Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Mezi 20. listopadem a 1. prosincem 2019 se uskuteční v pořadí již 22. FESTIVAL FRANCOUZSKÉHO FILMU. Kromě Prahy zavítá do dalších českých a moravských měst – do Brna, Českých Budějovic, Hradce Králové a Ostravy. Opět nabídne bohatý program, poskládaný jak z osvědčených hitů promítaných již v tuzemské distribuci a očekávaných předpremiér, tak u nás dosud neznámých snímků zařazených do soutěže, které vybrali čeští filmoví kritici.

Přitažlivé jsou rovněž dvě retrospektivy, jedna je věnována proslulému režiséru Henri-Geogesu Clouzotovi (spatříme i jeho nejpověstnější thriller Mzda strachu z roku 1952, ale třeba také novátorsky pojednaný dokument o Picassovi), druhá zahrne několik děl s účastí u nás méně známé herečky Adèle Haenelové – můžeme si ji pamatovat třeba z dramatu Neznámá dívka bratří Dardennů. Nádavkem spatříme i pásmo krátkých filmů.

V cyklu filmových hitů spatříme taková díla jako Mladý Ahmed s tematikou islámského terorismu, jemuž podléhají i předčasně vyspělé děti (tento film rovněž režírovali bratři Dardennové) nebo Bídníci, kteří se odehrávají v týchž místech jako kdysi Bídníci Victora Huga: dnes je to převážně přistěhovalecká čtvrť, kde vře beznaděj a násilí, šířené mimochodem i policejními hlídkami. Znepokojivý, oslnivě natočený film popisuje, z jakých kořenů – stejně kdysi jako dnes – vyrůstají ničivé pouliční nepokoje. Ovšem vyhledat lze také bujarou komedii o sbližování různých kultur i náboženství Co jsme komu zase udělali – ve Francii se jednalo o jeden z nejnavštěvovanějších filmů (přes šest a půl milionů diváků), český ohlas je daleko slabší (necelých 50 000).

Lidé vrhají stíny, zatímco předměty kolem nich nikoli

V sekci předpremiér též nalezneme pozoruhodné tituly. Upozorním aspoň na restaurovanou klasiku z časů francouzské nové vlny, zpola snové, obtížně uchopitelné podobenství Loni v Marienbadu (takříkajíc o marném hledání ztraceného času) natočil Alain Resnais před bezmála šesti desetiletími a vyšperkoval mnohými vizuálními nápady – pozorný divák si třeba povšimne, že lidé vrhají stíny, zatímco předměty kolem nich nikoli, jak dokládá připojený záběr z filmu. A může luštit, co to znamená.

Současnou, povětšinou letošní tvorbu zastupuje např. tragikomedie Výjimeční režisérské dvojice Oliviera Nakache a Erica Toledana. Tito tvůrci, od nichž si pamatujeme např. Nedotknutelné (o vztahu mezi celotělně ochrnutým boháčem a jeho černošským ošetřovatelem), tentokrát skrze své charismatické hrdiny, dlouholeté sociální pracovníky, nahlížejí do světa autistických dětí a vůbec problémové mládeže. Snímek Tenkrát podruhé, kde určitě zaujme Daniel Auteuil v hlavní úloze, nabídne fantaskní příběh, kde stárnoucí muž dostane šanci znovu prožít nejdůležitější dny svého života, aby je opravil – zatouží po návratu do mládí, kdy prožil osudovou, byť bohužel promarněnou lásku.

Catherine Deneuveová v úloze žen, na které tíživě dolehnou marně skrývaná tajemství jejích příbuzných

Zbývá blíže se porozhlédnout po soutěžní skupině. Mezi desítkou zařazených titulů určitě nalezneme takové, které přinejmenším slibují podnětný, když už ne úžasný zážitek. Můžeme ozkoušet snímek Chvála Bohu, v němž se režisér François Ozon dotýká mimořádně ožehavého problému, jak je zneužívání dětí (a jmenovitě chlapců) kněžími, přirozeně katolickými. Když se postižení jedinci – často až v dospělosti – pokouší upozornit, k čemu docházelo, bývají odmítáni, skandalizováni, nevěří se jim a jejich tvrzení jsou považována za pomlouvání církve, potažmo náboženství. Ve dvou komorních, možná až nudně psychologizujících snímcích - v Rodinné oslavě a Sbohem, noci – vystupuje nestárnoucí francouzská diva Catherine Deneuveová v úloze žen, na které tíživě dolehnou marně skrývaná tajemství jejích příbuzných.

Gérard Depardieu ztělesňuje sám sebe

A pak se ještě dočkáme pokračování kdysi oblíbených filmů. Ke svému milostnému melodramatu Muž a žena se po více než půlstoletí vrací již stařičký režisér Claude Lelouch, aby v Nejlepších letech jednoho života načrtnul opětovné setkání někdejších milenců. Obsadil původní představitele, letos již téměř devětaosmdesátiletého Jeana-Louise Trintignanta a sedmaosmdesátiletou Anouk Aiméeovou. Ani pokročilý věk jim nezbránil, aby až uhrančivě stvořili své dojemně bezbranné postavičky.

Druhým „pokračovacím“ filmem je Wellness. Volně navazuje na mystifikační Únos Michela Houellebecqa (před několika lety jej Festival francouzského filmu rovněž uvedl), kde si tento proslulý francouzský spisovatel – u nás zaujal zejména románem Podvolení, zobrazujícím, jak se ve Francii zmocnili nadvlády muslimové - zahrál sám sebe. Také ve Wellnessu představuje sám sebe (navíc v pokračujícím kontaktu se svými někdejšími únosci), ještě obohacený přítomnosti další hvězdy francouzské kultury, stále obéznějšího herce Gérarda Depardieua, který taktéž ztělesňuje sám sebe. Co všechno může vzejít ze setkání obou veličin, které vidíme na připojeném snímku během ozdravného pobytu v přímořských lázních, se dovíte až v kině.

www.festivalff.cz/cz/program/filmy/