Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

FRANTIŠEK ŠMAHEL (*1934) patří mezi nejpřednější české historiky. Zajímá jej především období středověku, z domácí dění se věnuje zejména období husitství. Jeho osudy byly křivolaké: z výšin vědy byl v době normalizace vyobcován a musel se živit třeba jako řidič tramvaje, než útočiště našel v táborském muzeu, čím bylo předurčeno i jeho další nasměrování. Tam přichystal své životní dílo Husitská revoluce.

Řada jeho knížek ovšem shrnuje stati publikované po různých časopisech, a tudíž obtížně dostupné. O některých jsme psali – například Diví lidé (v imaginaci) pozdního středověku. Dočkal se též publikací, které vyšly na jeho počest jako je Středověký kaleidoskop pro muže s hůlkou.

Nejnovějším „shrnujícím“ počinem Šmahelovým jsou Návraty k pramenům, které shrnují studie vztahující se k počátkům husitského tábora coby svého druhu vzorového „božího“ města. Třináctero textů vycházelo v uplynulých čtyřech desetiletích hlavně v Husitském Táboru a Táborském archivu, ale nalezneme i jiné zdroje – nejstarší příspěvek otiskl začínajícímu historiku časopis Historie a vojenství už v roce 1958! Jejich sjednocujícím faktorem je ovšem vysoká odborná úroveň i pečlivost pojednání, prozrazující pečlivý průzkum archivních pramenů. Některé studie lze označit za podrobné sondy, které v doslovnosti vytahují dávné zápisy, zvláště pak ty sumarizující např. vlastnické poměry, shrnující jména a povolání lidí apod.

Tábor, Žižka a jejich odkaz

Seřazení textů není chronologické (tedy od nejstarších k nejnovějším), nýbrž se řídí logikou výsledného pojednání: na počátku si tudíž můžeme přečíst zevšeobecňující zamyšlení nad výkladem husitství a teprve poté následují jednotlivé tematické okruhy: jak se v čerstvě založeném městě řešila obživa právě se přistěhovavších obyvatel, jak rozlehlé a lidnaté bylo, kdo mu vládnul a jak vyhlížela samospráva, jaké panovaly sociální poměry na Táborsku. Jedna ze statí se dotýká i postavení Tábora v předvečer bitva u Lipan.

Šmahel se ovšem nezaměřuje jen na období „válečného“ husitství, ale v mnohých případech postihuje celé 15. století, mapuje osudy i v polipanském období. Dovíme, že nejen Tábor, ale i leckterá další husitská města (mimo jiné Klatovy a Písek) vystupovala jako svého druhé „samostatné republiky“, neboť nabyla takových rozhodovacích pravomocí, jako nikdy předtím ani poté. Jen na okraj připomínám, že spisovatel Václav Kaplický toto téma zpracoval v rozsáhlém románu Táborská republika.

Nalezneme i výpravy mimo řečiště hlavního zájmu, Šmahel třeba zkoumá osudy Jana Žižky skrze hmotné písemné doklady, které utvářely představu o tomto vojevůdci. Řeší tudíž otázku, kde byl Žižka vlastně pochován, zabývá se jeho náhrobky a nápisy na nich, načrtává nejstarší podoby jeho vzhledu. Obírá se původem a významem jeho příjmení, domýšlí se průběhu jeho života v mládí či šířeji před tím, že stanul v čele husitských vojsk. Je samozřejmé, toto dílčí zamyšlení nemůže nahradit shrnující pojednání o Žižkovi, nad jehož osobností, skutky i odkazem se v průběhu uplynulých věků zamýšlela řada historiků, od W.W.Tomka přes Josefa Pekaře až třeba k Petru Čornejovi. I jejich přístup dokládá, jak se měnily výklady i akcenty v hodnocení husitského období a jeho aktérů, ukazuje, že i historické bádání může metodologicky i názorově stárnout.

Skví se husitství v dějinách, nebo je naopak temnou skvrnou?

Návrat k pramenům sotva nahradí specializovanou monografii věnovanou Táboru, která ze všech úhlů a systematicky rozebrala úděl Tábora, ostatně pohled na jeho dějiny (a potažmo dějiny husitství) se v průběhu času měnil v závislosti na právě panujících politických poměrech a společenských potřebách, nyní je třeba zdůrazňován destrukční dopad. Současným náhledem se ostatně zabývá závěrečná kapitola nazvaná Tábor, Žižka a husitství očima dneška. V celém souboru je nejmladší, zveřejněna byla v roce 2007. Lze tedy tvrdit, že popisovaná kniha mapuje celé půlstoletí autorova vědeckého působení.

Musím ocenit Šmahelův přístup, který se vyhýbá ideologickým berličkám, pisatel odmítá být poplatný požadavkům doby, v níž jednotlivé stati vznikaly. I to vysvětluje jeho důraz na faktografickou, případně výčtovou stránku pojednání, aby se tak předešlo případné manipulaci s fakty. Je však nesporné, že husité a jejich Tábor zosobňují pokus vybudovat ideální společenství podle božích přikázání, a to bez ohledu na to, jak nyní jejich úsilí hodnotíme. Je však zcela omylné přikládat současnou morálku i politické akcenty na dobu vzdálenou šest století a vyčítat jí, že neodpovídá dnešním požadavkům a očekáváním.

František Šmahel: Návraty k pramenům. Studie k počátkům husitského Tábora
Vydalo nakladatelství Argo, Praha 2020 (vyšlo 2021). 749 stran
Hodnocení: 90 %

Zdroj foto: kniha

https://argo.cz/knihy/navraty-k-pramenum/