Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

50 hitů roku naděje a zrady - 1968. Tak se jmenuje dvojalbum, které vydává Supraphon půlstoletí poté, co byly vybrané písně vysílány a hrány a některé na řadu let zakázány. Popová a rocková muzika roku 1968 nabízí unikátní hudební mozaiku tehdejší tuzemské scény, kde nechybí jména jako Karel Gott, Helena Vondráčková, Hana Zagorová, Jiří Grossmann, Eva Pilarová, Václav Neckář, Synkopy 61, Olympic Rebels, Marie Rottrová nebo Hana a Petr Ulrychovi

Kompilátor a současně autor průvodního zaujatě zasvěceného textu v bookletu Miloš Skalka nevynechal žádný odstín oné písničkové sezóny, a to od velkých pěveckých hvězd (Marta Kubišová, Karel Gott, Helena Vondráčková, Václav Neckář, Karel Černoch, Petr Novák, Eva Pilarová, Waldemar Matuška, Yveta Simonová, Pavel Novák) či swingové interprety (Karel Hála, Milan Chladil) přes tehdy sílící beatovou vlnu (Rebels, Olympic. Synkopy 61, Atlantis se sourozenci Ulrychovými) až po šansoniéry klasické nebo elektrifikované (Ljuba Hermanová, Jiří Grossmann, Rudolf Pellar).

Jde o stylově pestrou nabídku, kde obvyklý střední proud vítaně doplňují odbočky k písničkářství, folku nebo country. Těžko si představit, že by tu nebyly písně odrážející srpnovou okupaci, ale nejde o sestavu protestsongů.
Je to atraktivní hudební průvodce celým osmašedesátým rokem v podobě padesátky v bookletu jednotlivě komentovaných skladeb - kapely, zpěvačky a zpěváci tak zajímaví a kvalitní, že se s řadou z nich setkáváme dodnes. V bookletu navíc nechybí ani řada pozoruhodných dobových fotografií renomovaných autorů Otto Dlaboly nebo Alana Pajera.

Vedle dnes už legendárních hitů Karla Gotta (Lady Carneval), Heleny Vondráčkové (Přejdi Jordán), skupiny Olympic (Pták Rosomák), Evy Olmerové (Čekej tiše) nebo Petra Nováka (Klaunova zpověď) najdou posluchači na dvojalbu také dvě skvělé skladby z repertoáru Hany Zagorvé (Obraz smutný slečny, Svatej kluk) a další mimořádné písně té doby, například od Jiřího Grossmanna (José), Jitky Zelenkové (Já nechci mít), Marie Rottrové (Jsem bláhová), Antonína Gondolána (Čekej a neplakej), Petra Spáleného (Balalajka), Viktora Sodomy (Good Bye), Judity Čeřovské (Dej mi, lásko, naději), Karla Černocha (Docela obyčejná píseň), Sally Selingové (Chmýří), Pavla Sedláčka (Cítil bych se líp) nebo Jaromíra Mayera (Dobrou noc, pane Mozart).

„Málo se ví, nebo prakticky neví,” píše v bookletu Miloš Skalka, „že dojemnou a cituplnou písničku Nevidomá dívka její autor Karel Kryl (1944 - 1994) původně věnoval Haně Ulrychové, kterou miloval. Písničku pak nazpíval sám v ostravském rozhlasovém studiu a vyšla v roce 1969 na jeho debutovém čtrnáctipísničkovém albu Bratříčku, zavírej vrátka. Nahrávka Hany Ulrychové je z poloviny září 1968. Po dobu působení své domovské skupiny Atlantis ve Spolkové republice Německo vystupovala Hana Ulrychová s olomouckou skupinou The Bluesmen a s tou také Krylovu píseň natočila.”

Padesát nahrávek dvojcédečkové kompilace vznikalo v průběhu roku 1968, v měsících před okupací a po ní. Přímou reakcí na 21. srpen 1968 jsou pak dvě písně, které celý komplet uzavírají - Dobře míněná rada (Běž domů, Ivane) s Jaromírem Vomáčkou a Modlitba pro Martu s Martou Kubišovou.

Posledně zmíněná skladba Marty Kubišové se stala ikonickým symbolem odporu národa proti invazi vojsk Varšavského paktu do tehdejšího Československa. Její hudbu složil Jindřich Brabec, text inspirovaný odkazem Jana Amose Komenského napsal Petr Rada.