Kultura21.cz

Odborné filmové časopisy vycházejí se zpožděním. Uplynulý rok se již uzavřel, avšak čtenáři dosud marně čekají na rovnou polovinu plánovaných čísel – v Česku zatím dluží čtvrtletník Iluminace jen dvě čísla ze čtyř, na Slovensku v případě Kino-ikonu je to jedno číslo ze dvou.  Na Slovensku se ovšem rozhodli, že k časopisu Kino-ikon přidají volnou knižní řadu, nejspíš tvořenou drobnými brožovanými svazečky, které by rozšiřovaly ústřední téma časopisu.

V Kino-ikonu 1/2016 vyšlo 8 článků o francouzském režiséru polského původu Walerianu Borowczykovi (1923-2006), které z různých hledisek zkoumají dílo tohoto tvůrce.  Zařazeny tam jsou – vedle slovenských - příspěvky od zahraničních autorů, jak českých (Kamila Boháčková), tak anglických (Daniel Bird).  Jen mimochodem dodávám, že čeští pisatelé přispívají do tohoto časopisu pravidelně, nalezneme jejich jména i v jiných rubrikách (Jan Švábenický, Jana Bébarová, Vilém Hakl).

Podívejme se nyní blíže na brožovaný spisek, Borowczykovi cele věnovaný – nazývá se BOROV ABECEDÁR, nazvaný tak podle režisérovy přezdívky. Sepsali jej Daniel Bird a Michael Brooke. Pojali jej jako abecedně řazený seznam různě úchylných výrazů, které s Borowczykovou tvorbou souvisejí. Jednotlivá hesla provázejí i příslušně laděné fotografie, někdy i kresby.

Abychom lépe porozuměli Borowczykově osobnosti, přibližme si jeho svérázy. Začínal společně s Janem Lenicou, s nímž spolupracoval na krátkých animovaných filmech, experimentálně zaměřených, zprvu natáčených v Polsku, později hlavně ve Francii. S vlastí ovšem nikdy kontakty nepřerušil.  Jeho doménou byly až surrealistické koláže, příběhy vymykající se běžným vypravěčským konvencím.

Ve zhruba osmdesátistránkové knížečce nalezneme celkem 26 hesel, které prozrazují Borowczykovy osobité záliby – mezi hesly se vyskytují termíny jako bestie, fetiš, nemravné, fuj, voyeur, zoofilie, ale také se setkáme s výrazy ryze odbornými (animace, montáž, teleobjektiv) či historickými (Daumier, renesance). Odtud odevšad režisér čerpal inspiraci pro své erotikou prosycené výpovědi, někdy sklouzávající až k hranicím pornografie. Jejich nedílnou součástí byla přirozeně záliba ve všelikých zvrhlostech, v sexuálních i jiných úchylkách, které prezentoval jako svého druhu obohacení lidské existence. Nikoli náhodou byl přirovnáván i k našemu Janu Švankmajerovi.

Do českých kin pronikly v éře normalizace jen tři jeho snímky (krátkometrážní Babiččina encyklopedie, dlouhé snímky Goto, ostrov lásky a Historie hříchu, natočená v Polsku) – nebylo divu, jeho filmy svým vypravěčsky extravagantním, výtvarně stylizovaným pojetím i sexuálně vyostřenými náměty odporovaly vnucovanému socialistickému realismu.  Až po pádu režimu televize uvedly další snímky: Umění milovat, pátý díl Emanuely, 4 části televizního cyklu Růžová knihovna. Byly to již zdlouhavé, nezáživně vytříbené, až jakoby duchem nepřítomné, eroticky podbarvené historky, které se utápěly v prázdných slovech a náznacích sexuálního vybití bez sebemenší vzrušivosti.

Knížečku doprovázejí i podrobné filmografické údaje, které mají jedinou vadu: nerozlišují, které tituly uvedeny byly a které nebyly. Čtenář tak může upadnout ve fatální omyl, že jsme je mohli spatřit všechny, protože u každého filmu je pokaždé uveden nejprve slovenský název a teprve po něm originální. Poslední „kinová“ položka pochází z roku 1987, poté ještě pracoval pro televizi, ale tato tvorba již není zmíněna.

Daniel Bird, Michael Brooke: Borov abecedár

Přeložili Zuzana Dudášová, Michal Michalovič a Rastislav Steranka

Vydaly Asociácia slovenských filmových klubov a Slovenský filmový ústav, Bratislava 2016. 84 strany.

Hodnocení: 70 %

Foto: kniha