Bolívie je velice autentická země s počtem obyvatel 8,5 milionu. Takřka 60% z nich žije pod hranicí chudoby a stejné procento populace tvoří Indiáni. Není překvapující, že indiánské dědictví je stále živé, ale rozhodně není atrakcí pro turisty, nýbrž skutečností. Ve 30. letech 16. století Španělé vtrhli do země a pro tehdejší obyvatelstvo začala dvousetletá éra nadvlády a utlačování. V toku času se sice u moci vystřídalo spoustu diktátorů a velkých osobností a systém se na první pohled změnil. Přesto ale země zůstala velmi chudá, obyvatelé ostražití a Indiáni pořád trochu utlačovaní. Důkazem, že opravdu v každém státě plyne historie času trochu jinak, je válka o vodu. Totiž i na začátku 21. století může být lidem odpírána základní potřeba. V jednom z největších bolivijských měst - Cochabamba se firma Bechtel za tiché podpory vlády pokusila zprivatizovat rozvod vody. Skončilo to jak jinak, než velkými demonstracemi, takřka stovkou mrtvých a pro okolní svět tato událost upadla v zapomnění. Ale naštěstí ne pro všechny. Paul Laverty, známý scénárista, velmi sociálně angažovaný a zabývající se vztahy mezi severem a jihem, se chopil scénáře příběhu a jeho manželka Icíar Bollain režie. Znalcům filmu je spíše povědomá jako herečka a též scénáristka, ale i režírování je jejím oborem. Tento snímek, její čtvrtý v pořadí, je toho důkazem.
Do těžké reality je zasazen příběh o natáčení historického filmu o objevení a zotročení země. Divák tak dostane možnost podívat se do pozadí a minulosti utrpení indiánských kmenů. Hlavní role ve filmu jsou převážně mužské. Gael Garcia Bernal jako režisér chystaného snímku Sebastian zaútočí zejména na divačky svým pronikavým pohledem. Carlos Advuiri sehrál postavu Daniela, středobod příběhu a zejména on přenesl na plátno uvěřitelnost. Ovšem neskutečný herecký výkon předvádí Luis Tosar coby Costa. Dokonalá mimika a gesta či němí pohled mu postačil k vzbuzení velkých emocí. Sympatičtější je ještě tím víc, že nepředstavuje typického hrdinu, ale lidskost a neskutečná dobrosrdečnost v něm se teprve v průběhu příběhu vykrystalizuje. Lepší herecké obsazení do snímku, který má divákům něco dát, si snad nelze přát. Za zmínku ještě stojí kostýmy, které při natáčení historických záběrů perfektně dokreslí atmosféru. Stojí za nimi zkušená španělská výtvarnice Sonia Grande.
Výpravný snímek, honosící se 13 nominacemi na výroční ceny Goya, sklízí po světě velmi rozporuplnou kritiku a to zcela pochopitelně. Velké téma s malým rozpočtem a rána do vosího hnízda tamní politiky je jedna strana mince a film by šel rozhodně natočit s více efekty, profesionálněji a bez těch malých přešlapů, které ho tu a tam lemují. Ale možná by to potom nebylo to pravé. To pravé, co vás zvedne ze židle, co vám nechá stéct slzu po tváři a večer před usnutím bude běhat za víčky. Naše realita, ať už s jakýmikoliv problémy se vždycky dá zapít minimálně sklenicí vody. Na druhém konci světa ne. A když se na snímek v rámci Festivalu španělského filmu vydáte, tak se vás dotkne surová realita lidí sice velice vzdálených, ale přesto pořád stejných jako my.
A také déšť (También la lluvia)
Režie: Icíar Bollaín
Hrají: Gael García Bernal a Luis Tosar
Zdroj foto: pelicula.cz a imdb.com
< Předchozí | Další > |
---|