Kultura21.cz

Nejen první duety Ivety Bartošové a Petra Sepešiho, ale i další sólové Ivetiny nahrávky, natočené v letech 1984 - 2012, přináší nejnovější kolekce nazvaná Knoflíky lásky. Album přináší nejen zpěvaččiny první hity jako Hej, pane diskžokej, Málo mě zná, Víš, lásko nebo Léto, ale třeba i pozdější skladby Můžeš lhát, Ztráta paměti, Buď chvála řádkům a Není cesta zpátky, které představují suverénní interpretku. To dokládá i slovenská lidová Láska, bože, láska...

Obdivuhodná je i její umělecká cesta lemovaná v drtivé většině původními písničkami, protože Iveta Bartošová sázela vždy na původní tvorbu. Dokládají to všechna alba a zcela zákonitě i toto další retrospektivní, o kterém je právě řeč.

Ivetě Bartošové dal osud k dispozici lidsky i umělecky turbulentní, tragicky ukončený, ale muzikou obdivuhodně naplněný život. Tato nová kompilace ve dvaceti skladbách přináší to nejlepší, kariéru talentované zpěvačky zvukově dokonale ilustrující. Její spolupracovník Pavel Vaculík, hudební skladatel stojící na samém začátku i konci jejího nahrávání, vybral snímky z téměř tří dekád let vydávání alb a singlů, řadících zpěvačku mezi domácí elitu. Od titulního duetu s Petrem Sepešim až po závěrečnou slovenskou lidovou tu najdete jasné důvody velké posluchačské obliby a hvězdnosti sympatické a talentované mladé ženy.

"Moje spolupráce s Ivetou a Petrou trvala jen krátce, do léta 1985, ale za tu krátkou dobu jsme udělali neskutečně mnoho práce. Po smrti Petra Sepešiho se naše cesty rozešly. Iveta začala zpívat sama. Vypracovala se na jednu z předních zpěvaček populární hudby showbyznysu. Získala všechna prestižní ocenění té doby a stala se skutečnou hvězdou. Určitě to byl její velký talent a píle, ale také spolupráce s Ladislavem Štaidlem. Moje další pracovní setkání s Ivetou bylo v roce 1998, kdy jsme ještě s dalšími autory pracovali na Ivetině comebacku, po její určité stagnaci v sólové dráze. Comeback byl závratný a Iveta byla opět na vrcholu své kariéry. Naše další spolupráce byla v roce 2012. Tehdy jsem netušil, že opravdu poslední," vzpomíná Pavel Vaculík.

Ale nejen Pavel Vaculík, ale také Karel Svoboda, Petr Hejduk, František Janeček, Michal Penk, Ondřej Soukup, Pavel Krejča a logicky také Ladislav Štaidl nabídli silné melodie. Textaři Eduard Pergner, Jan Krůta, Zdeněk Rytíř, Vladimír Kočandrle, Zdeněk Borovec nebo Pavel Vrba našli ta nejvhodnější témata. Zpěvačku bohužel neprovázely jen medové dny, ale její písničky o lásce trvale oslovily mnoho posluchaček i posluchačů, oceňujících kvalitní líbivost a výrazný pěvecký projev v osvědčeném středoproudém repertoáru. Bylo by jí letos teprve 55 let...

Popová princezna Iveta Bartošová

Léta patřila Iveta Bartošová mezi nejpopulárnější české zpěvačky, léta se jí dařilo. Natočila řadu hitů, které se hrají dodnes. Přesto měla její kdysi tolik závratná kariéra poslední dobou sestupnou tendenci. Svůj život ukončila 29. dubna 2014 skokem pod jedoucí vlak.
Iveta Bartošová se narodila - stejně jako její o patnáct minut starší sestra Ivana - 8. dubna 1966, dětství strávila ve vísce pod Beskydami. Už jako dítě byla muzikální, což se projevilo ve školním pěveckém sboru. Později, to už studovala na gymnáziu ve Frenštátě pod Radhoštěm, zpívala s tanečním orchestrem Dianthus. Poslouchala tehdy Barbru Streisand a Helenu Vondráčkovou, milovala Karla Gotta. Tenkrát mohla jen stěží tušit, že s ním bude za pár let spolupracovat.

V roce 1983 prošla několika talentovými soutěžemi amatérských zpěváků, které ji nominovaly do Jihlavy na 16. ročník festivalu Mladá píseň. Probojovala se mezi deset nejlepších a seznámila se tam s Petrem Sepešim, který tehdy získal druhou cenu. Oba se tenkrát natolik zalíbili lidem kolem Tanečního orchestru Československého rozhlasu (skladatel Pavel Vaculík a další), že měsíc po soutěži dostali pozvánku do nahrávacího studia.

Začali vystupovat jako duo, natočili první písničky (Červenám, Knoflíky lásky), dostali se do televize, nahráli první společné album - a měli ohromný úspěch. Ale jejich společná dráha neměla dlouhého trvání - v létě 1985 Petr Sepeši tragicky zahynul ve své škodovce na železničním přejezdu, kde ho smetl přijíždějící vlak, který on neviděl.

Tehdy se Iveta vrátila opět na Moravu, ale tehdejší první velkou krizi nakonec překonala. Začala zpívat ve skupině Balet (velkým hitem se stala písnička Hej pane diskžokej), později hostovala v programu skupiny Kroky Františka Janečka, s níž natočila další hit Léto.
Hvězdu z ní udělala spolupráce s Ladislavem Štaidlem, který jí psal písničky a vybíral repertoár. Zpěvačka začala působit v jeho orchestru, který ji doprovázel i na nahrávkách. Vystupovala také v show Karla Gotta, což ještě zvýšilo její lesk. Právě spolupráce s tímto týmem ji přinesla prvního Zlatého slavíka, tím začala její velká éra.

Později měla za zády jiné kapely, rozrostla se sbírka jejích hitů i "slavíků", vystupovala jako sólistka s vlastní show, objevila se v televizní opeře Plaváček (1986) i ve filmu Svatba upírů (1993) a samozřejmě v několika muzikálech (Dracula, Pomáda, Monte Cristo, Johanka z Arcu, Miss Saigon, Bídníci). Měla horší i lepší období, ale stále to byla popová princezna, které publikum leccos odpustilo.

Pozvolný "sešup" nastal až v poslední letech jejího života. Doma měla syna Artura, kterého má s Ladislavem Štaidlem, ale dost možná jí chybělo to podstatné pro její uměleckou kariéru - dramaturg a člověk, který by ji umělecky vedl.

Ale to už její rozháraný osobní život nabíral směr, který nevypadal příznivě. Zpěvačka navíc trpěla zdravotními problémy, její poslední vystoupení měly daleko do někdejších nablýskaných show. Nepovedlo se ani manželství s Jiřím Pomejem, ale ani další vztahy. A krátce po své druhé svatbě spáchala sebevraždu. Co po ní zůstalo, jsou stovky písniček, z nichž mnohé se jí povedly - ve svém žánru byla přece jenom zdatná profesionálka a navíc zpěvačka s kouzlem osobnosti.

Foto archiv Supraphon