S publikacemi o pozoruhodných, něčím výjimečných osobnostech – zvláště těch takříkajíc současných - bývá potíž. Buď bezvýhradně poklonkují a velebí, nebo se naopak zaujatě vyžívají v odsudcích, jako kdyby chtěly skácet dosavadní modly, jak jsme se mohli přesvědčit v Novákově obsáhlém tlustospisu o Kunderovi nebo u Klusákova odsudku Gotta. Bohužel knížky, které by spravedlivě zvažovaly přednosti i vady, zohlednily ocenění i výhrady související s daným člověkem a jeho uměleckým či uměnovědným odkazem, se týkají hlavně těch jedinců, od jejichž života nás dělí celá staletí, a tudíž již nikoho nepobuřují.
Nové, zejména zásluhou Slovenského filmového ústavu vydané knihy – jednak o literární a filmové vědkyni Jeleně Paštékové, jednak o spisovateli Petru Pišťankovi – jednoznačně patří do první skupiny. Šíří jedině chválu a obdiv, jako kdyby se pokoušely ještě lépe vyleštit jejich obraz. Nerozhoduje přitom, zda se jim koří skrze osobní vzpomínky a různá vyznání, nebo skrze zasvěcené odborné studie. Společným znakem je důraz položený na bezproblémové ideálno, které nesmí pokrýt ani jediná šmouha.
Na Slovensku významné, ale u nás málo známé osobnosti
Kniha Jelena Paštéková – medzi literaturou a filmom, přichystaná Martinem Kaňuchem, obsahuje devět vyznání, jejichž pisatelé, vesměs ozdobeni akademickými tituly před jménem i za ním, se většinou dostali s oslavenkyní do kontaktu. Nádavkem si můžeme přečíst rozhovor s paní Paštékovou, pokrývající zhruba pětinu stostránkové knihy. Letos již dvaasedmdesátiletá profesorka (Vysoká škola múzických umení) a výzkumná pracovnice (Ústav slovenské literatury) sepsala několik teoretických úvah, čas od času se věnovala i popularizační činnosti, mezi její nejcennější odkaz patří autorský podíl na Dejinách slovenskej kinematografie, avšak v Česku je prakticky neznámá. Musím přiznat, že více by mě potěšil výbor z jejích textů.
Naopak Peter Pišťanek (1960-2015) je tu známější – česky mu vyšla hned čtveřice románů. Kniha o něm je nazvána familiérně Pišta a opatřena podtitulem O diele Petra Pišťanka. Desítka přispěvovatelů na svého protagonistu nahlíží jak synchronně, když postihují prvky vyskytující se v průběhu celé jeho literární tvorby (pojetí jazyka nebo vliv comicsu), tak vertikálně, když chronologicky mapují jednotlivé milníky jeho odkazu, zpravidla převedené i do filmové podoby. Dlužno doplnit, že všechny filmy natočené podle jeho předloh se uváděly rovněž v Česku a zaujaly útěšnými i deziluzivními průhledy – Rivers of Babylon, Muzika a naposledy Jak jsme hráli čáru (na Slovensku se ovšem tento snímek nazývá odlišně, a sice Rukojemník – a stejnojmenný román byl do češtiny přeložen také jako Rukojmí).
Nestačí psát jen o někom, když od něho chybí jeho vlastní texty
Jednotlivé studie jsou jistě přínosné a objevně zkoumají vztah mezi výchozím literárním tvarem a jeho filmařským přetvořením, ale musím opakovat, co jsem napsal již u Jeleny Paštékové – protože se Pišťanek také věnoval filmové publicistice, jak rozsáhle shrnuje poslední kapitola, ocenil bych výběrový přetisk jeho článků i v jiné podobě než jen jako zmenšenou reprodukci původního zdroje. Navíc obě publikace jsou nízkonákladové (Pišta se musel spokojit s pouhými 200 výtisky), takže lze předpokládat, že po letech se zařadí mezi vzácné tisky, protože budou jen obtížně sehnatelné. Nyní si je můžete objednat na www.martinus.cz.
Obě zde zmíněné knihy dokládají pozornost, jakou slovenští (nejen filmoví) znalci věnují důležitým figurám své kultury. Kéž by něco podobného vyplodila i česká odborná veřejnost…
Martin Kaňuch (ed.): Jelena Paštéková – medzi literaturou a filmom
Vydaly Slovenský filmový ústav, SAPA a VŠMU, Bratislava 2023. 103 strany. 400 výtisků
Hodnocení: 60 %
https://www.martinus.cz/?uItem=1919281
Václav Macek, Zuzana Goleinová (eds.): Pišta. O diele Petra Pišťanka
Vydaly Slovenský filmový ústav a FOTOFO, Bratislava 2023. 182 strany. 200 výtisků
Hodnocení: 80 %
https://www.martinus.cz/?uItem=1927897
| < Předchozí | Další > |
|---|
Troufnu si tvrdit, že většina našich čtenářů nebyla v roce 1957 vůbec na světě, a pokud ano, byla asi hodně malá a spoustu věcí vůbec nevnímala. Jednou z nich byl například film Dvanáct rozhněvaných mužů, který vypráví o porotě, která debatuje o...
Je mu pětapadesát, pochází z Prahy a maluje obrazy. Řeč je o Davidu Cajthamlovi, jehož grafickou tvorbu si až do 30. listopadu můžete prohlédnout v mělnické galerii Ve Věži. Expozice nazvaná Co je po konci? Vás zaručeně překvap...
V roce 1945, konkrétně 14. června, bylo Nezvalovou hrou Manon Lescaut otevřeno brněnské činoherní divadlo s názvem Svobodné divadlo. Volba právě tohoto titulu byla opřena o obrovskou popularitu Nezvalova textu mezi českou mládeží protektorátní doby a...
Svérázná Olive Kitteridgeová vás rozesměje i rozpláče ve skvělém románu Elisabeth Stroutové, která za byla za tento svůj počin oceněná Pulitzerovou cenou. Olive Kitteridgeová byla také zfilmována pod taktovkou známé režisérky ...
