FRANTIŠEK ŠMAHEL (*1934) patří mezi nejpřednější české historiky. Zajímá jej především období středověku, z domácí dění se věnuje zejména období husitství. Jeho osudy byly křivolaké: z výšin vědy byl v době normalizace vyobcován a musel se živit třeba jako řidič tramvaje, než útočiště našel v táborském muzeu, čím bylo předurčeno i jeho další nasměrování. Tam přichystal své životní dílo Husitská revoluce.
Řada jeho knížek ovšem shrnuje stati publikované po různých časopisech, a tudíž obtížně dostupné. O některých jsme psali – například Diví lidé (v imaginaci) pozdního středověku. Dočkal se též publikací, které vyšly na jeho počest jako je Středověký kaleidoskop pro muže s hůlkou.
Nejnovějším „shrnujícím“ počinem Šmahelovým jsou Návraty k pramenům, které shrnují studie vztahující se k počátkům husitského tábora coby svého druhu vzorového „božího“ města. Třináctero textů vycházelo v uplynulých čtyřech desetiletích hlavně v Husitském Táboru a Táborském archivu, ale nalezneme i jiné zdroje – nejstarší příspěvek otiskl začínajícímu historiku časopis Historie a vojenství už v roce 1958! Jejich sjednocujícím faktorem je ovšem vysoká odborná úroveň i pečlivost pojednání, prozrazující pečlivý průzkum archivních pramenů. Některé studie lze označit za podrobné sondy, které v doslovnosti vytahují dávné zápisy, zvláště pak ty sumarizující např. vlastnické poměry, shrnující jména a povolání lidí apod.
Tábor, Žižka a jejich odkaz
Seřazení textů není chronologické (tedy od nejstarších k nejnovějším), nýbrž se řídí logikou výsledného pojednání: na počátku si tudíž můžeme přečíst zevšeobecňující zamyšlení nad výkladem husitství a teprve poté následují jednotlivé tematické okruhy: jak se v čerstvě založeném městě řešila obživa právě se přistěhovavších obyvatel, jak rozlehlé a lidnaté bylo, kdo mu vládnul a jak vyhlížela samospráva, jaké panovaly sociální poměry na Táborsku. Jedna ze statí se dotýká i postavení Tábora v předvečer bitva u Lipan.
Šmahel se ovšem nezaměřuje jen na období „válečného“ husitství, ale v mnohých případech postihuje celé 15. století, mapuje osudy i v polipanském období. Dovíme, že nejen Tábor, ale i leckterá další husitská města (mimo jiné Klatovy a Písek) vystupovala jako svého druhé „samostatné republiky“, neboť nabyla takových rozhodovacích pravomocí, jako nikdy předtím ani poté. Jen na okraj připomínám, že spisovatel Václav Kaplický toto téma zpracoval v rozsáhlém románu Táborská republika.
Nalezneme i výpravy mimo řečiště hlavního zájmu, Šmahel třeba zkoumá osudy Jana Žižky skrze hmotné písemné doklady, které utvářely představu o tomto vojevůdci. Řeší tudíž otázku, kde byl Žižka vlastně pochován, zabývá se jeho náhrobky a nápisy na nich, načrtává nejstarší podoby jeho vzhledu. Obírá se původem a významem jeho příjmení, domýšlí se průběhu jeho života v mládí či šířeji před tím, že stanul v čele husitských vojsk. Je samozřejmé, toto dílčí zamyšlení nemůže nahradit shrnující pojednání o Žižkovi, nad jehož osobností, skutky i odkazem se v průběhu uplynulých věků zamýšlela řada historiků, od W.W.Tomka přes Josefa Pekaře až třeba k Petru Čornejovi. I jejich přístup dokládá, jak se měnily výklady i akcenty v hodnocení husitského období a jeho aktérů, ukazuje, že i historické bádání může metodologicky i názorově stárnout.

Skví se husitství v dějinách, nebo je naopak temnou skvrnou?
Návrat k pramenům sotva nahradí specializovanou monografii věnovanou Táboru, která ze všech úhlů a systematicky rozebrala úděl Tábora, ostatně pohled na jeho dějiny (a potažmo dějiny husitství) se v průběhu času měnil v závislosti na právě panujících politických poměrech a společenských potřebách, nyní je třeba zdůrazňován destrukční dopad. Současným náhledem se ostatně zabývá závěrečná kapitola nazvaná Tábor, Žižka a husitství očima dneška. V celém souboru je nejmladší, zveřejněna byla v roce 2007. Lze tedy tvrdit, že popisovaná kniha mapuje celé půlstoletí autorova vědeckého působení.
Musím ocenit Šmahelův přístup, který se vyhýbá ideologickým berličkám, pisatel odmítá být poplatný požadavkům doby, v níž jednotlivé stati vznikaly. I to vysvětluje jeho důraz na faktografickou, případně výčtovou stránku pojednání, aby se tak předešlo případné manipulaci s fakty. Je však nesporné, že husité a jejich Tábor zosobňují pokus vybudovat ideální společenství podle božích přikázání, a to bez ohledu na to, jak nyní jejich úsilí hodnotíme. Je však zcela omylné přikládat současnou morálku i politické akcenty na dobu vzdálenou šest století a vyčítat jí, že neodpovídá dnešním požadavkům a očekáváním.

František Šmahel: Návraty k pramenům. Studie k počátkům husitského Tábora
Vydalo nakladatelství Argo, Praha 2020 (vyšlo 2021). 749 stran
Hodnocení: 90 %
Zdroj foto: kniha
https://argo.cz/knihy/navraty-k-pramenum/
| < Předchozí | Další > |
|---|





Zatímco v těchto týdnech podniká čtyřnásobná držitelka zlatého slavíka Eva Pilarová ještě s několika svými kolegy Evergreen Tour, na podzim ji čekají dva velké gala koncerty, kterými oslaví 55 let na scéně. Koncerty proběhnou 27. října v Mahenově divadle ...
Sezóna nejrůznějších akcí se nám pěkně rozběhla a i tento týden nás čeká spousta zajímavostí. Můžete se těšit třeba na příjezd známého vévody, kterého potkala neslavná smrt v Chebu. Ano, řeč je ...
Grandiózní derniéra výstavy fotografií Jana Saudka se odehraje ve čtvrtek 5. října v 17 hodin v Galerii města Přerova. Světově uznávaný mistr ateliérové umělecké fotografie přijede osobně navštívit svou vlastní výstavu, aby pobesedoval s fanoušky umění a...
V pátek 17. února uvedlo Městské divadlo Mladá Boleslav premiéru muzikálové revue Miluji tě, ale..., což je světoznámé dílo, která se hraje od roku 2003 také na českých jevištích. Nemá příběhový děj. Jde o rychlý sled scének a hudebních čísel s...
Národní filmový archiv (NFA) zřejmě nemá čas, chuť ani kapacity na to, aby přichystal a vydal přehledné dějiny české (československé) kinematografie, takže raději upřednostňuje zpracování dílčích témat. Přitom první, ještě interní nárys dějin se...