Do kostnice kostela Všech svatých v Sedlci u Kutné Hory se vrátil zrekonstruovaný lustr z lidských kostí, který v roce 1870 vyrobil František Rint. Téhož roku 1870 provedl František Rint, stavební mistr a řezbář z České Skalice ve službách Schwarzenbergů, výzdobu podzemní kaple pomocí kostí a lebek z původních pyramid. Kosti dezinfikoval a vybělil chlorovým vápnem a kromě lustru se ve výzdobě objevil například kalich nebo i erb majitelů panství.
V roce 2014 byly zahájeny přípravy na restaurování části kosterní výzdoby hřbitovního kostela Všech svatých v Sedlci u Kutné Hory. Vše začalo mapováním a vypracováním podrobných nákresů kosterní výzdoby. Následně byly testovány technologie oprav, aby bylo zjištěno, která z nich bude pro výzdobu nejšetrnější. V roce 2015 byly zahájeny restaurátorské práce na výzdobě v okolí lustru, pod klenbami a v čele kleneb. V roce 2016 bylo rozhodnuto o restaurování lustru z kostnice z důvodu havarijního stavu dřevěné konstrukce lustru. Postupně byly demontovány jednotlivé části lustru. Kosterní pozůstatky prošly konzervačním procesem, aby bylo možno lustr znovu sestavit.
Jednotlivé kosterní pozůstatky, z nichž byl lustr sestaven, byly připevněny na dřevěné konstrukci, která byla vlhkem a dobou značně poškozena a nebylo možno ji zachránit. Restaurátoři podle nákresů a fotodokumentace vyrobili konstrukci novou. Připojení kostí ke konstrukci bylo původně řešeno hřeby, ty dobou značně zrezly; proto je nové připojení řešeno vruby. Po sestavení se lustr vrátil zpět na své místo. Následovat budou další části kosterní výzdoby kostnice a současně s tím probíhá rekonstrukce celého objektu hřbitovního kostela Všech svatých.
Kostnice je podzemní kaple Hřbitovního kostela Všech Svatých, který byl původně součástí cisterciáckého opatství v Sedlci, založeného v roce 1142. Kostelík byl vystavěn ve 14. století.
Po morové ráně roku 1318 zde bylo pochováno na 30 tisíc zesnulých; dalších 10 tisíc mrtvých pojal hřbitov během husitských válek. V roce 1421 byly objekty sedleckého kláštera zasaženy požárem. Požár částečně zasáhl také stavbu hřbitovního kostelíka.
Na začátku 18. století byl kostelík upraven v souvislosti s celkovou obnovou kláštera podle koncepce opata Snopka a architekta Jana Blažeje Santiniho - Aichla. Stavbu bylo nutné staticky zajistit; proto Santini vestavěl štít mezi věže západního průčelí a stavbu vzepřel přístavbou západní předsíně. Ve stylu svého specifického architektonického projevu (tzv. barokní gotika) upravil i interiér.
Barokní štít mezi věžemi nese sochu Panny Marie - Neposkvrněné početí od Matěje Václava Jäckela z roku 1709. Od téhož autora je socha sv. Jana Nepomuckého, stojící před kostnicí. Když v roce 1784 císař Josef II. rušil kláštery, zanikl i sedlecký klášter a hřbitovní kostelík se dostal do držení rodu Schwarzenberků z Orlíka.
Světoznámá Kostnice v Sedlci u Kutné Hory dnes patří s více než 250 tisíci návštěvníky ročně mezi nejnavštěvovanější památky Středočeského kraje.
Zdroj a ilustrační foto: Římskokatolická farnost Kutná Hora - Sedlec
| < Předchozí | Další > |
|---|
Achillea Sdoukose zná Slovensko, Česko i Balkán. Jeho máma je slovenská akademická malířka Ingrid Zámečníková, otec Řek. Rovněž dobře zná sklo, materiál, který mu umožňuje zhmotňovat...
Historická budova pražského Národního muzea prochází generální rekonstrukcí. Po jejím ukončení se veřejnosti otevře zcela nové muzeum, které v 10 příbězích představí to nejpodstatnější z dějin i přírody.
O nové prestižní ocenění se uchází úctyhodný počet téměř pět stovek přihlášených prací; z nich porota složená z renomovaných zahraničních architektů nejprve vybere přibližně padesát architektonických realizací, které budou představeny v polovině června.
Na jednom parkovišti jednoho nákupního centra se před očima diváků rozvíjí příběh commedie dell'arte… a známy darebák Harlekýn se pouští do souboje dobra se zlem.
Zuří první světová válka. Rakouské impérium se pomalu, ale jistě blíží k svému konci. Komisař Mondl přijíždí z Vídně do malého českého městečka, aby vypátral pachatele vraždy mladého důstojníka, kterou místní četníci považují za...
