Jsou zpěváci, o jejichž novém CD víte už půl roku dopředu, navzdory tomu, že o kvalitě se dá pochybovat. Pak jsou tací, o jejichž tvorbě se dozvíte, když je pečlivě sledujete, popřípadě náhodně uvidíte plakátek přilepený na sloupku, avšak vždy narazíte na kvalitu a chválíte se, že jste se o tom vůbec dozvěděli. Tímto případem je i Lenka Dusilová, jejíž tvorba je víceméně skrytá, avšak dostanete-li tu možnost si ji poslechnout, málokdy zklame.
Deska samotná, ačkoliv její název hovoří o něčem jiném, je spíše o zrodu něčeho nového, přerodu. O momentu, kdy aby něco nového vzniklo, musí něco staré zemřít. Taková je nit, která prostupuje všemi dvanácti písněmi alba, což se odráží na konečném pocitu z poslechu, neboť písně každé zvlášť působí dojmem neucelenosti, při jednotném poslechu se však dostaví uvědomění, jak jsou skladby provázané a celé to působí utěšujícím dojmem, že Hudba vskutku existuje.
K vrcholům celého alba patří paradoxně jeho první píseň, respektive instrumentál (Indiánky), který vás připraví beze slov na zajímavou cestu. Taktéž duet s Justinem Lavashem (Mayday) je důkazem, že deska je dělána s radostí a upřímností, které ale nikdy Lence nechyběly. Samozřejmě nechybí spolupráce s Danem Bártou (Snad jen), či Davidem Kollerem (Tichá – černá), kde si výborně sedli a v trochu popovějším stylu odvádějí nejlepší výkon, jakého jsou možní.
Významné plus dodává fakt, že CD je z větší části české, sem tam uslyšíte angličtinu, polštinu a slověnštinu.
A Lenka? Během 45. minut se z něžné víly stává vichřice, která v poslední písni Dvanáctá pomalu utichá, přináší naději, uklidňuje a dává na vědomí, že smrt není jen o umírání, ale o počátcích. 9,5/10
Interpret: Lenka Dusilová a Baromantika
Druh alba: studiové album
Vydáno: 26. září 2014
Žánr: alternativní rock
Délka: 45:21
Jazyky: čeština, angličtina, slovenština
Vydavatelství: Supraphon
Producent: Milan Cimfe
Zdroj foto: Supraphon, facebook Lenky Dusilové
www.lenkad.cz
www.supraphonline.cz
| < Předchozí | Další > |
|---|
Kdyby Johann Nepomuk Nestroy věděl, že po něm bude ve Vídni pojmenováno náměstí i zastávka metra, asi by se moc divil. On to byl totiž už za svého života na jedné straně miláček publika, měšťanského i lidového, ale mocn...
Legendární režisér Clint Eastwood má v polovině světa (ne vlastní vinou) vypěstovanou zvláštní auru tvůrce, kterému se podaří vše, na co sáhne. Je to dáno tím, že jeho slabší počiny se kinosálům mimo vlastní domovinu většinou vyhnou a ví o nich ...