Jsou zpěváci, o jejichž novém CD víte už půl roku dopředu, navzdory tomu, že o kvalitě se dá pochybovat. Pak jsou tací, o jejichž tvorbě se dozvíte, když je pečlivě sledujete, popřípadě náhodně uvidíte plakátek přilepený na sloupku, avšak vždy narazíte na kvalitu a chválíte se, že jste se o tom vůbec dozvěděli. Tímto případem je i Lenka Dusilová, jejíž tvorba je víceméně skrytá, avšak dostanete-li tu možnost si ji poslechnout, málokdy zklame.
Deska samotná, ačkoliv její název hovoří o něčem jiném, je spíše o zrodu něčeho nového, přerodu. O momentu, kdy aby něco nového vzniklo, musí něco staré zemřít. Taková je nit, která prostupuje všemi dvanácti písněmi alba, což se odráží na konečném pocitu z poslechu, neboť písně každé zvlášť působí dojmem neucelenosti, při jednotném poslechu se však dostaví uvědomění, jak jsou skladby provázané a celé to působí utěšujícím dojmem, že Hudba vskutku existuje.
K vrcholům celého alba patří paradoxně jeho první píseň, respektive instrumentál (Indiánky), který vás připraví beze slov na zajímavou cestu. Taktéž duet s Justinem Lavashem (Mayday) je důkazem, že deska je dělána s radostí a upřímností, které ale nikdy Lence nechyběly. Samozřejmě nechybí spolupráce s Danem Bártou (Snad jen), či Davidem Kollerem (Tichá – černá), kde si výborně sedli a v trochu popovějším stylu odvádějí nejlepší výkon, jakého jsou možní.
Významné plus dodává fakt, že CD je z větší části české, sem tam uslyšíte angličtinu, polštinu a slověnštinu.
A Lenka? Během 45. minut se z něžné víly stává vichřice, která v poslední písni Dvanáctá pomalu utichá, přináší naději, uklidňuje a dává na vědomí, že smrt není jen o umírání, ale o počátcích. 9,5/10
Interpret: Lenka Dusilová a Baromantika
Druh alba: studiové album
Vydáno: 26. září 2014
Žánr: alternativní rock
Délka: 45:21
Jazyky: čeština, angličtina, slovenština
Vydavatelství: Supraphon
Producent: Milan Cimfe
Zdroj foto: Supraphon, facebook Lenky Dusilové
www.lenkad.cz
www.supraphonline.cz
| < Předchozí | Další > |
|---|
Regály plné knih, u počítače dáma či pán, který obřadně přebírá vracené knížky a zapisuje nově vypůjčené. Místnost specificky vonící – tak voní jenom tištěné publikace, stojící jako vojáci v řadách. V sále tichý šum, jak...
Nábytek doplňuje umění, umění doplňuje nábytek. Propojení bydlení a výtvarného umění je vcelku přirozené. Jsou to ale v podstatě dva protipóly, které si žijí vlastním životem, ale zároveň jsou spolu ve vzájemné...
Jeden barvitý život přinesla v živých barvách premiéra nové hry Daniely Sodomové. Inscenace, jejíž režisérkou a choreografkou je Adéla Stodolová, nese název 1000 tváří Adiny, což mnohé napovídá. Samozřejmě že jde o filmovou hvězdu Adinu Mandlovou. A není ...
Podává televizní zpravodajství doopravdy objektivní obraz světa kolem nás? Nebo ve skutečnosti vyzněním záměrně manipuluje, neboť v tvaru zkráceném až na samu hranici ještě únosné délky (či spíše krátky) sn...