Kultura21.cz

Budovatelská komedie Hudba z Marsu, ve které hrají hlavní roli tehdejší Československé hvězdy, jako Jaroslav Marvan nebo Oldřich Nový, nabízí možnost podívat se na povahu tehdejší společnosti.

V roce 1955 se u nás děly zvláštní věci. Protože nebyli tehdy lidé napojení na internet a nenosili sebou chytré telefony k ukrácení dlouhé chvíle, sdružovali se ve skupinách, bavili spolu jenom z očí do očí a žili pohromadě trochu jako jedna velká rodina. Nic jiného jim ani vlastně nezbývalo.

Film začíná scénou, kde předáci nábytkářského podniku MARS, projíždí náměstím plným mávajících a nadšených lidí. Úspěch takové firmy je úspěchem celého města a vedení se snaží, aby jejich úspěchy byly i společenskou záležitostí.

Podsaditý výkonný ředitel podniku Řehák, tak musí řešit nejen agendu okolo výroby nábytku, ale hlavně se má starat o kulturní a společenské zázemí svých zaměstnanců. Vládní inspektor je však se situací v MARSu ne příliš spokojený. Třeba v podnikovém sále ještě nebyla ani jedna svatba, přitom ve Škodovce jich měli už čtyřicet. A ten jejich závodní orchestr, to je hrůza!

Divák si tak dovede poměrně snadno představit, že lidé měli v minulém století úplně jiné starosti, než jaké máme dnes. Řehák je zvyklý řešit věci po svém. Plánuje svatbu mladému páru ještě dřív, než si to sami stihnou říct. Před inspektorem se ještě vychloubá, že by pro orchestr mohlo být v podniku hudebníků… klidně 30! Netrvá tak dlouho a přichází k nim darem od vlády náklaďák, plný hudebních nástrojů.

Jak už to tak bývá, je realita mnohem komplikovanější než jak by si ji kdokoliv představoval. V podniku neumí nikdo pořádně hrát. On každý umí rozdávat rozumy a kecat ostatním do práce, ale pozvednout kulturní úroveň orchestru, to už chce aktivní ženskou ruku. Mladá nastávající nevěsta Marie (Alena Vránová), se tedy angažuje a píše o pomoc slavnému kapelníkovi.

Naučit se hrát vyžaduje spoustu úsilí, dřiny, ale hlavně citu k hudbě a radosti z ní. Hudba však dokáže být taky pěkně hlasitá, a když ve třiceti bytových jednotkách začnou všichni dělníci vyhrávat a cvičit, jsou z toho jejich ženy pěkně vytočené. Naštěstí dostává celý „orchestr“ povolení k podnikovému výjezdu, aby si jejich ženy mohly odpočinout. A štěstí přeje všem připraveným. Na výletě mají čirou náhodou zaskočit za jednu chybějící kapelu a i když ještě neumějí hrát, je Hudba z Marsu rázem v celorepublikovém vysílání.

Film Hudba z Marsu byl natočen v době, kdy bylo v plánu budovat nejen republiku, ale také ji nějakým způsobem sociálně a kulturně pozvednout. Nejhorší pro člověka je, když se nudí, ale nastartovat tak velký projekt jako orchestr, vyžaduje především ochotu lidí angažovat se v práci, která je připraví o jejich volný čas. Hudba z Marsu nese své ovoce úspěchu velmi brzy a jakoby zázrakem, ovšem kdyby orchestr nezačali, neměli by ani nejmenší naději pracovat jinak než právě v nábytkářském podniku.

Zdroj foto: internet