). Derek telefonoval Georgeovi, že se kvůli mlze opozdí. A i když byl George unavený z letu, chtěl zůstat vzhůru a hosty přijmout. Čekání vyplnil vymýšlením písně o čekání. George pak s mladíkem, jménem Rodney Bingenheimer, procestoval Hollywood v malém Corvairu. Navštívili i psychedelický obchod Jerryho Hopkina s názvem Headquartes ve Westwoodu. George v něm koupil všechny možný druhy korálků a náušnic, dále sluneční brýle ve tvaru srdcí a taky několik okrouhlých. George taky zavzpomínal na snovou scénu. V této scéně si John Lennon v roli číšníka dělá legraci ze svého nevlastního strýce Alfreda Dygense, který byl číšníkem.

George Harrison: "Jsem rád, že jsme to udělali. Byly tam dobré písně a pěkné scény. Vždy mě bere ta scéna, jak John dává lopatou špagety té tlusté ženě. Je to moje nejoblíbená část filmu.“

Na produkci dohlíželi hlavně Paul a Ringo (v titulcích uvedený jako ,,Richard Starkey, MBE“). Ringo byl i jmenován hlavním kameramanem, byť se na filmu podíleli všichni z The Beatles. Paul Johnovi navrhl, aby natočili scénu s Natem Jackleym a pak se s ním rozloučili. Jenže John si nic nepřipravil a moc pro Nata nevymyslel. Sám Nat nebyl spokojen, jak ve filmu dopadl.

VYSÍLÁNÍ A KRITIKA PO FILMU

Když Paul McCartney zašel do BBC, aby film prodal do veřejnoprávní televize (aby byl věhlas filmu co největší), Paul Fox mu nabídl za film 9000 liber. Paul odvětil, že je to málo a že se film bude líbit. Fox měl podmínku, že se vystříhá líbací scéna s Ivonem Cutlerem a tlustou dámou Jessie Robinsonovou, kterou podmalovávala orchestrální verze písně The Beatles - All My Loving (na jiném místě filmu je i další orchestrální píseň The Beatles – She Loves You). Od roku 1979, kdy byl film reprízován, již cenzurován nebyl. S cenzurou se však potýkala i Johnova I Am The Walrus. Naopak cenzura v scéně v nočním klubu s The Bonzo Dog Doo-Dah Band byla od samotných tvůrců, aby se určitě mohla vysílat. Paul McCartney navíc této hudební skupině pomohl v roce 1968 s produkcí písničky I´m The Urban Spaceman.

BBC zařadila film na druhý svátek vánoční 26.12. 1967. Původně byl vysílán film černobíle. Diváci si tak nemohli vychutnat rozmanitou pestrobarevnost filmu.Veřejnost na film reagovala zmatečně až vztekle. Diváky zaskočila absence aspoň malého příběhu. Z tehdejšího pohledu amatérský film plný nezábavných skečů, špatně sestříhaný a zrežírovaný, odsoudila též i odborná kritika. Daily Mail označil film jako mizerný škvár. V Los Angeleských Timesech vyšla recenze pod názvem: ,,Kritikové i diváci pískají: Beatles vyprodukovali svůj první propadák.“

Paul McCartney tvrdil, že kdyby byl film barevný, byl by srozumitelnější. Barevně byl skutečně reprízován, hned 5. ledna 1968. Jelikož však málokdo vlastnil barevný televizor, bylo to k ničemu. Americké společnosti se rozhodly raději film nevysílat. Stejně tak v tehdejším Československu se film do televize nedostal. ČT ho odvysílala s dokumentem 20.10.2012. A to urychleně (měla na to jen 12 dní), což se projevilo menší kvalitou překladu, který občas chyběl.

Od problematického vydání na videokazetách Betamax (1978) přes první oficiální vydání v roce 1989 na VHS, prvním DVD vydání (1997, znovu v r. 2001) až po DVD remasteru a vydání na Blu-ray v roce 2012 urazil film dlouhý kus cesty. Názor na něj se změnil, z dnešního pohledu zachycuje 60. léta v tom co symbolizovala. Šest nových písní na britském 2 EP bylo na americkém LP (americký průmysl EP formát neznal) doplněno o singly z té doby a po 9 letech se disk importoval zpět do Velké Británie.

Zdroj foto: uncut.co.uk