Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Francouzský teoretik MICHEL CHION (narozen 1947) patří k předním znalcům, kteří vytrvale zkoumají vztah mezi obrazem a zvukem ve filmu. Před pěti roky mu v českém překladu vyšla kniha HLAS VE FILMU, jeho studie se čas od času vynořily v časopisech (např. Cinepur přinesl stať o muzikálu), ve slovenském pololetníku Kino-ikon vyšlo o něm a jeho odkazu několik textů.

Nyní se můžeme začíst do další Chionovy publikace nazvané AUDIO-VIZE. Vydala ji Akademie múzických umění, překladu se ujal Radim Lapčík, jenž považoval za důležité objasnit problémy s převáděním Chionova terminologicky náročného textu, neboť pro leckteré jeho výrazy schází češtině odpovídající výrazivo. Není to však pojednání suchopárné: Chion se při vysvětlování názorných jednotlivostí, kterými dokládá své teze, často uchyluje k hovorovému jazyku a překladatel se snaží držet s ním krok.

Zapletené vazby mezi obrazem a zvukem

Audio-vizi, již přeloženou do řady jazyků, lze považovat za Chionovo životní dílo. Uceleně zde shrnul snad všechny myslitelné souvztažnosti mezi obrazem a zvukem. V deseti kapitolách, opatřených častými vhledy do starších i nejnovějších filmů, zkoumá filmovou audiovizualitu, mnohdy dotvářenou způsobem finálního sestřihu. Je zásluhou překladatelovou, že k seznamu z tohoto hlediska význačných (převážně anglicky mluvených) snímků je připojeno několik titulů tuzemských titulů, které rovněž mohou zaujmout svým zvukovým opracováním.

Sladký život

Hned na počátku se třeba dovíme, že zvuk může nahrazovat obraz, který nespatříme (například ve scéně mučení), jindy uměle stvořené ruchy mohou provázet události, které sotvakdo někdy slyšel – třeba přejetí lidské hlavy tankem. Také původ zvuku se může lišit: třeba hudba může mít svůj přirozený zdroj (nejen postavy, také třeba také technická zařízení), ať jej vidíme či nevidíme, ale může být i použita i jako přidaná kulisa bez hmatatelné vazby k postavám a událostem, neboť má evokovat náladu, rozpoložení, vzbuzovat napětí či naopak pohodu nejen v rámci příběhu, ale také směřovat k diváckému vnímání. A dovíme se, jak viděné může ovlivnit to, co slyšíme, respektive, co si myslíme, že slyšíme.

Složitá terminologie

Chion se zabývá nejen obrazově-zvukovou strukturou filmu, ale rovněž diváckým přijetím. Dokonce rozlišuje tři druhy naslouchání. A při objasňování různých variant se vypravuje do filmového dávnověku, dokonce probírá díla z éry před vynálezem zvukové stopy na filmovém pásku. Věnuje se střihovému uchopení zvukové roviny. Vytyčuje termín akusmatický, definující zvuk, který slyšíme, aniž bychom spatřili jeho zdroj; akusmatická bytost je pak postava setrvávající mimo obraz, jejíž pozice vzhledem k obrazu není jednoznačně určena. A připomíná, že i zvuk zdánlivě vyhlížející jako autentický (a přisouditelný jasně určitelnému zdroji) může být dodatečně upravovaný, oproštěný od některých složek či naopak obohacený o jiné. Rozlišuje mezi jevištní a textovou řečí.

Mlčení

Součástí knihy jsou též úvahy o proměnách, které do filmu vnášejí nejnovější technické vymoženosti (vícekanálový, prostorový zvuk), probírá se úloha slova. Chion zvažuje množství pozic, jaké mohou nastat mezi řečeným a ukázaným. K závěrečným pasážím patří obšírné přiblížení audio-vizuální analýzy, konkretizované na Felliniho Sladkém životě a Bergmanově Mlčení. Těmto dvěma filmům je věnována mimořádná pozornost, avšak autor se průběžně dovolává zhruba tří stovek děl, natočených bezmála od vzniku kinematografie. K přehlednosti celého hodnoceného pojednání napomáhají i rejstříky jak jmen, tak názvů. Jejich sestavovatelé většinou správně uvádějí české distribuční pojmenování, pokud dotyčný snímek byl u nás uveden – a nezjištěný český název u filmu Un grand amour de Beethoven zní Nesmrtelní milenci. Potěší slovníček používaných odborných termínů: zaposlouchejte se do exoticky znějících, ale přesto zvukomalebných výrazů jako athoryb, emanační řeč, hlasostřednost, synkreze, vektorizace... Zbývá ještě doplnit, že v textu jsou rozesety fotografie z filmů (tiskově nepříliš kvalitní), dokládající právě rozebírané audiovizuální vlastnosti.

Michel Chion: Audio-vize
Překlad: Radim Lapčík
Odborná redakce: Václav Kofroň a Josef Fulka
Vydala Akademie múzických umění v Nakladatelství AMU, Praha 2024. 330 s.

Hodnocení: 100 %

Foto: kniha namu.cz/audio-vize-zvuk-a-obraz-ve-filmu