Kultura21.cz

Hradec Králové. Věnné město na soutoku dvou řek, metropole východních Čech a Salon republiky plný secesní, urbanistické, ale i moderní architektury. V současnosti se již všechny architektonické slohy, všechny „tváře,“ vzájemně prolínají a doplňují a dotváří tak atmosféru tohoto krásného města.

Mezi první významné architekty „zlaté éry“ královéhradecké architektury patří Jan Kotěra. Jeho tvorba byla ovlivňována na jedné straně wagnerovským modernismem a na straně druhé italsky orientovaným klasicismem. Po ukončení studií na pražské Akademii výtvarných umění a jeho studijním pobytu v Itálii se vrací, již jako profesor, na pražskou UM-PRUM, kde byl jeho žákem i Josef Gočár. Jeho první samostatnou prací po návratu do Prahy bylo průčelí Peterkova domu na Václavském náměstí. Kotěra hledal způsob jak se osvobodit od naučených schémat a dospěl k vlastnímu výrazu. Nejpřirozenější reakcí byl obrat k belgicko-francouzské variantě Art Nouveau, která byla opakem geometrické vídeňské secese. První skutečně velká zakázka přichází až začátkem 20. století (konkrétně roku 1902), kdy byl vybrán pro stavbu Okresního domu pro Hradec Králové. Kolem roku 1904, kdy měl Kotěra již pevné místo na české architektonické scéně a kdy konzervativci začínají rezignovat, nastal příhodný čas k prosazení základních principů architektonické moderny. Další velice významné stavby, kterými význačně přispěl k formování města jsou Městské muzeum, které vznikalo v letech 1906 – 1913, úprava Pražského mostu a předmostí (kiosky) v roce 1910, přestavba hotelu Grand 1910 – 1911, návrh budovy Úvěrního ústavu (dnes knihovna na Velkém náměstí) nebo také stavba Obecního domu (současného hradeckého informačního centra) v roce 1922.

Další velice významný mezník tvoří po 1. světové válce architektura Josefa Gočára, jež se také velice významně zapsala nejen do historické, ale i do současné „tváře“ města. Rozvíjející se poválečná výstavba si vyžádala nové tvůrčí impulsy vzhledem k rychlému vývoji urbanismu. Již roku 1905 začal s prvními projekty (sgrafitové domy v Hradci Králové). Po ukončení studia pracoval v Kotěrově ateliéru. V roce 1908 z něj však vystoupil a osamostatnil se. V duchu kubismu tvořil především v Praze a Lázních Bohdaneč . Ve 20. letech se opět vrací do Hradce Králové, kde začal intenzivně pracovat na územním plánu města, vytvořil regulační plán nábřeží, výstavbu v Labské kotlině, školní bloky (Gymnázium J. K. Tyla) a střed města (dnešní Ulrichovo náměstí). Dále pak také upravil Masarykovo náměstí, či zrealizoval stavbu Sboru kněze Ambrože. Plány výstavby zahrnovaly rovněž systém vnějšího dopravního okruhu s radiálami směřujícími do centra města, mezi nimiž se střídají obytné čtvrti s plochami zeleně. Na konci dvacátých let přišlo období konstruktivismu a v jeho duchu Gočár i nadále pokračoval ve výstavbě v Hradci Králové. V letech 1927 – 1932 to byla například budova Ředitelství státních drah – železobetonová konstruktivistická budova s výplňovým zdivem (dnes Sídlo policie ČR). Gočárova práce v Hradci Králové vrcholila v letech 1931 – 1936 návrhem a realizací budovy Okresního a finančního úřadu (dnešní Magistrát města Hradce Králové).

Na úspěších meziválečné výstavby Hradce Králové se podíleli také další významní architekti – Oldřich Liska (např. Městské lázně), Josef Fňouk (např. Novákovy garáže, dnes Palace Hradec Králové), Václav Rejchl (např. výpravní budova hlavního nádraží nebo krajský soud), Bohumil Sláma (monumentální kostel Božského srdce Páně). Rozvoj města byl násilně přerušen druhou světovou válkou. Poválečné období socialismu ušlechtilé městské prostředí Hradce Králové nepoznamenalo tak negativně jako v jiných městech, přesto začala výstavba v těchto podmínkách upadat do průměru. Až 90. léta přinesla možnost obnovy tradičních hodnot demokratické společnosti, individualismu v projektování a inspiraci světovou architekturou.
Za zmínku stojí ale také rozhodně i současná městská architektura. Na její podobě se podílel například Patrik Kotas, architekt nových budov Terminálu hromadné dopravy či nového vzhledu křižovatky U Koruny.

Hradecký Terminál byl budován od září 2006 do září 2008 a v roce 2009 získal titul Stavba roku Královéhradeckého kraje v kategorii dopravních staveb. V roce 2015 se začala realizovat také přestavba křižovatky U Koruny a přilehlých prostranství. Koncepční přístup architekta k návrhu této křižovatky a její chápání jako významného urbanistického a vizuálního bodu v obrazu města Hradce Králové do značné míry reaguje na podobné chápání návrhů okružních křižovatek v západní Evropě. Kompoziční centrálnost okružních křižovatek bývá cíleně využívána k tomu, aby vnitřní kruhový prostor sloužil jako symbolická a vizuální dominanta, která zvýrazňuje identitu daného místa a města. V případě Hradce králové reaguje na již původní název tohoto místa a fakt, že Hradec Králové byl královským věnným městem.

Architektonická rozmanitost tohoto města je opravdu veliká, ale přesto harmonická. Pro moderní architekturu to rozhodně není snadný úděl, vypořádat se se souzněním nového a historického. Myslím si ale, že si vede výborně. Architektonické skvosty doplňují Gočárovy „plochy zeleně,“ které dodávají městu svěží nádech přírody mezi tou spoustou betonu a zdiva. Pastva pro oči i prostor pro únik z ruchu města.