Je skoro zázrak, že roudnický židovský hřbitov nebyl nikdy systematicky ničen. Druhá světová válka obestřela město a v něm žijící Židy strachem. Jejich domovy ztrácely punc bezpečí. Jejich přátelé bez varování přestávali být přáteli. Utéci nebylo kam, a tak nezbývalo nic jiného, než se modlit.
Nedokážu si představit, co se odehrává v hlavě člověku jdoucímu na smrt. Možná, že všechny myšlenky přehlušuje strach. Možná, že v něm do poslední chvíle zůstává naděje a víra v zázrak. Nebo snad nastupuje zvláštní druh smíření se s osudem?
Ať tak nebo tak, jedno je jisté. Zatímco Židé byli odváženi do koncentračních táborů a popravováni, hřbitov zůstával na svém místě a trpělivě čekal na to, až všechna ta hrůza skončí.
A jestli existuje nějaké nebe, pak se dozajista všichni pochovaní za hřbitov přimlouvali. Ve sletu událostí se na něj tak trochu zapomnělo a paradoxně možná právě to mu zachránilo život. Hřbitov časem zarostl náletovou vegetací a také se rozpadla ohradní zeď. S trochou štěstí a neznalosti, mohli zdejší lidé hřbitov považovat za dlouho nevyužívaný park. Koneckonců některé zdroje uvádějí, že park se z něj opravdu měl stát. Tomu naštěstí bylo zabráněno.
Hřbitov se nakonec (díky již zmíněné rekonstrukci) své chvíle opravdu dočkal. Stojím teď u novějších náhrobků. Jsou na nich hebrejsko – německé nápisy. Při pohledu na ně začínám litovat, že jsem v hodinách němčiny nedávala větší pozor. Nakonec přece jen přeložím několik vět. Čas od času se opakují. Jsou to krátké verše o Bohu. Nořím se stále hlouběji do útrob hřbitova. Nacházím tu pár náhrobků v češtině. Pochován je tu i jakýsi dělník z Kostomlat. Náhrobek z pískovce hrdě hlásí, že zde odpočívá čestný muž, který bude nesmírně chybět své rodině. Lehce pohladím zářivá písmena.
Hřbitov je k mému údivu perfektně udržovaný a je znát, že cestičkami denně procházejí lidé. Přesto se z tohoto místa nestala laciná atrakce. Má to tady neuvěřitelnou atmosféru. Jako by se nad všemi těmi náhrobky vznášely duše zemřelých. Nesvítí tu svíčky, ani tu není hromada květin, jak jsme zvyklí z křesťanských hřbitovů. Přesto je toto místo posledního odpočinku v zásadě mnohem hezčí. Proč? Možná pro svoji pokoru. Pro svoji jednoduchost a prostotu. Křesťané hlásají skromnost a oddanost Bohu. Židé ji umějí dokázat. I na své poslední cestě.
Když opouštím toto zvláštní místo, sama sobě slibuji, že ho navštívím znovu. Budu sem chodit nejen abych se poklonila zemřelým, ale také proto, abych se od nich něco naučila. Protože i když od jejich pohřbu uplynulo už mnoho let, ba dokonce staletí, na zdejším hřbitově stále žijí. Stal se pro ně klidnou oázou v dnešním jinak marnotratném světě.
Fakta:
- starý židovský hřbitov vznikl v Roudnici nad Labem v roce 1613
- poslední pohřeb se tu konal roku 1890
- pohřbeno je tu 1700 osob
- v 90. letech byl hřbitov rekonstruován podnikatelem Michalem Horáčkem
Foto: Kateřina Houfková
| < Předchozí | Další > |
|---|
Košatost a význam umělecké tvorby zobrazuje kniha s názvem Josef Němec – Obrazy a kresby, která současně přiblíží pracovní i soukromou tvář pražského výtvarníka. Jeho synem je Martin Němec, dnes renomovaný malíř a hudebník, duše rockových kapel Precedens ...
Letošní osmý ročník u veřejnosti velmi oblíbených muzejních nocí byl slavnostně zahájen již 18. května 2012 v Novém Jičíně. Od tohoto data, které od roku 1977 připomíná Mezinárodní den muzeí, probíhají muzejní noci v řad...
Nejsem výtvarník, obrázky hodnotím stylem „líbí-nelíbí“, různé techniky nedokážu rozlišovat bez pomoci odborníka. K jedné spíš opomíjené jsem se dostala díky kamarádce a někdejší kolegyni Alexandře Horové. Umělecký smalt
Válečné a poválečné období i po sedmdesáti letech stále láká ke zpracování mnoho umělců různých žánrů. Přece jenom tato doba s sebou přinesla naprosto neuvěřitelné situace a osudy. Jak by to vypadalo, kdyby se v jedné pankrácké cele potkaly Adi...
Severský filmový podzim letos promítne i norské drama Psychobitch z prostředí střední školy. Už jste určitě viděli spoustu filmů o lásce mladých lidí, ale tento příběh je prostě jiný, je severský, a to má svá specifika. I přes drsný název, věřte nebo ...
